plechulka

Dost průměrná gangsterka, zajímavá pouze tím, že jsou v ní všichni (Penn, Oldman, Harris, Wrigth) fakt k sežrání mladí... Za zmínku stojí samozřejmě i Morriconiho hudba, která to u mne na ten průměr vytáhla.

Jake G. se s mrtvolnýma očima a ulízlými vlasy plouží nočními ulicemi, abyste ráno měli k snídani svou denní dávku katastrof a lidského neštěstí.... někde jsem slyšela, že český název "Slídil" originál nevystihuje. Neumím anglicky, ale nabízím variantu SLÍĎÁK - podle druhu pavouka, kterému se tady Jake podobá i pohybem (hlavně ve scéně v "domě hrůzy") - skákala mi z něj husí kůže!

Poprvé bohužel ubírám hvězdičku - zvlášť poslední díl mi přišel poněkud překombinovaný - ale jinak poslední záběr (a doufám, že záběr úplně konečný, protože není nic smutnějšího než sledovat úpadky některých dříve tak skvělých serií a seriálů!) stojí za to!

Jako celek to moc nefunguje, ale mladá Shirley je okouzlující a plná života a Fosseho choreografie jako vždycky dokonalé (zvlášť ty z kabaretu), takže pro mne rozhodně nadprůměrné.

Pro nás, kteří jsme takovéto podobné soudružky učitelky zažili v dětství, to není příliš příjemný zážitek. Tady je to jen dovedené do extrému, ten systém služeb a službiček, který tehdy fungoval - a to jsou tady ještě děti ve věku, kde není třeba řešit to nejdůležitější - jak se dostat na "výběrovou střední školu" - rozuměj jak zařídit, aby základní škola dala dobré doporučení. Bez doporučení totiž skoro ani nemělo cenu ke zkouškám chodit - protože i když jste je udělali, přihlíželo se pak právě k těmto "maličkostem" napsaným v posudku -jestli jste "studijní typy" a v kolektivu oblíbení", jestli jste "organizovaní v Pionýru a zúčastňujete mimoškolních aktivit, kde dobře reprezentujete školu" (což znamenalo třeba 5. května postát hodinu v pionýrském kroji u pomníčku padlých při Pražském povstání - kdo by to za možnost chodit na SŠ, kam se dostane jen každý pátý nevyměnil...? Přiznám se,že já jsem vyměnila....).

Není to (a asi ani v době vzniku nebyl) to film pro každého, ale vyplatí se věnovat mu čas nejen pro jeho jinakost, ale hlavně výkon Richarda Burtona.

Na filmu je vidět, jak mají všichni Jean-Paula rádi a jak se všem (nejen ženám) rosvětcují oči, když vzpomínají, co všechno s ním zažili a co se toho navyváděli nejen v mládí. Opravdu, takový fenomén se rodí jen vyjímečně - a myslím, že synek udělal s tímto dokumentem moc dobře a hlavně včas - stáří je holt strašná mrcha a dožene všechny....

Vizuální i akční jízda, kterou se je třeba nechat unášet a ani na chvilku se nenechat vyrušit přemýšlením typu: "počkat - tady něco nesedí...." I když film pojednává (nebo se snaží nám namluvit, že pojednává) o rozšířeném využívání mozkových buněk, veřte, že se to týká výhradně buněk Scarlett J. - ty Vaše prosím nechte odpočívat!

Docela jsem přivítala, že se v TV sešel s téměř jen týdenním odstupem tenhle dokument s daleko obsáhlejším dokumentem o Georgovi Harrisonovi od M. Scorcesiho Zatímco George dobu "po Beatles" kromě hudby věnoval převážně hlubokému pátrání ve své duši (a jak tady někdo krásně napsal: ...a takhle důkladně si to může dovolit jen ten, kdo se nemusíl starat o každoměsíční složenky apod."), John, za velké podpory Yoko, svůj čas a peníze utrácel za rebelii proti stávající vládě USA. Škoda, že mu osud nedopřál zestárnout a my se tudíž nikdy nedozvíme, zda by rebelem zůstal nebo ne..... nicméně to, jak žil(i), se možná zapomene, ale to, co stvořil(i) zůstává i pro další generace

Koncem 70-tých let jsem pro sebe objevila Cimrmany a následně infikovala svým nadšením celé okolí, moje dcery vyrůstaly na "Hodinách zpěvu" a páně Svěrákových pohádkách ať už filmových nebo tištěných atd atd - a vůbec si nedělám iluze, že nejsem jedna z mnoha, pro níž jméno Svěrák je značka kvality. Proto pro mne dokument nepřinesl mnoho nových informací, spíš byl jen milým setkáním s pro mne milým člověkem, jehož humor i inteligence mne doprovází většinu života.