Iloveporn

Film jak oběd v kantýně. Zaplácnete se, ale že by to bylo něco extra, to taky ne. Nic nešokuje, nic nepotěší, nic nepřekvapí. Děj to má pořád nějaký, když ho kus nevidíte, nic se neděje a na konci je konec. Skvělej film jako kulisa, když děláte nějakou titěrnou práci, na kterou se občas musíte soustředit.

Správný herec a správný režisér se nesmí ničeho štítit. - Možná to tehdy přišlo někomu k popukání, rafinovaně rozvratné a děsná moderna, ale je to stejná píčovina, jako když dneska černoška hraje Alžbětu královnu Anglie nebo alespoň soudkyni, nejrozumnější postava kdejakého filmu je moudrý transsexuál a Dánskou dívku hraje chlap. Každá doba je cáklá na svůj způsob. - Už se těším, až na nás z televize začnou pouštět Kohoutova veledíla z padesátých let. - Alespoň je to přehlídka mediálních prostitutů.

Na tenhle film mám slabé místo. Je tak blbej, až je dobrej. Feťačka Nela Boudová vzpomíná na krásné předfetové časy, kdy "měla vkladní knížku". Vinklář si při výslechu s prsama hrál na mezi kozy, čímž rozhodil všechny, co to viděli. Diskoška. Námezdní low-cost zabiják, na úrovni své gáže závratných 7500 marek za hlavu. Režisér nějak podivně pendloval mezi Československem a Západním Německem a v Západním Německu taky točil nejnudnější "akčňáky" západní Evropy seriál Derrick. - Prostě pecka. Tak blbý, až je to skvělý. Na úrovni Mrazíka a Posledních Plavek. - Nejsem schopen dát hodnocení. Váhám mezi 5 hvězdama a odpadem.

Vítačská stračka o kouzelných imigrantech. Německo asi tehdy na nic jiného nedávalo dotace a Maďarskej režisér ty prachy fakt potřeboval, tak vyplodil tohle. - Dneska už nejspíš točí film o tom, jak lítací ukrajinský transexuální uprchlík Vasil, našel po zjevení svatého Bandery v Hessensku zemní plyn a pronásledoval ho zlý, heterosexuální policista a dva putinovi agenti Čuk a Čuk. Pak ještě vymyslí způsob, jak na zimu skladovat letní teplo ve sklepě, ale než to stačí říct lidstvu, zabije ho falokratický fyzik z ústavu Maxe Plancka otráveným vibrátorem. Posledních předsmrtných křečích porodí kentaura, co pět minut po narození chodí a šest minut po narození počítá integrály. Gréta na zimu odlétá do severní Afriky na přednáškové nadávací turné o globálním oteplování.

Svazácké angažované umění na téma, které právě proběhlo v médiích. Trošku to slátáme s prvním, co nás napadne a vida, máme scénář. Tentokrát k filmu pro děti. Velmi malé děti. S velmi malým mozkem. Možná úplně bez mozku. - Už by to asi chtělo posunout českou kinematografii někam dál, třeba k hercům, co umí hrát, scénáristům, co umí psát, režisérům, co umí režírovat. - Autoři si asi nepamatují, co bylo před poslední odvykačkou, ale ve skutečnosti jsou děti úplně normální lidi. Mají mezi sebou vztahy a mají vztahy k dospělým. Mají nějaké emoce a motivace. - Třeba malej kluk utíká z tábora v noci přes les, jako doopravdy přes les, kde musí přelejzat padlé stromy, ne po lesní cestě - to je totální sci-fi. Já chápu, že autorka potřebovala dostat kluka k tomu vrtu, ale tohle, to by bylo tak pro Divou Báru v jejím nejdivějším období. Ne pro znuděnce, co má nejpevnější vztah se svým mobilem. Aby to bylo jen trochu věrohodný, tak by měli napřed ukázat, jak je to takovej malej Rambo, co chodí v noci lovit do lesa divoké kance, jí je syrové a když padl na Predátora, tak to s Predátorem špatně dopadlo a taky mu sněsl kus jater. Né ho představit jako unuděnýho, gaučovýho, lehce asociálního povaleče. - Pomatená v zajíčkovký čepici s ušima, tam by to chtělo vysvětlení, proč ji tu čepici nechávají - jestli má leukémii a vypadaly ji vlasy. Pak tam je nějaký snědý dítě s papírovou korunou, to má bejt jako jeden ze tří králů, co nechce sundat korumu ani v lese? - Ještě jsem viděl, jak jim chomáčky trávy daji oheň a stěhují je po lese a vzdal jsem to.

