Iloveporn

O ničem. Nuda.

Měl jsem to puštěny 40 minut, když jsem si uvědomil, že mě to vůbec nezajímá.

Fakt jsem se na to chtěl dívat, ale nezvládl jsem ani scénu v práci, protože se ani tomu nedalo věřit. - Zas to bylo jak vycucané z prstu. Do toho ještě koukat na sympatickou, ale uskřípnutou Polívkovou, která jakoby měla přes celej ksicht napsáno: "Jsem alkoholikova dcera," ne konec, snažit se má filmař.

Jen to klouže po povrchu, protože vůbec neřeší, proč se k těm drogám dostala. Všechny drogy do jedné se berou, abyste ulevili svému utrpení. Vypatlaný rodiče, nejrůznější zneužívání, bída, ponížení, školní tyrani atd. Třeštíková po tom nešla a tak je to jako filmovat auto, co se kutáli po svahu a vy nevidíte ani jak vypadlo ze silnice, ani jak dopadne na dno strže, ani jestli v něm někdo je. // Tady vidíte jen na začátku otravnou namistrovanou nánu, jak zapadá čím dál hloub do fetu. Jenže nevíte proč je taková. - Ale autorka je taky namistrovaná nána, opojená vlastní důležitostí a významem. // Ale snad to vystraší nějakýho teenagera dost na to, že po fetu na začátku nesáhne. Proto ty 3 hvězdy.

Nejsem ani Stalloneho fanoušek, ani franoušek žánru, od filmu jsem čekal jen to, že ho nahraju, skouknu a smažu hned jak mě to začne otravovat. Jenže mě to bavilo od začátku do konce, žádný hluchý místo, na druhý TV se nahrával jinej film a já stejně koukal na tohle. Tak je to asi dobrej film. Co nadělám.

Nemusím mít rád špatnej film jen z vlastenecké povinnosti, že ne? - Miloš Osmioskarník ještě v sedmapadesáti bojuje se skostnatělou společností a světovým papalášstvem u každý plechovky, ze která na něj vyskočej, protože si nějak neuvědomil, že s jeho postavením je on sám už dávno papaláš a role rebela už patří jinejm. - Nějakému osmému asistentovi, který s čtvrtým asistentem kamery secondary crew rozebírá chyby ve scénáři, castingu a vedení herců. Protože ještě žijou filmem a chyby jim ještě nikdo nepromíjí, ani oni sami sobě ne. - Bohužel, ve Formanově celoživotním díle je čistý řez, kdy jeho české filmy staví na jemném pozorování skutečných lidí, což v USA dělat nemůže, protože pořádně nechápe, co vidí, protože tam nežil od dětství. Tak místo toho točí něco jako ilustrace k cizím dílům. Někdy dobrý, někdy špatný, ale není to osobní pohled, ale zfilmování cizího pohledu. Takže s tím jeho bojem proti zkostnatělým je jak děcko s kladivem, co ve všem vidí hřebík. - Skutečný bojovník proti zkostnatělé společnosti byl (autor) Laclos a ne (postava) Valmont. Do takové míry, že si svým románem vysloužil nemilost a za revoluce organizoval pochod žen (převlečení chlapi) do Versailles, kde požadovali chleba a díky tomu vzniklo jako odpověď ono "Ať jedí koláče". - Světe div se, Laclos se vyšší šlechtě (která ho nevzala mezi sebe a odsoudila ho přes jeho nadání do podřízené role) vysmíval, zesměšňoval její chování románem, kde ukazoval, že nemají nic jiného na práci než píchat každej s každým a kurvit mladé naivky, co čekají jen na to, a zbožné ženy, které to zničí. - Bohužel Frears natočil své Nebezpečné vztahy dřív a lépe, protože se prostě podřídil autorovi. Forman tam zkoušel dodat něco svého a vznikl mu z toho paskvil. Firth není cynický děvkař ani náhodou a Forman nebyl schopen mu vysvětlit, jak to zahrát. Nefungovalo by to moc, ani kdyby to Frears nenatočil dřív a lépe, ale takhle je utrpení na to koukat.

Je to už potřetí, co jsem se snažil zkouknout tento film a zas to nešlo. Beru to jako důkaz toho, že je to odpad. - Film vás musí vtáhnout. To je základ filmařiny a vůbec každého vyprávění. Vy prostě musíte chtít vědět, co bude dál a jestli pustíte film na konci, tak musíte chtít vědět, co bylo před tím. - Tady mě to vůbec nezajímalo. Pustil jsem to, za chvíli zjistil, že koukám do PC a vypnul jsem zvuk. - Co horšího. Nezajímala mě ani scéna, kdy si holky měly navzájem vylizovat fifinky. Prostě nebyla sexy a to už je výkon. Vzít tři scénáře a nějak je vypreparovat a sešít do něčeho nového, to není vyprávění příběhu. - Navíc to měly bejt baletky. Portmanová a Kundis byly jak poleno a kus prkna. Nevěřím ani vteřinu, že to jsou baletky. Režisérova chyba. Baletky se hejbou jinak. Taky to trénujou dvacet let. O balet jsem se nikdy nezajímal, ale když jsem viděl za devadesátkové bídy tancovala v luxusním podniku nahoře bez baletka z Bolšoje, tak jsem to poznal i já. Hejbala se tak krásně, že to, že tam ukazuje kozy bylo úplně jedno. To samý, když byla reality show Když hvězdy tančí a taneční mistr ukazoval, jak se má mávnout rukou. Správný a špatný mávnutí jste rozeznal jakmile to mistr ukázal. Aronofsky měl vzít herečky, co už balet dělaly leta nebo baletky, co už nějak přibližně hrály. Takhle na to jen kouknete a víte, že baletky to rozhodně nejsou. Působí to, jako když se za komunistů točil západ přímo v Čechách. Taky si Aronofsky měl vymyslet něco, co nepřípomíná horečnaté sny, kdy nevíme, co je realita a co už ne. Už ta chodící lednička v Rekviem za sen byla dost přitažená za vlasy, jen ji vysvětloval ten zbytek příběhu, ale Connelly vypadala jako zamilovaná, když měla bejt zamilovaná a jako kurva, když se kurvila. Tady i Cassel působil nevěrohodně se svým vzhledem svazákovského machříka.

Další film "Jak si představuju socialismus." Proč musí pořád točit špatný filmy o tom, co neznají. Když budu chtít vidět jak to za socialismu chodilo, pustím si film z tý doby. - Film, aby byl dobrý, musí být upřímný, ne na efekt a pro politickou korektnost.

Ty vole. Besson neví, že každej film má bejt o něčem jiným. Film "vezmi feťačku, vycvič ji, nech ji zabít asi 300 lidí" už sám kdysi natočil. Teď to bude chrlit každý tři měsíce, pokaždý s jiným jménem, jak tropické bouře. - To už úplně splynul se svým arabským publikem z předměstí, že si ani netroufne mít IQ vyšší než oni.

Překvapivě se mi ten film hodně líbil. Vždy když ho dávají, neodolám a koukám na to znovu. Fascinuje mě, že Kidman je nalíčená na trosku, plácá se v tom, uvědomuje si, co všechno v životě podělala, trápí ji flashbacky, se dcerou si nerozumí a neví pořádně proč. Je z toho cejtit skutečnej život. Ne ta čítanková hezounkost, aby nás nepoplašilo, že se někomu nedaří, má to v hlavě pošahaný a nedaří se mu a všechny průsery jsou jen jako, protože na konci se nějak vyřeší. Někdy se nic nevyřeší a není to sranda.