Serafina

Z toho povyku kolem jsem dopředu zhruba tušila, o čem film bude, takže jsem se na něj dívala ve správném rozpoložení. Každý v sobě nosíme kousek svého -náctiletého já... stačilo počkat, až povykoukne a bude se shánět po nějakém romantickém filmu, a pak si Stmívání pustit. -Náctileté já se za shovívavého uculování toho dospělého roztékalo jako čokoláda na sluníčku - přesně takhle jsem si představovala dokonalý film v době, kdy jsem začala chodit na střední. Láska až za hrob, tajemný mládenec, dramatické niterné boje (mám ji kousnout? nemám ji kousnout?), hluboké pravdy a rozechvělé polibky. Netroufám si podívat se na film znovu třicetiletým okem, vybuchovala bych asi smíchy nad hlavním hrdinou, jeho ďábelským účesem, bílým make-upem a pohledy štěňátka trpícího nadýmáním, nad patetickými proslovy jako z deníčku dospívající dívky, běháním po stromech a klišé z červené knihovny. Nakonec se obě moje já usnesly na myslím spravedlivých třech hvězdičkách. Pitomoučké, ale hezoučké!

Diváci milují detektivky, diváci milují seriály o doktorech... tak proč to nespojit do jednoho! Dr. House se odehrává v lékařském prostředí, ale de facto je to detektivka: zloduchem je zákeřná nemoc, která zanechává zpočátku nejasné stopy, a úkolem detektivů/doktorů je dostihnout ji dřív, než stihne oběť nejen potrápit, ale i zavraždit. Za originální nápad a úžasnou hlavní postavu dávám ****, jednu hvězdičku musím přece jen strhnout; upřímně, nebýt Hugha Laurieho, nebyl by to takový trhák. Postavy řešící do omrzení své vztahy, křečovitá dramatičnost některých dílů, rozvleklá zápletka s Tritterem (a samotný Tritter byl postava tak dvourozměrná, že z boku pomalu nebyla vidět). Na druhou stranu některé věci jsou příjemné, třeba obměna týmu (většina seriálů bazíruje na stále stejných postavách jako divá) nebo politicky nekorektní vtípky. Celkově určitě nadprůměr, který stojí za to sledovat!