Nathalie

Vybroušené dialogy, dokonalý styl, nadpozemsky charismatický Grant, hitchcockovská mnohoznačnost a Humor...Nepravý muž na nepravém místě v nepravou dobu-ale v tom Pravém filmu. Ten popis je zoufale chabý, ale okouzlení nelze popsat slovy, protože při přemýšlení nad vzletnými adjektivy mi na rtech bloudí připitoměle zasněný úsměv a ožívají dialogy. Pokud to neuvidíte, bude vaše filmová sbírka chudší o Modrého Mauricia. Hitchcock Number One. TOP 10 movie.

Harold Crick je hlavním hrdinou v cizím románě a pěšákem na vlastní životní šachovnici. A když o vašem životě (a ideální smrti) rozhoduje neurotická spisovatelka s aktuálním (desetiletým!) psaveckým blokem, máte o voice-over a zběsilé tahy postaráno. Slibná premisa je rozvinuta po vizuální stránce k nerušivé dokonalosti a z hlediska příběhu se rozutíká všemi směry- k niternému dramatu, subtilní romanci a místy situační komedii, aby se na konci roviny protnuly.... Kaufmanovština pro začátečníky. Škoda jen, že se Stranger than Fiction vzepne k vrcholu, aby před dokončením ladného pohybu ustrnul a misto mollových akordů začal hrát veselou melodii v dur. Marc Forster již podruhé ( po Finding Neverland) skládá hold kouzelné moci literatury a malým radostem. A já skládám hold jemu. Za příjemné šimrání při filmu a lehce zastřenou mysl po něm.

Fontánu jsem prožívala jako putování ve vizuálně omamném království obrazů, symbolů a průniků dál i návratů zpět. Za doprovodu nadpozemských trubadúrů mi Aronofsky věnoval lístek na cestu časem, cestu za poznáním vazeb a vzorců, stavby a struktury, duši a mozku impozantního díla, které se prolíná ve zvláštní triádě. A to vše v mistrovském rámu zrakových orgií. Scény z přítomnosti v sobě místy měly bodavou jímavost a šíleně smutnou krásu. Ale pro mě z Fontány nevytryskla živá voda, která by pronikla až do srdečních komor, ani ohnivá naléhavost, která utáhne mozkové závity nadoraz. Na konci poutě se vynořila neodbytná myšlenka, že v tomhle království věčnosti je král zoufale nahý a že mi prostá trojjedinost (Otec, i syn, i Duch svatý:))) poselství nemůže přinést katarzi. Uvnitř jsem cítila prázdnotu a zpětně hodnotím Fontánu jako navoněnou zdechlinu.

Miluji filmy, které mě hodí do Mínotaurova bludiště, dají mi falešnou mapu, schovají klubko a udělají ze mě natvrdlého Hastingse, abych na konci pochopila scénáristu-Poirota:-) Kouzlo není v jistotě, ale v tom momentu , kdy překračujete most od tajemství k odhalení, okamžik, kdy trik tušíte, ale nejste si jistí a pilíře vaší teorie se mohou kdykoli s rachotem zhroutit.

Ben Affleck si i v "jiném" stavu umí ukradnout film pro sebe. Stačí, když mu někdo hmm...jak jen to vyjádřit....podá pomocnou ruku:-)

Taková normální firma made in Danemark PSEUDO-ředitel: herec s vizáží Davida Kollera namíchaného s Pinocciem a duševně ve stavu van Gogha předtím, než si uřízl ucho. Pojem IT je pro něj grónská vesnice. Zná jen jednu hereckou (pekelnou) mantru. Ztělesňuje imaginární saň, která se lísá v emailech ke každému zaměstnanci jinak. Hračka, která se vymkne kontrole. ŘEDITEL: podlá právnická bestie v kostýmu enigmatického plyšáka. Zaměstnanci: sbírka IT exotů Stará šestka. Kupec firmy-Islanďan, který nenávidí Dány do morku rybích kostí. Trier se v drsném tempu cynických her nenamáhá ani předstírat, že má rád herce, postavy nebo dokonce diváky. Když se divák spokojeně uvelebí na centrifuze, zatáhne za ruční brzdu a vysvětlí, že správná komedie musí mít přestávku. Mezitím klame tělem vážnými postřehy typu " hledejte dílo, ne autora", "někdy se žertem ptáme na věci, na které bychom se zeptali, kdybychom se ptali vážně" a pak …vám plivne do tváře. Ten zlomyslný dánský chlapeček mě bacil kyblíčkem po hlavě, aby si označkoval pískoviště a přiměl mě stavět jeho bábovičky (nakonec mi je rozdupal), ale za ty výbuchy smíchu nad směsí cynismu a drzosti mu patří díky. Zas mě svým černým Absurdistánem dostal na lopatky:)

