wewerička

V matričních záznamech města Sevres z roku 1966 má svatba Lorenové a Pontiho číslo 27. Starosta města dostal šek ve výši jednoho miliónu starých franků na výdaje spojené s administrativním vyřízením Sophiina francouzského občanství.

Ponti poznal Lorenovou v Salsomaggiore během soutěže o titul Miss Itálie. Pak v Římě, kde byl jedním z porotců soutěže, z níž měla vzejít Miss Roma.

Mistrovským dílem producenta Pontiho byla dohoda s Paramountem před odjezdem Sophie Loren do Hollywoodu: tříletá smlouva na dva milióny dolarů.

Po Oscarovi z roku 1961 docílil Ponti honorářů ve výši milionů dolarů za film, tedy vyrovnání s honorářem Liz Taylorové.

Po Pontiho prosazování Lorenové v produkční společnosti Ponti - De Laurentiis se roku 1955 společnost rozdělila. Každý z producentů prosazoval svou hvězdu: Ponti Lorenovou a De Laurentiis Silvanu Manganovou.

V noci z 9. na 10. dubna 1962 v 6:39 ze Santa Monicy v Californii telefonem oznamoval hlas Caryho Granta: "Sophie, vyhrála jsi!"

Poprvé dostala italská herečka Oscara jako představitelka role v italském filmu. (Také Anna Magnani jej měla, ale jako protagonistka amerického filmu.)

Oscar pro Sophii Lorenovou byl jednadvacátou cenou pro film.

„Když jsme já a Richard Burton naši scénu dohráli, začalo loučení. De Sica musel ještě zůstat, aby dotočil do konce poslední taneční scény na jevišti kabaretu. Šla jsem do své šatny, ale měla jsem nevysvětlitelné nutkání otočit se a naposled se na de Sicu podívat. Seděl na jevištní rampě v póze, která pro něj byla typická: s nataženýma nohama, na tváři úsměv, žertoval s dívkami na jevišti, zatímco čekal na další záběr. Pak zaklonil hlavu a smál se něčemu, co řekla jedna z dívek, smál se tak, jak se uměl smát jen de Sica.“ (Sophia Loren)