Nevka

Strašná konina, ale i tak jsem si to užil. I když je to neskutečně ujeté a někdy fakt trapné, pořád je to vlastně moc fajn vánoční jednohubka pro ty, kteří se boomu "osmdesátkových" filmů ještě nepřejedli.

Pravidelná dávka amerického patosu se vším, co k tomu patří. Je fajn, že se v případě sester Williamsových tvůrci rozhodli zaměřit na jejich otce, protože v rámci sportovních filmů je to zase něco trochu jiného a ta rodinná nálada filmu náramně prospívá. Možná i proto, že třeba samostatný film o Sereně by lidi vzhledem k jejímu současnému chování asi dost vytáčel (náznaky její osobnosti jdou vycítit i přes pozitivně laděný konec už i tady). Richard je paličák, má své chyby a je přehnaně ambiciózní. Ale minimálně v scénáři Zacha Baylina působí pokorně a jeho plán mu nakonec opravdu vyšel. Oceňuji i fakt, že je tady celkem slušně ukázáno také chování přemotivovaných rodičů, kteří ze svých dětí chtějí mít za každou cenu hvězdy. Je jen pár vyvolených, kteří se dostanou na vrchol. Má to své chyby, ale já podobné filmy miluji. King Richard si v kinech zaslouží rozhodně mnohem více pozornosti.

Encanto je na jednu stranu nádherným animákem. Je barevné, veselé a sází na spoustu zajímavých postav, které mají něco do sebe. Zoufale však postrádá výraznější příběhovou gradaci (kterou má například Coco absolutně dokonalou) a hlavně chytlavé písničky. Lin-Manuel Miranda dělá co může, hudba je v základu moc pěkná, ale kromě úvodního songu o rodině Madrigal si člověk po prvním zhlédnutí není schopný zapamatovat jedinou melodii. Což je u disneyovky docela problém. Na druhou stranu musím říct, že jsem se víceméně celou dobu bavil a některé scény si moc rád pustím znovu. To však nemění nic na tom, že jako celek musím Encanto hodnotit spíše jako zklamání. Pokud ale máte děti, moc rád vám tenhle film doporučím. Pořád se nejedná o nic hloupého (Ledová sezóna, Vilík: Rychle a vesele) a příjemné poselství tam je.

Čas k opatrnému optimismu? Možná. Z prvního dílu je hodně cítit, že je Kolo času fantasy seriálem. Rozpočet musí vystačit na 8 epizod a možnosti práce s vizuálem (a tudíž i režií) nejsou tak velké jako u běžných vysoko rozpočtových filmů. I přesto je minimálně „Leavetaking" slušným úvodem do série. Někomu totiž došlo, že ne všechno se dá řešit pomocí CGI. Někdy je třeba sáhnout i k něčemu praktickému. Ano, když dojde na magii, jiná cesta prostě není (taky je tam ta nízká televizní kvalita hodně znát), ale například trolloci jsou po delší době stvořeními, které ve fantasy projektu budí opravdový strach a respekt. Zároveň však musím zmínit, že herečka Egwain mi moc nesedí a souboje jsou občas děsně nepřehledné. Na druhou stranu je tu spousta skvělých momentů, kdy si řeknete: „Jo, takhle by to šlo!". Snaha o vytvoření silné přírodní kulisy zatím až na výjimky funguje a soundtrack si bere inspiraci z herního Zaklínače, takže základ je slušný. Zatím dám tu čtyřku. Když dám dnes více, příště můžu zase něco málo ubrat.

Když už chcete točit film podle zaběhnuté šablony, musíte zajistit, aby byl zábavný. A to se tady naštěstí podařilo. Ron je hlavně ve své první polovině přehlídkou povedených vtipů, které budou slavit úspěch zejména u generace, která se zděšením (či zaujetím = hranice se někdy nedají moc jasně rozeznat) sleduje dění a trendy na současných sociálních sítích. Nejsem si úplně jistý, jak film bude působit na "neznalé" publikum 40 až 50 let plus, ale já jsem se královsky bavil. Konec už je možná zbytečně roztahaný, ale tenhle animák by si zasloužil mnohem více pozornosti. Necelý měsíc po premiéře je 99 hodnocení opravdu bída.

