Tamdydam

Herecký koncert se špatnými notami. Tak nějak jsem to cítil. Ve filmu se po celou dobu v podstatě nic neděje, až do závěrečných jatek. Kdo by to byl řekl, že se zrovna z tohodle vyklube jeden z nejkrvavějších filmů, jaké jsem kdy viděl a z Terence Hilla takový akční hrdina:-) Závěr mi připomínal parodii na obdobý závěr v posledním Rambovi, ale alespoň mě probral z letargie

No nevím... Nějak nejsem schopen brát tykhle prapůvodní rebelské filmy vážně. Ano, narozdíl od Rebela bez příčiny je tohle skutečně rebelský a pobuřující film. Na svou dobu. Ale nemůžu si pomoct, ve výsledku to působí jako strašná křeč. Marlon je tu tak ukrutně zlý, jako zlý princ Drsoň z pohádky Dlouhý, Široký a krátkozraký, jeho kupmáni jakbysmet, dcera policajta naopak nevinná a sladká jako princezna Zlatovláska ( ta původní )... Tehdejší upjatá doba si podobné filmy jistě vyžadovala, ale zkušenosti tu ještě asi moc nebyly a na výsledku je to znát. Hlavním postavám se ale díky jejich hereckým výkonům vcelku věřit dá, Lee Marvinovi obzvlášť. PS: Pokud jste fandy Simpsonových, podívejte se nejprve na tento film a až poté na jeho parodii v podání rebelujícího motorkáře Houmera. Ne naopak!

Šedesátá léta mě přitahují jako magnet. Mám je rád, stejně tak Doors. Ale nepotrpím si na zbožťování jedinců, hledání smyslu života na dně sklenky nebo v poslední dávce LSD, a na mudrování sjetých hipies obecně... Neurazí mě, pokud někdo Jimmi Morrisona nazve talentovaným pošukem, který měl v hlavně pořádný chaos. Naopak si myslím, že se tohle tvrzení dost blíží pravdě. A proto pro mě jakožto heterosexuálního fanouška Doors shlédnutí tohoto více jak dvouhodinového filmu vyžadovalo nadmíru sebezapření. Čímž rozhodně nechci říct, že by mi film Doorrs přišel špatný. Myslím si opak, ale mě prostě nebavil, jelikož jsem se s Jimmim nedokázal sžít nebo ho alespoň pochopit.

Vskutku nechutný snímek o bandě ultranesympatických oplzlých zhovadilých gaunerů, vyplněný metrákem slovních výkalů, krve a nesmyslných brutalit. Vážně lahůdka

DiCapria jsem jako herce vždycky obdivoval, ale tady mi z jeho výkonu opravdu místy padala čelist. A vůbec všichni herci tu byli skvělí. Ale co je to platné, když film postrádá děj, nějaký ten spád, nebo cokoliv, co by ho nějak oživilo. Filmy, které se snaží vypadat co možná nejvíc jako realita obecně nemusím. Každý skutečný zažitek je potřeba nějak zpracovat, aby z něho mohl vzejít kvalitní film nebo knížka. What's Eating Gilbert Grape navíc vypadá jako skutečná realita amerického venkova, což samo o sobě slibuje dostatečnou dávku nudy...

Nádhera! Skvělá ukázka toho, jak to muže vypadat, když se sejde dokonalá myšlenka s dokonalým zpracováním. Miluju tenhle film.

První půlka ubíjející, druhá jakž takž, takže za tři

Vskutku podivný film. Trochu mi to připomínalo Monthy Pythony. Zvláštní, že jejich filmy, které jsou všeobecné považovány za kontroverzní, se( alespoň co já vím ) líbí v podstatě všem. No já patřím do té ( prý početné ) skupiny lidí, která tento humor ráda nemá, čímž chci říct, že se mi nelíbil ani tento film. Nezasmál jsem se snad ani jednou a mnoho jiných přijemných emocí ve mě také nezanechal. Ale bylo zajímavé, vidět Newmana v této netipické roli, kterou zvládl opravdu bravurné

Stačila drobná korekce ve scénáři a byl bych nadšený. Ale i tak se mi tento film moc líbil. Kdyby se tu v názvu žánru objevil mimo jiné i psychothriller, výhrady bych něměl vůbec. Ty jsou nakonec beztak osobního rázu a nemá cenu je tu rozebírat a zbytečně tím prozrazovat děj. "Oklamaný" je určitě jeden z nejlepších a nejpropracovanějších filmů ( konkrétně ze dvou ), co jsem zatím s Clintem viděl. A ža jsem jich viděl dost. U těchto starších snímků vždycky zalituju, že nehrál více už jako mladý a konkrétně v tomto snímku hlavně nad tím, že byl v té době ( a vlastně až dodnes ) zaškatulkován a téměř výhradně obsazován do rolí akčích drsňáků. Ve filmech jako tento, nebo třeba Medisonské mosty je skvělý. Stačí mu pár slov a pohledů a ty ženský člověk naprosto chápe. Jenže když byl mladší, jako tady, bylo to samozřejmě ještě věrohodnější

První hra Z divadla Járy Cimmermana, kterou jsem poznal a jejíž gramofonovou desku jsem na aušusovém gramofonu vydřel k nepoužití. Znám jí nazpamět a mám ji nejradši. Řekl bych, že je to nejpropracovanější cimmermanovská hra s jednoznačně nejlepším seminářem.