Stegman

SPOILER: Je zajímavé, jak se tu od jisté chvíle všechno sere jen a jen kvůli uraženému egu. No schválně: při té noční akci na lodi zastřelil právník uprchlého mafiána, protože předtím urazil jeho ego; při návštěvě nemocnice vzal Carlito tomu nevděčnému právníkovi potají kulky z pistole, protože předtím urazil jeho ego; při nastupování do vlaku byl Carlito zastřelen pouličním gangsterem, protože... modří už vědí... předtím urazil jeho ego. No ano! všechny tyhle věci se staly čistě proto, že gangsteři a mafiáni jednají s druhými bez respektu, ale zároveň ho sami vyžadují.

Bolestně poetické podobenství o lidské malosti a nenasytnosti. Když k tomu ještě přičtete Bornův nezaměnitelný výtvarný styl a tradičně nádhernou hudbu Luboše Fišera, tak to prostě nemůže dopadnout průměrně.

Pokud neděláte dokument pro fanoušky (Marley) nebo s lyrickým vyzněním (Bábušky z Černobylu), je přijetí publikem dost nejisté. Spoustu lidí totiž stále přistupuje k dokumentům jen jako k balíčku informací, díky kterému pak budou moct nakráčet do diskuze s jasně vyhraněným názorem (buď jsou pro, anebo proti osídlení Špicberků; buď hrdince fandí, anebo jí zesměšňují; nic mezi tím). __________ Já osobně bych režisérce Liškové určitě nezazlíval, že tu své (nejednoznačné) hrdince umožnila se naplno vyjádřit - slovně i emočně. O emoce a o vztah ke Špicberkům tu přece šlo v první řadě! Navíc se ani nejednalo o žádnou tendenčnost: diváci mohli několikrát slyšet i zcela opačný postoj, než ten, co zastává hrdinka filmu... Stojí tedy ten film za zkoušku? Záleží, jestli jste schopni o filmu (či dokonce po filmu) aspoň chvíli nepředpojatě popřemýšlet...