Žádná revoluce se nekoná. Red Notice je poměrně zábavnou jednohubkou, která sází hlavně na ukecaného Reynoldse, který tady nepřekvapivě hraje zase „Reynoldse". Popravdě se ani nedivím tomu, že si Ryan momentálně dává od natáčení na nějakou dobu pauzu, protože hrát dokola sám sebe musí být únavné. Občas se povede nějaká zajímavá akce, Gal je pořád kočka a Johnson adekvátně doplňuje ústřední duo, ale jinak se jedná o zaměnitelnou hříčku, na kterou brzy zapomenete. Na druhou stranu, pořád je to film, který dokáže člověka pobavit.

„Prý je to, asi jako když jde krásná dáma v plesových šatech anebo v báječném kožichu, všichni přihlížející jsou paf, a ona přitom šlápne do hovna." Až budou mé děti někdy popisovat, jaký zážitek jsem si odnesl z Last Night in Soho, bude to vypadat asi takto. Prostě pumprdentlich... Jasně, záměrně přeháním, ale tento „pojem" Oty Pavla se mi vybavil hned po odchodu z kina. Řemeslně odvádí Wright skvělou práci, herecké výkony stojí za to a hudební čísla jsou dokonalá, ale zbytečně doslovným koncem se hrozně podráží. Na jednu stranu tedy vím, že si to tu čtyřku zaslouží, ale na druhou se stále nejsem schopný přenést přes konec, který je sice v mnoha ohledech správně podvratný a nečekaný, ale zároveň svým podáním neuvěřitelně nucený až odfláknutý. „Prostě tam hodíme několikaminutový dialog, kterým to všechno co nejjednodušeji vysvětlíme i tomu, komu to pořád ještě nedošlo." A je to zejména tento problém, který v mých očích z Poslední noci v Soho dělá jednohubku, která vyšumí a nebude rezonovat tak, jak by mohla. Jednoduše něco, co už znovu vidět nepotřebuji. Což je škoda. Pohrát si v závěru trochu více se scénářem, a hned by to vypadalo úplně jinak.

Nádherný a dojemný animák, který si musí zákonitě užít dospělí i děti. Postavy jsou sympaticky naivní (ostatně - jsou to vlastně děti), příběh příjemně plyne a člověk si to náležitě užije. V posledních minutách sice tušíte, kam se asi bude ubírat závěrečný zvrat, ale i tak si tady najdete hromadu menších překvapení, které vás potěší. Třešničkou na dortu je hudba, která svým tématem dává vzpomenout na vánoční filmy plné lásky a pochopení.

Díky bohu za Ridleyho. Žánr historických filmů je až děsivě nevyužitý a Poslední souboj plní přesně to, co od něj divák očekává. Parádní herecké výkony, skvělé kostýmy a hlavně dechberoucí kulisy Stoleté války. Sice bych trochu ,,přestavěl" určité části Marguerite, kde se to už poněkud táhlo (zejména kompromitující scéna s Le Grisem se opakuje ve druhé i třetí kapitole prakticky jedna ku jedné), ale jinak jsem nadmíru spokojený. Kdyby se někomu chtělo zabrousit podrobněji do víru samotné Stoleté války, vůbec bych se nezlobil.

Nebudu ani v nejmenším přehánět, když řeknu, že Duna je jedním z největších kino zážitků posledních let. Pokud nečekáte zběsilé sci-fi, které sází na vysokou kadenci akce a humoru, budete maximálně spokojeni. V opačném případě na Dunu raději ani nechoďte. Ten film je jiný a nestydí se za to. Návštěva kina jen umocňuje dokonalý audiovizuální zážitek, takže pokud můžete, běžte do kina. Stojí to za to.