Schlierkamp

Československá krátká televizní komedie s vynikajícím obsazením a jednoduchým, ale zábavným scénářem. Nesmělý profesor dějepisu Čestmír Hrstka v podání mistra J. Sováka by se rád seznámil s nějakou ženou a odvahu k tomuto kroku včetně nezbytných rad mu dodává jeho bývalý spolužák, nyní pokojový malíř a všestranný znalec žen pan Koníček (tradičně výřečný, vynikající V. Menšík). V této pouze pětačtyřicetiminutové komedii může divák shlédnout, jak to chodilo na socialistických řízených seznamkách, pochopitelně nechybí počáteční fráze zahajující konverzaci nezadaných osob. Paní Řeřichovou, o níž plachý profesor po seznámení ve třech začne usilovat, ztvárnila J. Bohdalová. Nezkušený profesor, z nejasných důvodů, jakoby se styděl za své vzdělání a povolání, při seznamování prohlásí, že malíř pokojů je on, načež Bohdalka využije situace a požádá vyděšeného Čestmíra o vymalování bytu. Z této situace plyne mnoho zábavných momentů a dialogů skvěle sehrané trojice našich předních herců a přestože tato televizní komedie pana Václava Hudečka, autora mnoha podobných krátkých televizních děl, scenaristicky příliš neoslní, právě díky zábavnému hereckému triu, zejména díky živelnému Menšíkovi, hodnotím nadprůměrně.

Československý film s legendárním V. Burianem, pro něhož to byla poslední velká filmová role. Král českých komiků byl obsazen do role svérázného a umíněného pyrotechnika a kutila Silvestra Čápa, jenž po odchodu z místní sirkárny touží na vlastní pěst vynalézt věčnou zápalku. Ve městečku Krásnov, kde žije, je díky jeho hlučným experimentům nepříliš oblíben a časté exploze na jeho zahradě jsou v protikladu s klidem a pohodou, jimiž se Krásnov před turisty prezentuje. Jak bývá u Burianových filmů zvykem, hlavní postava svou výmluvností a originalitou převyšuje všechny ostatní, avšak z celkového pohledu je ve snímku až příliš cítit budovatelský tón a soudružská zdrženlivost, která Burianovi nedovoluje rozvinout jeho komické nadání, jímž se proslavil a které patří i po téměř 80 letech k tomu nejlepšímu, co může česká kinematografie nabídnout. Ve vedlejších rolích tohoto snímku s ne úplně povedeným scénářem můžeme shlédnout budoucí herecké hvězdy v čele s R. Hrušínským v roli zklamaného návštěvníka městečka Pláňky a nechutně soudružského J. Sováka coby bývalého spolupracovníka v sirkárně Pospíchala a současně nápadníka Čápovy dcery A. Vránové. Dále se ve snímku režiséra M. Cikána objevuje Čápův přítel Satrapa v podání F. Filipovského a P. Maršálková jakožto nenápadná paní Čápová. Dle mého názoru je Muž v povětří jeden z mnoha nevýrazných, socialisticky budovatelských filmů, Burianova přítomnost v něm ho mohla pouze oživit, avšak nikoliv zkvalitnit, neboť pro své typické předválečné komediantství mu nedal prostor ani scénář a ani režim.

