Sarkastic

Poněkud hořká podívaná (i když místy dost úsměvná), která velmi trefně pojmenovává vlastnosti církve a tisku. Hlavní hrdina svoji naivitou a čistou vírou diváka naprosto odzbrojuje a nelze mu nefandit. Zajímavý je zároveň střet křesťanů a pohanů, z něhož první skupina nevychází zrovna nejlépe. Dané slovo také upozorňuje nad nebezpečím pro jednoduché vesničany v podobě zkažených měšťáků. Film mě mile překvapil, dávám solidní 4*.

Studie poutě neúspěšných cirkusáků, ale hlavně vztahu muže a ženy, kde prim hraje nedůvěra a žárlivost. Jak návštěva manželky, tak herce-milovníka stojí za to, pozdější vyrovnávání se s nevěrou nadchne svojí přirozeností, a přestože se Albert chová v určité chvíli skoro jako blázen, divák mu vlastně docela rozumí. Vcelku dobrý tahem byl souboj ve stanu, jehož průběh nejspíš ne každý divák dopředu odhadne, ale na druhou stranu tak úplně překvapivý, vzhledem k jedné (velmi symbolické) pasáži na začátku, není. Konec se mi líbil možná nejvíce. Celkově slušné 4*.

Nesmírně kvalitní řemeslná práce, prostě správná filmařina jak má být. Emočně velmi působivá a mrazivá, bezvýchodností a hořkostí nasáklá, výbornou hudbou vhodně podpořená. V neposlední řadě skvěle obsazená a odehraná (a zde by měl následovat hodně dlouhý seznam, tak alespoň ty nejvýraznější); konečně jsem se dočkal Tániny skutenčně velké role, které se chopila s vervou a výsledek zaslouží více než hodně chvály (kvituju i její parádní češtinu), dále Ivan Trojan zde hraje velmi podobnou postavu té Ve stínu (a je v ní znovu naprosto pevný v kramflících), hodně zaujme Palachova matka v podání Jaroslavy Pokorné (zcela důvěryhodná), nesmím opomenout také nechvalně proslulého soudruha pana Huby či elegantní svini Igora Bareše (a mnoho dalších herců ve vedlejších rolích). Tento film, nebo chcete-li 3-dílná minisérie, samozřejmě není dokonalý. Má plno much; občasné přílišné tlačení na pilu, ne vždy úplně zvládnuté oslovování (střídání pána/paní, soudruha/soudružky někdy dře), poněkud úsměvné Dočekalovo sólové páchání nepravostí (značně pochybuju, že by na ně nevyužil svoje poskoky) a sem tam haprující dobovost (třeba taková televize, rádio; na jedné straně příjemný odkaz na Sňatky z rozumu, různé písničky a pak do toho najednou zpívající Janek Ledecký, kterému v té době mohlo být asi 7 let). Výše uvedené klady přesto výrazně převyšují zápory, proto dávám slabší, ale bezesporu zasloužený plný počet (výsledné hodnocení však nezahrnuje můj osobní názor na Palachův čin, následné reakce na něj a současné společensko-politické tendence či tlaky; snažil jsem se v tomto případě co nejvíc zaobírat jen a pouze filmovým hlediskem).

Žádný zázrak, ale pár míst k pousmání se tu našlo, taková příjemná, i když chvílemi poněkud hořká, atmosféra taky, Revival dle mého zkrátka docela dobře splňuje koncept nenáročné komedie. Rozhodně je příjemné pozorovat bandu postarších muzikantů, kteří se toho nebojí, jejich vystoupení byly moc fajn (vidět Krobota s elektrickou kytarou, nebo Dyka zpívajícího s Polívkou, se zase jen tak nepoštěstí), na druhou stranu létající kalhotky byly přesně tím opakovaným vtipem, který vtipem být přestává a neustálé nadávání také postupně ztrácelo na zábavnosti. Celkově to vidím na lepší 3*, což už se mi u Alice Nellis stalo potřetí a začínám mít (možná mylný) dojem, že tato režisérka mi prostě nemá moc co dát.

Vcelku zdařilá romance, která sice nenabízí zrovna oslnivý příběh, ale plně využívá prostředí, v němž se odehrává a hlavně (!) ústředního hereckého páru. Emocionální postava Perkinse, jeho projev a zjev jako takový zaujme (jenom rok před Psychem), potěší zvláště pěkná píseň v jeho výborném podání. Ale hlavní tahákem je nadpozemsky krásná Rima v podání výtečné Audrey, která na sebe strhává veškerou pozornost. Zpočátku toho moc nenamluví, ale o to se více hraje obličejem (ty oči!) a zároveň diváka fascinuje svým ladným pohybem po lese, stromech, který připomíná lesní vílu (baletní základy v sobě zkrátka nezapře, i když svoje jistě udělala i spolupráce s choreografkou Katherine Dunham). Jako zápor bych ale uvedl technickou stránku filmu, konkrétně poněkud amatérské snímání herců oproti vodnímu pozadí, na druhou stranu zase musím pochválit práci se zvířaty (úsměvná historie ohledně srnky). Celkově slabší, ale ještě 4*.

