Foma

Film vycházející ze stejnýho námětu jako Kurosawovo Sanjuro a dle mýho názoru je ještě o trochu lepší, atmosférou spíše připomínající Yojimbo. Nechybí vtip, humor, napětí, dobrá hudba, rytířskost hrdinů a korunu všemu nasazuje vynikající Tatsuya Nakadai, předvádějící opět zcela jinou polohu svýho herectví, diametrálně odlišnou od Yojimba, Kwaidanu nebo třeba Nebe a pekla. Film je k sehnání pouze u Criterion Collection a stojí fakt za to a myslím, že nejen pro fanoušky samurajských filmů.

Film mě přibil po celou dobu trvání do křesla, kde jsem ani nedutal a přišlo mi, že trval tak 20 minut. Filmovej skvost, kterej přetrvává věky. Neni to tedy čistej dokument, část scén je vyloženě nahraná (např. lov tuleně), ale stejně film zachytil život Eskymáků tak, jak v tý době se pomalu již stával minulostí. Flahertymu patří velký uznání, z filmu je cítit láska a obdiv k lidem na severu a je to skvěle odvyprávěný.

Za ten pozitivní náboj a charakter hlavních postav si film zaslouží 4 hvězdy. Možná neni tak skvělej jako Fordův Stagecoach nebo Leoneho Good, Bad and Ugly, ale to jsoou filmy mimo kategorie za 10+. Když si přičteme zajímavou atmosféru a nádherný scenérie z Grand Teton National Park ve Wyomingu, tak se nelze divit, že v USA tenhle film patří k naprostej westernovej klasice, kde je populárnější než třeba u nás tak oblíbených Sedm statečných.

Ray točí neuvěřitelné filmy, je to čistá filmařina. Kanchendžunga se odehrává v několika hodinách v himalájském podhůří, moc se toho (zdánlivě) neděje a přesto jsme svědky dramatických změn osudů, nálad a názorů několika jedinců z příběhu. Velmi lidské, chápavé a laskavé.

Kdybych mohl se špetkou do mlýna diskuse, tak Hodný, zlý a ošklivý se mi líbí opravdu ještě o tochu víc než Tenkrát na Západě, ale je fakt, že se člověk nemusí trápit srovnáváním a oba filmy užívat jako nádhernou zábavu s docela výrazným přesahem do Umění.

Mam rád komedie, asi jako každej. Ale tady se mi stalo, že jsem smíchy málem omdlel, to neni zcela běžný, ne?

Jedna z nejkrásnějších filmových básní všech dob.

Pro mě osobně zatím asi nejlepší Ozuův film, mně se sice líbí všechny, ale tenhle ve mně zůstal asi nejhlouběji zavrtán (i když se mi teď v hlavě pořád ozývají vzpomínky na Tokyo Story). Opuštěnost Čišu Rija na konci by se dala krájet a Setsuko je v tomto filmu taková nejsladší a nejkrásnější. Všechno je zde naprosto vyvážený, dokonalý, kamera, záběry, hudba, herectví, režie, vše s takouvou jemností podaný. Opravdu úžasný a pokud by na něco platil výraz "zen v umění", tak prosím na tento film určitě.