Romario

Realistický film o integraci neintegrovatelných na francouzský způsob.

Takhle napnutý jsem snad u žádného filmu ještě nebyl. Neskutečný filmový zážitek!!!

Homo homini lupus. Neskutečně silný film, který vás zasáhne až do morku kostí. Etnický konflikt mezi Poláky a Ukrajinci u nás není moc známý. O to větší bude asi pro mnohé šok, co se tam dělo. Jatka taková, že vojáci Wehrmachtu působí v tom šílenství jako oáza klidu, a to i když nic nekonají, do ničeho se nemíchají a jen přihlížejí. . Nabízí se srovnání s Jdi a dívej se (Idi i smotri, SSSR 1985). Wolyň je ale mnohem nelítostnější k divákovi. Je až s podivem, že těch největších zvěrtev se mezi sebou dopouští národy, mezi kterými není až tak veliký rozdíl. Zkuste se zeptat průměrného Čecha na rozídl mezi Polákem a Ukrajincem? Možná v tom, že se každý jinak křižuje. Jaký je rozdíl mezi Srbem a Chorvatem? Taky jen ten, že jeden je katolík a druhý pravoslavný. A také se tam děly věci, o kterých ani nechcete vědět. Otrlejší si mohou něco přečíst o chorvatském koncentračním táboře Jasenovac z druhé světové války. Jaký je rozdíl mezi Hutuem a Tutsiem ve Rwandě? Jen ten, že jedni jsou rolníci a druzí pastevci. A takových etnicko-nacionalistických konfliktů, do kterých se zamíchá i náboženství, bychom v historii našli spousty, a nemusíme chodit daleko, Severoirský Belfast by taky mohl vyprávět. Vlastenectví je hezká věc, ale přehnaný nacionalismus vede do pekel. Možná budete po shlédnutí i litovat, že jste si film vůbec pouštěli, ale takové věci je prostě potřeba si připomínat. Už proto, že lidé jsou nepoučitelní.

Tak jsme si udělali recesistický večer a pustili si Decibely lásky. Jeden z nejhorších filmů dle čsfd jsem chtěl vidět na vlastní oči a udělat si svůj názor, protože když od něčeho očekávám naprostý propadák, může mě to jen mile překvapit. A stalo se. Ne, že by šlo o film dobrý, to ani náhodou, ale měl i několik málo dobrých momentů a třeba Janžurová nebo Horváth či Rudolf Hrušínský ml. byli v pohodě. Co mě iritovalo, byla prkenná tvář Hrušínského nejmladšího, který si snad do horního rtu nechal napíchat botulotoxin. Oproti Discopříběhu však, uznávám,celkově znatelný pokles kvality.

Možná, že kdybych byl Holanďan, Brabant, nebo třeba Frís, tak bych dal tři hvězdičky. Jenže já nejsem. Tohle je dobré tak pro odpolední nedělní vysílání na Nově.

Musím ocenit skvěle zvládnuté dobové reálie, hudební složku ("retroparodická" kapela Sloky) a pak i výkony Budaře, Trojana, Neužila, Kopty a Bárdos. Trochu to drhlo s podivným přechodem ze současnosti do roku 1982, ale to jsem nakonec skousnul. Postupem času mě to začlo hodně bavit, i když po prvním díle jsem měl spíš rozpačité dojmy. Nakonec se z toho vyklubal velmi slušný seroš.

Nádherný příklad multikulturního soužití. A pak že to nemůže fungovat!

V obchoďáku bych šel, podobně jako Brendan Gleeson, po kvalitě a "nakoupil" šestnáctiletý Lagavulin single malt scotch whisky. :-)

Stellan Skarsgård, norská mafie, sněžný pluh, srbská mafie, Bruno Ganz (známý svou rolí Adolfa z Pádu Třetí říše), brutalita a k tomu černý humor. Z těchto ingrediencí mohl vzniknout pod taktovkou Hans Pettera Molanda pouze velmi dobrý film. Pobavilo :)

Nechtěl jsem to vidět, ale po přehrání Kurtova prvního "filmu" mi to youtube přehrálo automaticky samo, a než jsem to stačil vypnout, byl konec. Víc z jeho veledíla vidět nepotřebuju, asi mi nic zásadního neuteče.