darkrobyk

Obrazově i hudebně působivé, temně lyrické, experimentální. Expresionistická kamera využívá světel a stínů, detailu i celku, rozostřování, zoomování i nájezdů. Hudba místy připomněla Z. Lišku (což je plus), kterého si zde také umím představit. Les, tiché stromy, mlčenlivé jezero, magický symbol, krev a smrt. Snově halucinogenní a básnické. Příjemné překvapení z českých luhů, hájů a tajuplných vod.

Neuvěřitelně špatný film vhodný tak pro starší děti, které by se ale stejně mohly po většinu času nudit. Slibné spojení neúspěšného exorcismu, respektive posedlosti démonem, a márnice předvedla ukázkově Neznámá slečna, jejíž tajemství nebylo nakonec zcela odhaleno (The Autopsy of Jane Doe), ale divák si snímek mohl patřičně užít. Herecké výkony ochotníků z Horní Dolní, digitální oheň, nedostatek krve a nulové napětí. Dvě, možná tři scénky atmosféru rozhodně nenavodily tak, jak by si děsuchtivý divák přál. A strašit vysoušečem rukou a třískáním do plechových barelů je nejen neúčinné, ba přímo trapné. Jen mi unikalo, proč se démon snažil vyspravit tělo Hannah, když jeho úmysly byl stejně jiné. A otevřená vrátka na konci? No, pokračování snad nebude.....a nápověda skrze mouchu měla asi znamenat: Hej, ty hloupý diváku, takhle se věci mají! Mizerné 2*, ale pokud se tu ještě chvíli zdržím, dám odpad.

Poněkud nevyvážený crossover o soužití lidí, upírů a zombií v malém americkém městečku. Všechny tři rasy spolu jakž takž vycházejí do chvíle, než se objeví mimozemšťané. Nejprve se navzájem obviňují, kdo mimozemšťany přivolal, následně se pustí do krvavé bitky neznajíce slitování ani s nejbližšími příbuznými a pak je všechny mimozemšťané uvězní. V městečku je totiž továrna, která tak trochu připomene film Křidýlko nebo stehýnko (1976). Produkuje žebírka, do nichž se přidává látka, o niž mají přivandrovalci zájem. Invaze se jistě inspirovala ve Válce světů a Mars útočí!, odhalení pravé podoby emzáků si ale nezadá s Muži v černém. Na položenou otázku, zda Spielberg nebo Giger, je odpověď jasná. Aby toho nebylo málo, do konfliktu se vloží i vlkodlak. A jak se stát před vetřelci neviditelným? Stačí se zcela svléknout! Místy upovídané, občas přisprostlé, nechybí cynický humor - ,Nejradši bych většinu dětí pevně přivázal k jejich skříňkám a pak k nim hodil dynamit. Starý dobrý dynamit. A celou tuhle zasranou školu bych vyhodil do povětří!´, tak pravil učitel. Zábavné je požírání trenéra zombíky, úsměvné jsou rudé exploze nabodnutých upírů. Proč ale Petra, proměněná v upírku, nejprve na světle doutná, následně se však bez problémů pohybuje na slunci, mi zůstalo záhadou. Oddechovka na jedno podívání, během níž si lze několikrát odskočit do ledničky, spíže nebo na toaletu.

Ano, Star Wars ve steampunkovém kabátě! A já byl skutečně spokojen. Bohužel, kniha mi zatím leží na stole, jsem tedy zvědav na brzké srovnání s knižní předlohou. Dobro - zlo, padouch a zachránci, mír a válka, touha po moci. Všechno zde je, možná až únavné, možná pro cyniky úsměvné, zejména když Hugo Weaving prohlásí, že historie je mrtvá, poučit se z ní nelze a zajímá ho jen budoucnost. Ze všech fantastických žánrů má tenhle příběh nejblíže k pohádce, vždyť je také pro mládež. Lze tedy odpustit absenci brutálního násilí i krve, byť se umírá ve velkém. V prvním plánu je přímočarý příběh o touze ovládnout svět a o tom, jak se jí postavit. No a? Opravdu jsem nečekal artovou ani intelektuální záležitost a pokud někdo jasný příběh neviděl, pak jeho smůla. Jen pod povrchem, což je rovněž dobře, ale díky za ně, probleskují všechny ty závažné otázky lidstva o válkách, sebedestrukci, otroctví. Vizuálně bezchybné a rozhodně točené pro kina. Moc se nedumá, nerozmýšlí, akce je téměř permanentní, a tak rozličné flashbacky jsou příjemnou kratičkou zastávkou v napínavém dobrodružství. Jen si někdy říkám, co by dnes mainstreamový divák chtěl vlastně vidět?

