Tetsuo

Art procházka bondovským potenciálem.

Manifest indie popkultury. Oslava maloměšťáckého předměstí. Zábavné, chytré a až nechutně milé.

Hry, které využívají výrazové prvky filmů, jsou stimulující. Filmy podle her jsou lobotomizující. Max Payne je unikátní doklad.

Vidět poníky a umřít. Tenhle film je námět na diplomku o tom, jak vzniká kýč. Obávám se navíc, že ten příběh uráží inteligenci žen všeho věku.

Kozí příběh postrádá i zcela základní parametry, aby se vůbec mohlo začít vyprávět. Nemá ujasněný žánr a cílové publikum, promyšlený svět, v němž se má odehrávat děj, a u postav je zřejmé, že bylo věnováno více úsilí designu a vymodelování počtu chlupů, vlasů a ohybatelných kloubů než jejich charakterům.___________________Kozí příběh naplňuje nejhorší možné představy o tom, jak by vypadala kultura, kdyby ji dělali barbaři bez rozhledu, talentu a smyslu pro humor a pouze napodobovali něco, co už před nimi dávno udělali lépe jiní. Myslím, že jsem od Crash Roadu s Agátou Hanychovou neviděl český (ale ani jiný) film, kde by víceméně žádná scéna neměla pointu a téměř žádná scéna nenavazovala pořádně na scénu předcházející.__________________Kozí příběh nenaplňuje ani jeden z nejběžnějších modelů celovečerního animovaného filmu pro celou rodinu - 1) disneyovský muzikál, 2) shrekovská parodie Disneyho a hollywoodských žánrů a 3) pixarovská pocta žánrům. Vlastní zvolená „česká cesta“ je přitom spíše důsledkem totální nekoncepčnosti než tvůrčí vize. ___________ Tradici českého animovaného filmu, který se nelíbí dětem, ale líbí dospělým (Trnka, Týrlová a spol.), se zde podařilo „povýšit“ a „vylepšit“ na film, který se nelíbí ani dospělým a navíc mu chybí i jakákoli poezie, neboť tu – jak si žádá nejpřízemnější mainstreamová strategie – nahradila estrádní fraškovitost, nevkus, trapnost, komunální satira, oslavování zlatých českých ručiček a obludný šovinismus a sexismus. _______________Kdyby nic jiného, založit film pro děti na tom, že koza vyžaduje sexuální vztah po svém majiteli, a jediné dvě ženské postavy ve filmu jsou „holka pro všechno a pro všechny“ a prostitutka, která zřejmě hodlá provozovat pohlavní styk s kozou, znamená buď nemít soudnost a myslet si, že toto děti můžou bez problémů konzumovat, anebo to znamená nemít soudnost jiného typu a myslet si, že točím další Southpark. Bohužel, je to Crash Road v 3D. Bez Agáty a s Mácou.

Co slíbil, to natočil.

Už dlouho jsem se necítil ničím tak uražen jako touhle pseudopoezií.

Film s humorem, který přesně vystihuje podstatu vztahů mezi Izraelci a Palestinci. (Ani jeden ten národ nemá vkus, a to to je příčina, proč ten konflikt nebere konce. Nevkus osmdesátkového střihu v Zohanovi mě prostě bavil.)

Komplexní, hutné, neohlíží se zpátky, má neustále navrch nad diváky, rozjíždí se rychle a pořád zvyšuje obrátky, bez nějakých vrcholů a propadů. Nejpřekvapivější je, že Ledger Jokera nijak nepřehrává.

Hodnoceno jako film o historických událostech a politickém tématu jde o výraz poraženeckém syndromu, ne nepodobný tomu, jenž má Amerika z Vietnamu. Ale chápu to spíše jako umělecké zamyšlení nad tím, jak pracuje paměť. Ari Folman přišel na geniální řešení, které zřejmě nemá v dějinách kinematografie obdoby. To, co si člověk nepamatuje, si může nakreslit. Jde o rekonstrukce minulosti skrze animaci - opětovné oživování, obrazy, které nejsou úplně realistické. Působí to vlastně i dost cool - právě v onom původním významu distancovanosti od tématu. Postupně se ale odstup zmenšuje a na konci přijdou dokumentární záběry z BBC a řízne se do živého. Za posledních několik let jsem neviděl film, který by automatičtěji spouštěl silné emoce, aniž by přitom šlo o citové vydírání.