Nebylo jasné, o co jde. Nošení masky v dnešní době naprosto nevěrohodné, nejsme na francouzském královském dvoře ani ve starověku. Visuálně Cruise s jednou ženskou, Cruise s druhou ženskou, Cruise v masce, Cruise bez masky. Až budu chtít luštit rébusy, tak si vezmu sudoku, tužku a papír. Do kina se chodím bavit a práci ať dělá filmař.

Na každým festivalu je nějaká takováhle sračka. Bejt v Americe, tak autor může použít tento film u soudu, jako důkaz, že ho na škole nic nenaučili a požadovat vrácení školného.  Jeden ze základu základů: Záběry musí mít smysl. - Držet zaostření někam mimo akci je kreténismus, který můžete okecat tak akorát v Písku a na festivalech. Ano, vypadá to divně. Ano, vy chcete v divákovi vzbudit pocit, že je něco divně. Jenže to divně má být součást příběhu a vyprávěno to má být normálně. Ne naopak. Takhle to začíná velice rychle vypadat, jako autorova masturbace, kdy se divákovi nic nevypráví a autor si jen dělá dobře pro svůj vlastní požitek.  S tím souvisí také pravidlo vyprávění příběhu, že všechny otázky, které byly otevřeny, byly také zodpovězeny. Otázky si však máte klást ohledně postav a ne ohledně autorů. Dvouminutovej záběr bez jediného přeostření, končící přepomalým pohybem kamery dolů k zemi, kde se na konci nedozvíte nic nového, to je na propadnutí nejpozději na konci prvního ročníku. Člověk má chuť fandit a skandovat "Přeostřit, přeostřit, přeostřit, přeostřit" a pak se ještě dožadovat střihu, protože i střihy byly dávno vynalezeny a jistě i v Písku se někdy museli zapomenout a studentíkům se o tom podřeknout.  Podobně idiotskej je třeba záběr na mísu s ovocem na rozostřeným pozadí, kde akce je zase mimo záběr. Když někdo mluví, tak můžete samozřejmě ukázat i reakci někoho jiného, ale jak na pindiny kecy reaguje citrón není zajímavé (i když citrón určitě rozumněl filmovému řemeslu nejlíp ze všech přítomných na place). Taky můžete zabírat nějakou věc, když chcete utajit, kdo je ta osoba, co mluví. Ale pak by to mělo být poprvé, co ji slyšíte, abyste ji nepoznali po hlase.  Další filmařský nesmysl je, že pozorujeme postavu, jak si dává injekce někam do okolí pupíku, pak pozorujeme trhání nehtu nebo alespoň podivné odpadávání přilepeného nehtu, vidíme tam docela věrohodné zvracení, zavádění nějaké sondy do vagíny či análu, spoustu dalších klinicky vypadajících nechutností a najednou se autor upejpá nám věcně ukázat soulož. Buď jsem teda drsnej filmař, s ničím se neseru, všechno uvidíte a žádná nechutnost vás nemine milánkové, nebo jsem klášterní schovanka a neuvidíte nic, jen vám tady cudně uděláme náznak, jak ze Ženy za pultem. Pak se ale vzdáte toho blinkání, opichů pupíku a všeho dalšího. - Důvod je zachování koherence a tedy věrohodnosti. - My všichni koukáme na filmy připraveni na nějakou tu suspension of disbelieve, ale kurva, ať nám s tím autor aspoň trochu pomůže. Takhle to je fakt zápas.   