Sever proti Jihu s příchutí voodoo? Tedy možná nešlo o voodoo, i když černošská snad kněžka s sebou vláčela i typickou hadrovou panenku (jejíž využití nakonec ukázáno nebylo), o nějaký druh magie z nitra Afriky ale prý šlo. S otrokáři a otroky přišlo na území Spojených států temné zlo, které by mohlo stát u armády nemrtvých. Svět by se pak už navždy změnil. Vcelku slibný námět v televizním provedení. Mizerná kamera, nulové masky a chybějící gore nevyvážily ani herecké výkony, ani bitevní scény. Komorní příběh s očividně nízkým rozpočtem postrádá atmosféru i napětí, díky kratší stopáži naštěstí rychle uteče. Ray Wise si střihnul sympatického záporáka, cameo Martina Sheena je příjemné, leč snadno zapomenutelné. Trestuhodně nevyužité byly snové scény, které mohly snímek alespoň nějak ozvláštnit. Objektivně mizerné 2,5*.

Haiti - Amazonie - Haiti. Doktor Dennis Alan (Bill Pullman) připomíná tak trochu Indiana Jonese, který se také odmítá vzdát vytčeného cíle za každou cenu, i kdyby ho to mělo stát život. Zázračný smrtící prostředek, který může léčit, je spojen s magickými rituály voodoo. S jeho pomocí lze vytvořit zombie - poslušnou živou mrtvolu, jejíž duši vlastní a ovládá šaman. Pokud však uvězněné duše uniknou, pak šamana roztrhají - to, co sdělil Murder Legendre Beamontovi v Bílé zombie, to lze na vlastní oči vidět v Hadovi a duze. Působivá kamera předkládá běžné výjevy ze života na Haiti i revoluční nepokoje, ukáže ale i fascinující obraz hřbitova plného svící a ležících lidí či fantastické sny, které prožívá doktor Alan. Kultovní scénou je i moment, kdy z úst mrtvoly vystřelí had a zakousne se Alanovi do obličeje. Film není prvoplánově strašidelný, ale má neklidnou, místy tísnivou atmosféru a napětí, jež se směrem k závěru stupňuje. Kupodivu tentokrát nevadí šťastný konec. Po opětovném zhlédnutí musím jednu hvězdu přihodit.

Mladí snoubenci Neil Parker a Madeline Shortová přijíždějí na pozvání do Západní Indie, přesněji na Haiti, za majitelem plantáží, Charlesem Beamontem, který jim slíbil uspořádání svatby. Jeho pohnutky jsou však daleko temnější, jelikož se sám, při náhodném setkání, do Madeline zamiloval. Již úvodní scéna nenechá diváka na pochybách, že mladý pár na ostrově štěstí nečeká. Jejich kočár musí zastavit, jelikož na cestě probíhá pohřeb. Proč? Domorodci se bojí lupičů mrtvol, a tak pohřbívají své blízké na veřejných místech, kde je uloupení těla obtížnější. Hned poté se setkají s tajemným mužem Murderem Legendrem (Bela Lugosi), kterému padne Madeleine rovněž do oka. Legendre vlastní mlýn na cukrovou třtinu, kde pro něj pracuje armáda nemrtvých, a majestátní hrad na skále u moře. Přesvědčí Beamonta, aby ho nechal z Madeleine udělat pomocí voodoo zombie, a tak s ní mohl zůstat navždy, jelikož ona je zamilována jen do Neila. Legendre má ovšem vlastní děsivý plán. Působivá černobílá kamera snímá temné exteriéry hřbitova a krajiny, ale i výtvarně nádherné gotické interiéry hradu. Zajímavou scénou je moment, kdy se zoufalý Neil opíjí a truchlí nad ztrátou manželky a hosté s tanečníky v restauraci jsou jen stíny. Zombie zde ještě nejsou krvelačnými zrůdami, ale výhodnou pracovní silou, co připomíná otrokářství. Jejich bezcennost ukazuje scéna pádu jednoho z nich do mlýna. Samotný příběh připomíná Tajemný hrad v Karpatech (J. Verne), ovšem zde se divák dočká šťastného konce. Na maskách a líčení se podílel Jack Pierce (Dracula 1931, Frankenstein 1931, Mumie 1932, Werevowolf of London 1935 aj). Démonický Lugosi se snaží ovládat všechny na plátně i diváky před ním svým uhrančivým pohledem. Klasický snímek dnes osloví především žánrové fanoušky, vyzdvihnout je ale třeba kromě příběhu i novátorskou kameru.

