Foma

On je to tak dobrej film (tedy až na pár hodně drsných scén, který by na muj vkus nemusely bejt tak explicitní), že neni moc co dodat.

Jestli má někdo touhu podívat se do Bombaje a ví, že mu to v tomhle životě nevyjde, tak tenhle film je dost dobrou ochutnávkou bombajskýho Pav bhaji :-)). A na indickou vztahovou konzervativnost je dost odvážnej a nutící k zamyšlení.

První třetina (spíše sport za zvuků hrdinský hudby) budí jinej dojem než zbejvající dvě (nedobrovolná změna ze sportovce na banditu a "kariéra" bandity), ovšem nabere to takový grády a stane se z toho fakt strhující příběh jednoho člověka, kterej spoustu věcí řešil špatně, ale přesto mu jsme nucený fandit. Asi za to taky může skvělý herectví Irfana Khana a scénář.

Poněkud překombinovaný, ovšem psychedelicky vtipný a psychologicky hlubinný :-).

Filmů o důležitosti nenásilí a odpouštění nebude nikdy dost!

Opravdu asi jeden z nejvtipnějších a nejinteligentnějších kreslených dětských filmů za poslední dobu. A z plna hrdla se i něj smějou i dospělí. Tedy aspoň u nás v kině to tak bylo :-).

Kvůli Clooneyho "navštěvě" v kokpitu Bullockový, kvůli jeho "oběti", kvůli závěru (nejen se znovuzrodit, ale taky k tomu nacházet sílu) a kvůli mnoha dalším scénám a myšlenkám je to vynikající film. Ono by to asi v mnohým mohlo bejt za 5, ale přijde mi zbytečný zaplnit snad víc než půl filmu "napínacíma" scénama chytání se různých trubek a záchytů vesmírných stanic, prostě pro mě technická dokonalost neznamená dokonalej film. Absence příběhu mi nevadí, ten v Tarkovskýho Zrcadle taky neni, ale do hloubky třeba Zrcadla tomu ještě pár coulů zbejvá a protože to má zřejmě takový ambice, tak nedávám plnej počet. Ovšem vizuelně to je nádhera!

Do extrémů dovedená pravděpodobná realita politiky ve všech částech světa :-). Přes velkou dávku oplzlostí je to docela inteligentní a jemná zábava, když v tom tedy tu inteligenci a jemnost chceme najít.

Vynikající, v podstatě velmi duchovní film, nadčasovej. Každej se na cestě ke Světlu, musí potkat se svou minulostí, se svým stínem, a bez pomoci poslů Světla by tuto cestu vlastně vůbec neprošel. Nevím, jestli to Polák s Juráčkem takhle mysleli, ale je to jedno, protože v principu to vychází stejně. Vlastně to nejspíš pochází od Lema, ale jak říkám, je to jedno, možná i takovýhle příběhy jsou vlastně pomocí od světelných poslů, abychom snadněji překonávali temná období :-).

Musíme Malickovi přiznat, že vším tím prochází jakási nedefinovatelná Přítomnost. A tato Přítomnost, z níž, ať se nám to líbí nebo ne, neustále vyzařuje Láska, jen trpělivě čeká, až se k ní člověk obrátí. Třeba se pletu, ale mám pocit, že tohle chce Malick říct. A jeho hudební vkus je úžasnej, stejně jako má velmi vybranej vkus na herečky :-)). Ještě mě něco napadlo - přijde mi, že klíč k Malickovým filmům je vzdáleně v hudbě Arvo Pärta, je to taky taková nesnadno uchopitelná, nesnadno definovatelná spiritualita, nekonkrétní, jemná..., která možná nechce něco sdělovat, ale spíše jen navozovat stav hledání a otevření vůči duchovním světům.