Československý film, v němž se musí mladý, nepříliš průbojný student hudební konzervatoře Zdeněk Klouček v podání skvělého V. Javorského vypořádat s velmi nepříjemnou životní událostí. Během bezstarostného léta, kdy pracoval na brigádě jako poštovní doručovatel, se milostně sblíží s Evou (děsivě přesvědčivá Y. Kornová), která mu o několik měsíců později oznámí, že s ním čeká dítě. Překvapený Javorský se nové situaci postaví čelem a snaží se všemi způsoby jako nedostudovaný klavírista zabezpečit budoucí rodinu. Ve vztahu mladého hudebníka a neznámé dívky však nebude vše dle klasického rodinného scénáře, což začíná být patrné od okamžiku, kdy si mladá žena v pokročilém stupni těhotenství neohleduplně pozve na mejdan své přátele, nepřátelsky vyhlížejícího Sagiče a drzouna O. Vetchého. Vzhledem k nejen podivným mateřským pudům své partnerky, ale i k jiným zásadním nesrovnalostem, je ubohému V. Javorskému jasné, že dítě není jeho a při konfrontaci jeho amorální partnerka přizná vinu a bezohledně uteče. Hlavní hrdina ve výborném Smyczekově psychologickém dramatu nyní stojí před mimořádně závažnou volbou, kdy rozhoduje o osudu novorozence a o své vlastní seberealizaci. V roli výstředního malíře, jenž byl, jak se ukázalo, společným známým obou hlavních postav, a jehož malířský styl je obsažen v názvu dramatu, se představil P. Čepek. Dobráckého profesora hudby na konzervatoři ztvárnil v jednom ze svých několika hereckých představeních E. Schorm, známý režisér a významná osobnost československé kinematografie. Rodiče klavíristy s vysokou mírou zodpovědnosti zahráli E. Jegorov a M. Martínková a v malých rolích jeho studentských kamarádů se představili M. Suchánek a J. Langmajer. Za velmi působivý pokládám kontrast mezi počáteční mladíkovou letní idylkou a bezstarostností a nadcházející nutnosti řešení složité životní události. V závěru nadprůměrného snímku předvede záporná postava Eva naplno svůj nelidsky pokřivený charakter a neslýchanou drzost a právě tento moment u mě rozhoduje o udělení maximálního hodnocení.

Československý film inspirovaný divadelním představením napsaným B. Polívkou. Autor divadelní předlohy se ve snímku V. Chytilové objevil v hlavní roli kastelána Slacha, podivína a abstinenta, jenž mívá fantasmagorické představy laděné do červené barvy, jimiž je film bohatě prostoupen a na jejichž kontrastu s realitou je v podstatě snímek založen. Do místa, kde Slach bydlí, zavítají náruživý nimrod Herr König a jeho exotická francouzská partnerka Regina, do níž se kastelán zamiluje, stává se ve svých divokých představách jejím poníženým šaškem a ona královnou s dominantními sklony. Herecké výkony především B. Polívky a jeho tehdejší manželky Ch. Poullain jsou sice působivé, avšak právě díky jejich přehrávání je příliš znatelný divadelní původ a styl filmu. V každém případě se ve filmu paní Chytilové, plném jejích typických bizarností a netradiční práce s kamerou, odehrává jakési psychologické podobenství podpořené výbornými hereckými výkony. Kromě zmíněné manželské dvojice se představil v roli Němce Königa výborný J. Kodet v překvapivé, pro něho netradiční poloze a také V. Brodský v menší roli Vlachova nemluvného přítele. V. Chytilová natočila opět výstřední film, v němž mohu doporučit extravagantní výkon B. Polívky a Ch. Poullain, avšak obávám se, že to na vyšší hodnocení stačit nebude, zejména v porovnání s jejím předchozím počinem Vlčí boudou, jenž mě, ač plný neherců, jednoduše bavil více.

Československý legendární sc-fi seriál podle scénáře M. Macourka o kouzelných rostlinách, jejichž aromatické účinky dodávaly lidem neobyčejné schopnosti. V titulní a ve své životní roli Čestmíra Trnky, majitele létací a stárnoucí květiny, se představil jedenáctiletý L. Bech. Zázračné účinky mimozemských kytek byly využity s nekalým úmyslem místním holičem Bedřichem Blechou (tradičně dokonalý P. Nárožný) pro své osobní obohacení, místo aby byly zkoumány v místním Ústavu pro zdokonalování člověka a použity pro dobro všeho lidstva, jak si přál Čestmír a jeho přátelé. V dětských rolích se představili Ž, Fuchsová, J. Kleibl a holičův hloupý syn Oskar, díky kytce chytrosti dočasně proměněný v génia, v podání A. Kaly. Velký a stěžejní zdroj zábavných scén ve velmi povedeném, mimořádně vtipném šestidílném seriálu, nabízí situace, v nichž se Čestmír díky stárnoucí kytce promění do podoby svého otce V. Menšíka a jejich dvojí podoba způsobuje jisté potíže. V dalších rolích se objevilo mnoho našich předních herců, vyjmenuji snad jen J. Sováka (profesor Langmajer a ředitel zmíněného Ústavu), I. Janžurovou v roli paní Blechové a J. Bohdalovou coby nepříliš oblíbenou učitelku Klepáčovou. Seriálovou mileneckou dvojici představoval skutečný pár I. Vyskočil, jakožto kontroverzní učitel Filip Janda a I. Andrlová v roli Čestmírovy starší sestry Aleny. Dle tradice zaujal v prvních dílech svým neopakovatelným komickým stylem i L. Kopřiva, tentokrát jako inspektor kvality výzkumu onoho vědeckého ústavu, vedeného profesorem Langmajerem. Kromě nich doplňuje seriál pana Vorlíčka, jenž se natáčel v Mělníku, mnoho menších postav, jejichž společné umění a vtipný scénář, typický pro scénaristu i režiséra, přispívají k zábavě, již ocení divák každého věku.

