Andrrew

Robert Altman byl jedním z prvních tvůrců, který využíval při komponování obrazu tansfokátor, který byl urážkou starých hollywoodských kameramanů, protože transfokace je vždycky riskantní. Ve zvláštní oblibě ji nemají ani herci, protože přizpůsobují svůj projev tomu, jak daleko jsou od kamery. Režisér ale inscenoval velký celek, zalidněný řadou postav, a pak se vydal pomocí transfokátoru davem pro detaily, takže si herci nebyli jisti, jestli jsou jen jednou z dvaceti tváří, anebo úplně sami.

Námět na film objevil dramaturg Václav Šašek v časopise Kriminalistický sborník, který vydávalo Ministerstvo vnitra jako interní tisk pro své zaměstnance. Na základě krátkého reportážního článku vypracoval Zdeněk Mahler scénář.