Disk

Elita je de facto španělská telenovela ze školního prostředí. Ale geniálně natočená telenovela, alespoň pokud jde o první řadu, která před pár lety určitě musela vzbudit pozornost nejen v domovském Španělsku. Elita komplexním způsobem zobrazuje konfrontaci mladých lidí z bohatých a chudých rodin, do toho řeší náročná témata jako drogy, homosexuální orientace, náboženství, vztahy dětí a jejich rodičů, která nejsou cizí ani středoevropskému publiku. Do toho je průběžně prostřiháváno do vyšetřování vraždy jedné studentky. Elita je velmi dynamický a návykový seriál, který si vás podmaní už od první dílu a do konce první řady vás nepustí. Bonusem je tu poslech španělštiny a v mém případě také pohledy na krásné mládence, přičemž je opravdu na co koukat. :) Těším se na druhou řadu a věřím, že atmosféra bude ještě napjatější.

Jedna z vůbec nejpomalejších poirotovek. Plyne poklidně, melancholicky, a zároveň v pozadí se buduje klasické drama. Pět pohledů na tutéž věc - vraždu malíře Amyase Cralea - po čtrnácti letech. Hodně silné, herecky strhující a na závěr vy sami cítíte bezmoc. Bravurní.

Hodně vtipná záležitost, jednotlivé interakce jsou parádní a velmi vtipné, ale postupně tomu žel dochází dech. Dvouhodinová stopáž je v tomto případě moc.

Ze začátku jsem si musel trochu zvykat, ale premisa, že duchové řeší záhady jiných duchů a celý fikční svět je obýván čarodějnicemi, sprostými pampeliškovými skřítky a další havětí, mě postupně bavila čím dál víc. Je to napínavé, vtipné a hlavně oba hlavní představitelé jsou totálně hot. Takže jsem velmi spokojený a snad přijde druhá řada.

Zaplať Bůh za seriály jako Jednotka Q, jež už naštěstí nejsou jenom smutnými dramaty o tom, jak všichni queer lidé špatně skončí a na konci se hromadně dojmeme. Dospělé, hravé, zábavné, odvážné a přesně to sedne mému naturelu. Netypická animace, skvělé fóry na všelijaké stereotypy o gayích a celkově parádní oddychovka, která si vysoké hodnocení zaslouží nejen pro svou ojedinělost. Snad jednou vznikne nějaké pokračování.

Skvělý seriál z dějin Anglie plný intrik a politiky, tak jak to mám v těchto kostýmních produkcích nejraději. Vévodu z Buckinghamu si většinová veřejnost vybaví z roamntického pojetí Alexandra Dumase staršího (Tři mušketýři), ale on byl ve skutečnosti mnohem komplikovanější postavou. Skvěle natočeno, Julianne Moore v roli Georgeovy matky Mary je absolutně dokonalá a Nicholas Galitzine v roli George Villierse je nejen velmi půvabný, ale také nemá problém s nahotou, což oceňuju, protože se mi na něj koukalo moc hezky. Každopádně postupná proměna z křehkého mladíka v dokonalého politického intrikána probíhá zcela přirozeně a Nicholas tak dokazuje, že není jenom krásným mladíkem. Mary & George má skvěle pochmurnou atmosféru, krásné kostýmy a je příjemným diváckým výletem do anglické historie, byť jde o historii z pochopitelné umělecké licence poněkud upravenou, což v tom případě nijak nevadí.

Mexický snímek Jednou se potkáme je nádherným, ale zároveň silně depresivním příběhem o americkém snu, kdy se vám splní životní sen, ale zároveň se vám tento sen stane pastí. Fakt mě to dostalo. Pátá hvězdička je právě za onen nadčasový přesah.

Zatím patrně nejstylovější film letošního roku. Luca Guadagnino povýšil melodrama s milostným trojúhelníkem na něco většího - mám ještě teď pusu dokořán, protože jsem něco tak geniálního nečekal. Samozřejmě je to herecký koncert všech tří zúčastněných, ale kdyby jenom to - je to nádherně sestříháno, skoro celou dobu do publika práší Reznorův a Rossův božský soundtrack a hlavně - já se po celou dobu nemohl nabažit těch esteticky nádherných záběrů na oba challengery. Mike Faist a Josh O'Connor jsou tu tak moc sexy, že už ani víc sexy být nemůžou. Ty jednotlivé scény s nimi... Úplně jsem z toho odvařený a fakt nemám slov. Je to zkrátka film přesně pro mě.

Talentovaného pana Ripleyho jsem neviděl mnoho let a překvapilo mě, jak je ten film absolutně dokonalý a nemá na sobě odér doby vzniku. Anthony Minghella natočil v pořadí už druhou adaptaci slavného románu Patricie Highsmith, která za verzí s mladým Alainem Delonem nijak nezaostává, ba dá se naopak říci, že čas Talentovanému panu Ripleymu jenom prospívá. Minghella se soustředí především na vývoj Tomovy postavy, díky čemuž se k němu proměňuje divácký vztah od sympatií (pěkný a kultivovaný mladík) až po vzájemnou antipatii (chladnokrevný vrah). S tím souvisí naprosto precizní herecký výkon Matta Damona, který si s divákem rafinovaně pohrává. Navíc mu pomáhá jeho tehdejší mládí a pěkný obličej (o nádherném těle nemluvě) a vy tak sledujete herecký koncert. Talentovaný pan Ripley je výjimečnou filmovou studií o lidské posedlosti mít všechno a všechny pod kontrolou. Mrazivě vtahující od začátku do konce.

Celé je to klasická devadesátková právničina se vším všudy, co k tomu patří (John Grisham bez Johna Grishama), ale ani po více než 25 letech neztrácí Prvotní strach na působivosti a napětí. Hlavně díky ústřednímu hereckému trojlístku Gere - Linney - Norton. Všichni tři podávají skvělé herecké výkony a je radost sledovat jejich konverzační chemii. Prvotní strach patří k žánrovým klasikám a tehdy mladý a neznámý Edward Norton se - aspoň načas - stal uznávaným a vyhledávaným hercem, což ještě umocnil ve snímku Miloše Formana Lid vs Larry Flint, kde vytvořil prakticky stejnou postavu, jakou v Prvotním strachu hraje Richard Gere. Pointa Prvotního strachu je z dnešního pohledu možná očekávatelná, ale v každém případě je povedená. Skvělý film.