dzira

Děj filmu se odehrává v krátkém období, kdy patyzáni (ještě společně s četniky) ovládli kus němci okupovaného Srbska v okolí měst Užice a Čačak... Puriša Đorđević se ale příliš nevěnuje tomuto v jugoslávském filmu vícekrát zobrazenému a glorifikovanému úspěchu odboje. Z děje se odchyluje do snů a představ hlavní hrdinky, která šla do boje kvůli svému milému. Po jeho nešťastné smrti (zabije jej omylem jeden ze spolubojovníků) se propadá do svých snů a při útěku před německou protiofenzívou pravděpodobně také padne... I když kdoví, celé je to Sen...

Ve stejném  roce, kdy natočil u nás Forman Černého Petra, natočil Saša Petrović v Jugošce Dny. Ty filmy jsou v mnoha věcech úplně jiné, ale mnoho je také spojuje. Pokud bych měl říct, který je lepší, nedokázal bych se rozhodnout....

Jeden z nejoriginálnějších a nejdrásavějších jugoslávských snímků. Slovinec Matjaž Klopčič natočil existenciální drama mladého muže, který znásilnil dívku a utíká před pocitem viny. Rozhodně se nejedná o válečný film, jak je zde uvedeno...

Před čtyřiceti lety by mě to asi bavilo. Protože jsem to ale viděl až dnes, musím konstatovat, že tuhle bezduchou slátaninu nemohli zachránit ani ti nejlepší jugoslávští herci...

Film má slušné tempo, bohatou výpravu, skvělé pyrotechnické efekty a nejlepšího kulometčíka Ljubišu Samardžíće...

Film nefunguje sám o sobě. Kdybych nepřečetl velmi tlustou knihu o historii izraelsko-arabského konfliktu asi bych se vůbec nechytal. Bez pořádné průpravy předem zůstává pouze obraz kouřící staré ženy. Škoda. Promarněná příležitost.

Vůbec to není tak špatné, jak to podle zdejšího hodnocení vypadá... Špatná hodnocení jsou důsledkem nepochopení. Čtvrtou hvězdu přidávám všem hokejovým fanouškům navzdory...

****** K tomuto stručnému ale naprosto výstižnému komentáři k filmu  ještě dodatečná poznámka - patrně neexistoval (a ani nikdy existovat nebude) na světě žádný režisér, který by v devadesáti natočil svůj nejlepší film. Nejsem největším znalcem Wajdova díla (v době psaní této recenze jsem zhruba v polovině) , každopádně musím říct, že Mžitky jsou z filmů, které jsem od něj viděl, zatím nejlepší...

Lépe přečíst knihu. Dokument přenáší oproti ní na plátno jen zlomek informací. Těch pár výpovědi svědků natočených po letech je sice zajímavých, ale nikterak zásadních. Než sledovat jak Vladimír Dzuro lepí fotky na sklo nebo řídí auto, bylo by lépe pro dokreslení situace prostrihnout dokument třeba projevy tehdejších balkánských politiků o haagskem tribunálu či o popisovaných událostech. Postrádám tu taky zásadní informaci kolik bylo ze zhruba devadesátky zločinců odsouzených v Haagu Srbů, kolik Chorvatů a kolik Bosňáků...

Film zachraňuje skvělá muzika.