Já vím, hercům a herečkám se někdy do svlíkání moc nechce, nechce se jim mávat před kamerou bimbasem, ještě k tomu v erekci. Nechce se jim, aby celá země hodnotila kvalitu erekce a ejakulace. Herečky také nestojí o to, aby jim diváci znalecky ohodnotili velikost a provis prsů, mohli přepočítat pysky, zkontrolovat pupínky a ochlupení, zakomentovat si, jak nadšeně to spolkla či jak jí to pak teklo po stehnech. Všichni si to dovedeme snadno představit, je celé filmové odvětví, které se věnuje jen a jen tomu. Až sem pochopitelné. - Jenže pak teda používejme stejný náznak i na ten zbytek. Nebo ať je ten rozpor nějak zdůvodněnej. Nějak jinak, než že k "tomu jsem ji kluci fakt nepřemluvil". Jinak cyklistika byla dlouhá léta, ne-li desetiletí totálně prohnilým sportem plným dopingu, kde musel dopovat každý, protože jinak by neměl šanci vyhrát. Po Armstrongově aféře (2013) začali odcházet sponzoři a pokud chtěla cyklistika jako sport přežít, musela zavést masivní kontroly a najednou byl doping nemožnej a všichni, co dopovali, skončili. Jak do toho zapadá tenhle pokus o film, napsanej nejpozději v roce 2015? Je děj před aférou, je to po ní? Jaktože se to nijak neřeší? To by mělo bejt tématem dialogů a není? Ze všeho nejvíc to působí tak, že autor něco zaslechl v médiích, dál to nezkoumal a jen tak si zafantazíroval a přehlídl, že je cel jeho příběh postavený na hlavu. Líná filmařina. (Jestli jsem zrovna spal, když to řešili, tak se omlouvám, nudou se to nedalo vždy vydržet). Divné je, že je představitelka manželky o 8 let starší než představitel manžela. Je to jak Dyk a Vilhelmová. Člověk se ptá, co je drží spolu. Samozřejmě, že jsou páry s ještě většími věkovými rozdíly, ale tam je pak to zajímavé, jak to mezi nima funguje a o tom by měl být film. Jiří Suchý a jeho Markéta nejsou Gott a jeho Ivana. Když už musel autor použít zrovna tenhle casting, měl jim napsat něco jiného. Když máte jen brambory, nepokoušíte se o pizzu, vyrobíte bramborák. Ti, kdo tu psali, že autor je jak Darren Aronofsky, tak ne není. Rozdíl je v tom, že Aronofsky umí filmové řemeslo. Když se Aronofskemu feťák píchá do boláku, tak my víme přesně, proč se tam píchá a záběr trvá jen tak dlouho, abychom pochopili, že se tam píchá. Sedlák se zastaví na povrchu, ukazuje něco šokujícího, válí s v tom jak prase v blátě a sdělení nikde. Aronovského si pustíte uprostřed, koukáte na to pár vteřin a něco o těch postavách víte a chcete vědět, co bude dál. (To je základ filmařiny) U Sedláka vás to vůbec nezajímá, postavy snad nezajímají ani autora samotného a chcete jen vědět, kdy bude konec.  Nevím jestli to v Písku vědí, ale 90% komunikace je neverbální a neverbální komunikace se odehrává hlavně obličejovou mimikou a jazykem těla. Takže musíte neustále ukazovat hercův obličej či tělo. Proto jsou němé filmy dodnes plně srozumitelné, na rozdíl od Sedlákova výtvoru, kde často ani nevíme, co vidíme, protože děj je zase mimo záběr. Koukat 30 vteřin na záběr a snažit se uhodnout, co vidíte, to je líná filmařina. Jednou dejme tomu, autor chce, aby se divák zamyslel, ale jakmile to je pořád, tak to aby myslel divák za autora a autor pak dělá co? To je on, kdo má něco sdělovat divákovi.  Samozřejmě, že film má své publikum. Je to film artového pozéra pro jiné artové pozéry. Když si potřebujete dodat konsistence, že se vám jako líbí umělecké věci, které plebs nechápe, tak tohle plebsu můžete omlátit o hlavu.  Pokud vám nevadí, že budete působit jako doktor Cvach nebo Percy s Gastonem, tak jen hrdě do toho.  Pro ostatní: nedělejte "něco jiného". Dělejte řemeslo. Je to tak těžké, takže když se vám to povede, tak budete mít něco jiného a vyjímečného zcela jistě.  Jinak velké uznání autorovi, že na takovouhle sračku sehnal peníze. Zde se projevil jeho génius.