Kde je Gabi? Michael přijíždí do Berlína za svojí láskou, aby jí vrátil klíče, které nechtěl poslat poštou. Chtěl ji totiž vidět osobně. Jenže místo Gabi najde u ní doma instalatéra, který ho chce sežrat. Společně s jeho učněm se zabarikádují v bytě a snaží se zjistit, co se stalo. Virus se zatím nekontrolovatelně šíří městem, není co jíst a Gábi je přes telefon stále nedostupná. Nízkorozpočtové baladické drama v zombie kabátu sází na atmosféru a mezilidské vztahy, i když na jedno šťavnaté hryznutí do krku taky dojde. Zombie jsou napumpované adrenalinem, ale jedno slabé místo přeci jen mají - oči citlivé na ostré světlo. Postavy umírají jedna za druhou a vypadá to, že symbolicky zůstane jen mladý pár. Nový Adam a Eva?

Nejedná se prvoplánově o horor, ale o temné drama, kde každá z postav má svůj cíl, kterého by ráda dosáhla i za cenu manipulace druhými. Křesťanství a voodoo rituály, kolonialismus a šamanismus, otrokářství, láska a nenávist. Film plný protikladů je romantickým příběhem s prvky gotického hororu. A jako romantický film v pravém slova smyslu neskončí tedy dobře, byť se ukáže, jaké ve skutečnosti byly postavy, které si bere smrt. Zombií je zde Jessica, i když divák nemusí být nakonec zcela přesvědčen, že byla živou mrtvolou. Záleží na tom, jakým argumentům jednotlivých postav přiřkne větší váhu. Působivá šerosvitná kamera v dlouhých nájezdech napomáhá k vytvoření tajemné atmosféry. Hra světel a stínů je využívána nejen v interiérech, ale především v krajině. Putování za šamanem připomíná stezku odvahy. Znepokojivé.

,,Nemůžete jíst učitele!" Zombie hororů s dětmi mnoho není, častěji jsou děti jen zlé, posedlé, či se o jejich narození postarali mimozemšťané. Zdejší školáci jsou ukázkovými zombíky, kteří mezi sebou přenášejí infekci krví (škrábance, pokousání). Zatímco na dospělé působí virus jako slabší chřipka, z dětí se stávají masožravé bestie. Chvílemi se zdá, jako by za snímkem stála Troma. Nebozí učitelé se zabarikádují v budově školy a žáci, pokud se nebaví skákáním přes švihadlo ze střev nebo nehrají kuličky s očními bulvami, se je pokoušejí dostat. Ač je snímek posazen do komediální roviny, nechybí v něm poukaz na tristní stav školství a postavení učitelů (zřejmě je to ve světě podobné), a tak ho lze nahlížet i jako společenskou satiru. ,,Proklouzneš jako nějaký hobit?" Otázka směřovaná k E. Woodovi většinu diváků nepřekvapí. Film je poněkud nezáživný do prvního kousnutí, pak už jde o život. Na jedné straně zařve několik kantorů, na druhé si jich zbytek užije vybíjenou nakažených spratků na školním hřišti. Myslím, že od dob Noci oživlých mrtvol s mrazivou scénou vraždící zombie dívenky, už leckterý divák dětské bestie nelituje.