„Ale musíš se naučit, že získat svobodu znamená někomu ji dát.“ Od filmu jsem takřka nic nečekal. Jenom důstojné rozloučení s mojí oblíbenkyní. A toho se mi dostalo, scény s Audrey jako andělem, který dává novou šanci hlavnímu hrdinovi, mě pobavily a potěšily („Teď sedím v lese a dávám se ostříhat. Buď jsem mrtvej anebo se zbláznil.“). Překvapilo mě však, že se snímek vyvedl jako takový. Romantika fungovala (opravdové jiskření jsem cítil hlavně mezi Dorindou a Petem, ne už tolik jeho „nástupcem), stejně tak decentní humor (zejména celá pasáž s oslavou Dorindiných narozenin byla vtipná) a letecké manévry/scény s hašením mě nadchly. Směrem ke konci už film trochu ztrácel svoji šťávu (a komunikace mezi „průvodcem“ a živými působila trošku zvláštně), přesto i za ten myšlenkový přesah dávám slušné 4*. „Myslíš si, že si mě koupíš nějakou hloupostí, cos sehnal na letišti.“ – „Vždycky to zabralo.“

Film se dá označit za kontroverzní, avšak stejně tak (ne-li spíš) za nevyrovnaný. A to nejenom scénami násilí, ale i zpracováním jako takovým. Jsou hrátky s kamerou milým a originálním experimentálním oživením podtrhující atmosféru snímku, nebo jenom bezúčelnou exhibicí, ze které diváka akorát tak bolí hlava a není schopný rozeznat, co je zrovna v záběru? Mělo by být publikum emočně odrovnáváno první polovinou filmu a pak to v něm má vše postupně dozrávat (s pomocí mistra Beethovena), protože je to ve výsledku pro sledujícího vlastně dosti zdrcující pozorovat ty nic netušící postavy a vědět to, co oni ne, nebo je divák vycucnut zbytečně brzo a zbytek filmu je pak pouze nastavovanou kaší nejenom bez citového účinku, ale i jakéhokoliv jiného, tedy víceméně nudou? To už si každý musí zodpovědět sám. Zvrácený je ten ojedinělý případ filmu, kterému kdokoli může dát jakékoli hodnocení, a naprosto ho pochopím. U mě dojmy z filmu skončily tak na půlce cesty, proto hodnotím průměrem, ale na scénu z podchodu jen tak nezapomenu, za její zpracování rozhodně palec nahoru.

„Ó vy máte pas. Není to ten pověstný faux pas?“ Možná je to překvapivé, ale jde o velmi slušnou zábavu. Tato komediální satira je plná vtipných hlášek a krom nich staví na výtečném výkonu Miloše Kopeckého, který na sebe strhává veškerou pozornost. Samozřejmě, ideologicky film zasažený je, to bez debat, ale na druhou stranu si nemyslím, že až tak moc, resp. rušivě. Triky jsou trochu úsměvné, ale rozhodně ne směšné, své také udělali profesionálové jako Ester Krumbachová (kostýmy) či Zdeněk Liška (hudba). A přestože ke konci už filmu trochu docházel dech, povětšinu stopáže jsem se bavil, takže celkově ještě slabší 4*. „A vzhledem k tomu si myslím, že bych si zasloužil jaksi zvláštní postavení.“ – „Ovšem, můžete se postavit, kde chcete.“

Jo, tak tomuhle já říkám kvalitní evropská filmařina. Neřekl bych sice, že dokonalá, z mého pohledu má několik nedostatků (nesedící rodinné vztahy, ne tak poutavá dějová linie se Zarou, resp. současností), ale ve chvílích, kdy se děj věnuje příběhu mladší verze Aliide v podání výborné Laury Birn, divák sedí jako zařezaný, je maximálně napnutý a zcela fandí hlavní hrdince. Řemeslnou stránku lze snad jen chválit, potřeba je také ocenit míru užité syrovosti, ať už té ukázané, nebo divákem domyšlené. Silné 4*, spokojenost.

„Víš, vyspat se s kýmkoliv, to je pro mě taková…taková sranda. Sranda musí být, ne?“ Zatraceně milé překvapení! Hodně hořké, ale zároveň plné úsměvných situací a hlavně kvalitních fórů, frků, na které divák nemusí dlouho čekat („To je soused Rudo, toho si nevšímej. Šuká mi ženu. Nešťastný člověk, nešťastný. Nemá hudební sluch.“) a přitom z něj hned nevyvanou. Ze zapamatovatelných scén bych jmenoval třeba padákovou honičku, přehrávky, nebo dívku s perlami ve vlasech v „maďarštině“. Dále se Muzika, jak už napovídá její název, pyšní opravdu výborným soundtrackem (!), navíc nechybí dobrá spolupráce hudby nejen s náladou jednotlivých situací (např. žena škrtí muže a přitom hraje píseň o žárlivosti), ale i humorem jako takovým („Noty znáš?“ - „Zběžně.“ - „To je jak?“ – „Tak znám i ne. Jak kterou.“). Za zmínku stojí také Budařova slovenština (i když tohle bych asi měl raději nechat na posouzení rodilým Slovákům), roztomile žárlivá a ne zrovna náruživá Táňa a vůbec herecké obsazení v čele s přesným Kostelným-mastičem. Slabších, ale přece jenom 5*, parádní slovenská tragikomedie. „Nerejpej pořád do něho, stará se. Podívej se i kukuřici ukradnul pro malýho.“ – „Jak ukradnul! Kdyby ukradnul, tak jsem ticho, ale on ji koupil.“ – „Ale proč by kupoval, normálně ukradnul.“ - „Koupil. On už je takovej.“