Český film nahlížející do prostředí vysoké hospodářské kriminality a zejména působením jejího nejznámějšího představitele, nepolapitelného finančního podvodníka, majitele neuvěřitelného majetku Radima Kraviece, jehož skvělým způsobem ztvárnil H. Čermák. Po propuštění z vězení pro nedostatek důkazů se z pouze finančního kriminálníka stává nekompromisní mstitel svých zrádců a odstraňuje své odpůrce. Zatímco Čermákova postava nepopiratelně nabízí podobnost s nechvalně proslulým R. Krejčířem, totožnost jeho politického spojence, jenž dokázal za úplatek v desítkách milionů prosazovat Kraviecovy požadavky na nejvyšší, vládní úrovni a jehož zahrál T. Jeřábek, můžeme odhadovat z celé řady kandidátů. Ve vedlejších rolích se představil rodilý Srb P. Bjelac jako hlavní Kraviecův ochránce a vykonavatel jeho pokynů, soupeři z mafiánského prostředí A. Pyško a M. Etzler či Kraviecova manželka Sandra v podání V. Svátkové. Nevýrazné a chabé rameno zákona představoval F. Čapka, jenž nechal Kraviece uniknout z obklíčeného domu a především Z. Žák, jenž zaujal svým dementním uvažovaním a ještě hloupější příčinou smrti. Přestože Pachlův scénář je poutavý, nabízí dosti odvážný pohled, jak se dá na státní kase vydělat pár miliard a celkově zajímavý pohled na podsvětí spolupracujícím s politiky, nehodnotím snímek příliš vysoko. K tomu mě přiměla autorovo nepřehledné pojetí snímku s častými matoucími retrospektivami a podivný vypravěčův styl. Své režisérské umění jasněji prokázal pan Pachl více v následném seriálu z podobného prostředí Rapl, do něhož obsadil mnoho zdejších představitelů.

Československý televizní film o návratu stárnoucího řidiče kamionů Přemysla Kocába po letech do místa, kde chce začít nový život. V této stěží průměrné inscenaci zaujmou pouze herecké výkony již zmíněného řidiče R. Brzobohatého a životem zklamané hostinské Hanky I. Janžurové, po jejímž boku se chce po mnoho let nezvěstný kamioňák usadit. Situaci komplikuje impulzivní Janžurčin syn Petr (K. Roden), který se chce ze zapadlé obce odstěhovat a matku vzít s sebou a jemuž se přítomnost náhle se objevivšího nápadníka nezamlouvá. Petr ani Přemysl netuší, že jsou v přímém pokrevním svazku jako syn a otec, což je bystřejšímu divákovi zcela jasné od začátku. Nevalnou kvalitu snímku neznámého P. Brabce podtrhuje těžce nezvládnutý, křečovitý a ujetý závěr a vrchol bizarnosti představuje totálně nevkusný oděv Přemyslova kolegy S. Skopala, jenž se svého kamaráda neúspěšně pokusil přemluvit k návratu za volant nákladního vozu.

