dopitak

Béčková parodie na špionské filmy s úvodním černobílým flashbackem, pak už se hraje barevně a uvidíme honičku po serpentýných u Cannes, pár bitek, zázračné zásahy kulek, přistání nepilotovaného letadla, a bikiny. Chyběla mi erotika, protože erosenek je kolem chlapáckého Australana Taylora víc než dost. Několik známých herců si tu střihli menší role anebo i cameo.

Mohl by to být jeden z lepších příběhů Edgara Wallace, ale je to zbytečně komplikované, roztahané, a přiznám se, že jsem tomu moc nerozuměl. Začátek má aspiraci na "velký" film, hudební vsuvka a maník na vodních lyžích v malovýpravných původně televizních detektivkách, to je jak zjevení, ale pak to zase sklouzne do šedýho průměru. Nepovedla se dramatizace zápletky, řekl bych, protože tentokrát to mělo i dobrý námět.

Nicol Williamson hraje velký part, ale ten film je tak nezajímavý, depresivní a naprosto nepochopitelný, že to musím odrazit v hodnocení. Kdyby to spadalo do Lost generation anebo beatníků, leccos bych pochopil, ale hra vznikla v roce 1964... Uvidíte tam kousek Londýna, uvidíte tam jednu striptérku otočenou zády, pěknou dceru Ingrid Boulting, a pak temné kancly, kriminál, policejní anton, soud...

Jenom bych kolegu argensona opravil s tím, že Fernandel je především hlava gangsterské skupiny, a pašování má jenom jako vedlejšák, takže na vysokou životní úroveň je zvyklý. Kvůli paní Dalayracové jenom potřebuje líp vybavit svůj nový dům. I tady film dost negativně ovlvnil dabing, děda Simpson Klapka se na tlustého komika nehodí, a ostatní z novácké dabérské party si střihli kromě svojí hlavní role i několik dalších, za všechny Bohuslav Kalva. Film začíná nadějně, pak přijde překvapen, když vyjde najevo pravda o hlavní postavě, ale pak se dost nepochopitelně tvůrci omezí jen na vykreslení jediného zločinu. Ten je ve filmu dost odbytý a pak už jde jenom o to, kdy a jak je chytí.

Všechny předpoklady pro dobrý příběh tu jsou, ale mě to prostě nebavilo. Dost za to může ta scénářem proklamovaná náhoda, že člověk potká rodinu, která si cizího chlapa hned vezme domů na stravu a na gauč, dost za to může dabaing od Bontonu, ve kterém se asi šest dabérů podělilo o několik tuctů rolí. Krásná je samozřejmě Maria Conchitta, kterou si už navždy budeme pamatovat jako "tu, co běhala s Arnoldem a důležitou nahrávku měla strčenou v p.".

Mám ze všeho nejradši letní filmy, ze kterých jsou cítit prázdniny, teplo, voňavý seno a vlahý deště, a letní romance pro čtyři od Vladimíra Párala by mohla být dobrým příkladem takového typu filmu, jen kdyby pozadí příběhu netvořila hnusná chemička. Jana Brejchová hraje pěkně nezáviděníhodnou roli a vůbec bych se nedivil, kdyby si jí moc neužila. Skvělý je samozřejmě medohlasý Eduard Cupák, moudrý převozník i ultra chlapácký Ivan Vyskočil, který si tímhle řekl o mnoho míst pro plakát nad postelemi divaček. Jako celek jsem si z toho ale nevybral ani romanci, ani drama, ani komedii. Jo a Víťu Jandáka nám předabovali...

Co je bílé, má bílé zůstat. Na divadle bych se asi několikrát zasmál, ale v televizi se Smyczkem je to neformovatelná tragédie. Ze všech zúčastněných umí hrát jenom Liška a Javorský, a to co předvedla Babčáková, za to by měl být kriminál. A za Letiště Václava Havla palec do prdele!

Během těch dvou hodin jsem si připadal, jako kdybych byl s nimi dva dny zavřenej. Neuvěřitelně reálný film, ve kterém nenajdete ani písmenko, ani gesto šustící papírem. Všichni se chovají tak, jak se chovají lidé, které tohle potká. Několik postav je prokreslených opravdu dokonale: Roberts, Wilson, Harris, ale kupodivu také felčar, King a McGrath. Nemusíte váhat ani nad tím, kdo herecky dominuje, Harry Andrews, a těžko si představit srovnatelný výkon v podobně echt negativní roli, jedině snad Větrovcův dabing, který svému obrazu hravě stačí. Těch nej Pahorek sbírá celou řadu, kromě možná jednoho z nejlepších dabingů všech dob a už zmíněné vypiplanosti postav je to také nejdrsnější představa vojny (mimo bojiště). Úplně jsem tu beznaděj těch chlapů cítil, a to jsem na buzeráku strávil v porovnání s nimi jen demokratickej zlomek...

Potácí se to mezi životopisných eposem a blbostí, přičemž na postavě D.W. Griffitha to spíš parazituje, o filmech a lidech kolem nich se dozvíme skoro houby. Skvělý a úchvatný je hudební motiv, který se celým filmem neustále vrací, ale příšerný konec na "bojišti" dává vale všem nadějím a zanechá nahořklou vzpomínku na něco, co mohlo být dobré. Potěší lehká erotika Grety Scacchi i Désirée Nosbusch, dabing k filmu je poměrně starý (tipuju první polovinu 90´s, poznal jsem bezpečně jen Otakara Brouska st. a Helenu Friedrichovou), tvůrci nejsou jmenováni.

Vyhodil bych učitelku baletu, která neumí hrát a Chlumskému to asi nevadí, naučil bych pana scénáristu, že obvykle si dílky bábovky nepodáváme do ruky, a taky že v Česku se ještě pořád plácá místo give me five. Nemuseli to tolik přehánět s produkty, které jim film zaplatily, a Krausovu linku mohli buďto dotáhnout nebo nazačínat anebo nejlíp ho do filmu vůbec nebrat, jinak je ale film s pitomým názvem milou a na české poměry povedenou komedií. Můžete namítat, že se někdo pokouší o druhou Poledňákovou, to se ale od dob S tebou mě baví svět dá říct o všem, v čem hrajou malý děti. Milým překvapením je pro mě Marek Taclík, který jako jeden z mála českých filmových manželů není ichtyl jako třeba Chmela v Rodina je základ státu. Film je trochu výkladní skříň Matonohy, který tu má být (a je) dokonalý, Kristýna se svlíkala úplně zbytečně, ale to nám chlapům ani trochu nevadí, a štěchovičtí hasiči mohli míň stříkat, aby to nevypadalo, že o dva metry dál ani nekápne. Moc se mi líbil způsob, jakým zahrál Ľubomír Paulovič (je prototypem Jiřího Zahajského), a pak taky Tereza Chlebovská, která přišla v restauraci na wécko, když Kristýna vytírala. Dorota Nvotová si jen štěkla.