Název by měl být spíš Zavřené okno než Dveře dokořán. Londýn, náhody, pozorování, Law, Binoche a Minghella spřádající jako pavouk sítě osudů a hrající hru na kočku a myš s divákem v malém filum ve velkém městě. ALE ten krkolomný twist na konci je totálně neuspokojivý a nevyrůstá z podhoubí, které Minghella celou předcházející stopáž krůček po krůčku pěstoval. I tak vás B and E nahlodá a položí otázky, které si odmítáte klást. Mrazivé, pravdivé a civilní intermezzo v životě jednoho architekta. A ta věta o metaforách? Ještěže v přítmí sálu nebylo vidět, jak se červenám. 70%

Little Children tematizují zlatou klec na předměstí místy humorným, místy ale bolavě mrazivým způsobem. Jde o film lehounce americkokrásoidní, ale zásadnější téma než mimomanželská vášeň a úniky před sterotypem nabízí motiv svobodné volby. Jak přehodit výhybku na jinou kolej, když ta stará nám už nabízí jen zvětralý zvyk? Velké tragédie pedofila a jeho honce nepřebíjejí všední zoufalou každodennost hlavních hrdinů, nesnesitelnou lehkost bytí s vlastními potomky a vlastními myšlenkami. Podvědomou touhu po změně probudí polibek jako zakletou princeznu. A ukazuje se, že utrpení může mít tisíc tváří a ty tiše neokázalé nemusí být nutně snesitelnější. Kate Winslet vtiskla své postavě zoufalý půvab a přímou odhodlanost (některé její manévry mi vehnaly červánky do tváří proti mé vůli), zatímco hlavní tápající mužská postava má nejen dokonale ploché břicho, ale i plochý charakter. Závěrečný twist a rádoby osudová náhoda, která motivace postav převrátí vzhůru nohama a z promyšleného elaborátu je maďarský guláš, sráží hodnocení na 8/10.

We are bound by the secrets we share....Zápisky o skandálu mají parametry chladnokrevného divadelního dramatu a jsou hloubkovým vrtem do psychologie manipulace, zrádné sexuality a osobní moci. Vědění je předehra k moci-a odulá žába na prameni v podání ztrouchnivělé Dench to dobře ví. Utopit svou oběť v objetí, zahrnout ji city a porozuměním a pak mrsknout jedovým jazykem. Jenže když chcete rozehrát nebezpečně vysokou hru, nemůžete si jako trumf schovávat srdcové eso. Zcizení umožňuje pitvat postavy hlouběji. Nejdřív to vypadá jako blízká setkání jednoho (učitelského)druhu, ale do ohniska se dostává vztah bohémsky rozevláté Sheby, která se hroutí pod křížem dokonalé matky, a předčasně vyspělého teenagera. Možná její naivní pedagogická imunita selhala jen kvůli němu nebo mu spadla jako zralé jablko do klína a poměr s patnátiletým je vředem, které vyrostl z nemocného manželství? A pak se nedokonaná nevěra jako únik zvrhne do zvrhlosti. Intimní scény byly natočeny tak, aby divák poznal ten přímočarý imperativ touhy, který redukoval morální dilema až na kost. A na té kosti zbylo jen : nikomu ani muk. Už výběr milostných lokací ale naznačuje, že tenhle poslední výškrabek rozumu je tam jen do počtu. Skutečné vyvrcholení se schovává za erotikou, překročením tabu i mezi špinavými řádky Barbařina deníčku. Je o rovnováze, která se mění jak dubnové počasí, a o prázdnotě, kterou má někdo potřebu naplnit ovládáním a jiný poddáním se. Barbara vlastně není nijak komplikovaná bytost. Je to hluboce nešťastná, za svým vznosným veřejným závojem ubohá stařena, která trestá zrazenou důvěru a chce si urvat poslední kousek štěstí. A běda tomu, kdo jí bude stát v cestě. P.S. Judi Dench teď doma někdo chybí. Jistý plešatý krasavec. Helen, vrať ho.

Povinné školní představení, při kterém mi školní idol dával znamení, kdy můžu vystrčit hlavu, abych se vyhnula středověké tortuře. Historickou epiku já ráda, ale v knihách, bez názorných obrázků a infarktuplodných skřeků. Zjevně mi chybí to prazákladní: Braveheart. Doufám, že mi to většina mých pětihvězdičkových oblíbenců promine, ale tohle MELodrama never ever.