Japonské drama natočené podle slavného románu F. M. Dostojevského z roku 1868. Věhlasný režisér A. Kurosawa příběh o charakterové ušlechtilém a citlivém muži, trpící epilepsií a jenž nebyl pochopen svým okolím, přenesl z Petrohradu v 19. století na zasněžený ostrov Hokkaidó v poválečném období. Kurosawův dvouapůlhodinový snímek si všímá především hlavní linie románu, tj. milostného a citového pouta mezi nebohým knížetem Myškinem, svůdnou a záhadnou Nastasjou Filipovnou, krásnou Aglajou Ivanovnou a odhodlaným Rogožinem, v Kurosawově snímku zvaném v originále Hakuchi představovanými nemocným Kamedou (M. Mori), za milion jenů koupenou Taeko Nasu (S. Hara), nezkušenou Ajako (J. Kuga) či herecky nejvýraznějším divokým Akamo (T. Mifune). Románová hluboká psychologie postav a plně neodkryté myšlenkové vztahy mezi nimi, i typická Dostojevského neradostná a tísnivá atmosféra byla skvěle převedena do japonského prostředí se vší kvalitou, jež mohlo režisérovo jméno zaručit. Přesto zmíněnou literární předlohu kladu v osobní oblíbenosti o něco výše, neboť její kouzlo pro mě tkví zejména v bohatosti příběhu, pestrosti scén a množství postav, často i zbytečných a doplňujících, což pochopitelně plně film nabídnout nemůže.

Československý televizní komediální seriál natočený podle románu G. Flauberta Bouvard a Pecuchet, jenž se odehrává ve Francii v 19. století. Dva přátelé písaři na odpočinku si podle scénáře slavného J. Dietla užívají život na venkovském sídle, kde svůj volný čas zasvěcují vědeckému bádání a intelektuálním rozhovorům. Hlavní představitelé J. Sovák v roli majitele panství Bouvarda, jež získal v dědictví, muž s ostřejším slovníkem a dominantnější náturou a M. Horníček coby pan Pecuchet, citlivější Bouvardův druh, vytvořili ve svých postavách a zejména v jejich improvizovaných dialozích a debatách na rozličná vědecká témata, stejně tak jako v jejich amatérských neúspěšných pokusech, něco výjimečně kouzelného a zábavného, neboť taková mistrovská sehranost obou herců a inteligentní humor se jen tak nevidí. Dvojici diletantských, a právě proto tak mimořádně vtipných vynálezců, na jejich venkovské usedlosti doplňuje kuchařka Heřmanka (nabroušená V. Tichánková), vzpurný čeledín Guy (J. Moučka), platonická láska obou písařů spanilá Rozálie (K. Jerneková), místní strážmistr J. Kemr či jejich rozverná sousedka madame Bourdenová (L. Havelková). Desetidílný seriál předčasně zesnulého režiséra J. Roháče představuje navzdory počátku normalizačního všeobecného úpadku skutečný vrchol televizní seriálové televizní zábavy, zejména kvůli pětihvězdičkovému Horníčkovi a šestihvězdičkovému Sovákovi a jejich naprosto neuvěřitelně přirozené improvizační konverzaci a neobyčejnému hereckému souznění.

Československá televizní pohádka o španělském králi Filipovi, jenž své ženě, laskavé a chytré Charlottě, kterou miloval, nevěřil natolik, aby odolal intrikám jeho matky, zhrzené královny Viktorie toužící opět po moci. Trojúhelník P. Štěpánek, tradiční účastník pohádek paní Janečkové, exotická M. Bočanová a velmi důvěryhodná, extrémně falešná B. Bohdanová rozehrávají na pohádku docela slušné drama s pečlivě vykreslenými postavami, neboť snímek není nikterak překotně natočen, jeho délka přesahuje 80 minut. Nepohádkovou krutostí také zavání trest stětím hlavy trest pro mladou královnu, jejíž věrnost zůstala neposkvrněna. Kromě uvedených herců také v této velmi vážně pojaté pohádce natočené v zajímavých exteriérech (Bučovice?) zaujme také anglický vyslanec Edward v podání frajersky šarmantního M. Vašuta nebo zámožný strýček údajně chudé a neurozené Charlotty britský lord Spencer. V poměrně zbytečné a nevýrazné roli rádce Fernanda s nesmírně povýšeným výrazem ve tváři se objevil P. Kostka. Soudím, že nelítostná sabotáž šťastného manželství a intriky madam Viktorie, očekávaný výkon prověřeného P. Štěpánka, nečekaně sympatický herecký výkon Mahu, ani Vašutovo charisma nedokázaly vytáhnout pohádku o podezíravém a srdce neslyšícím králi z průměru.