Posledné recenzie (692)
Banditi: Na cestě za zlatem (2024) (seriál)
Škoda pátého a šestého dílu, ty to celé dokurvily. Jinak to byl sice průměrný, ale příjemný seroš s pekelně hezkým vizuálem.
Duna: Časť druhá (2024)
A je to po dlouhé době zase tady, odpáďo jak se patří. Dobře, přiznávám, objektivně by to ty dvě za audiovisuál byly. Některé záběry připomínají svoji stínohrou umělecké fotografie a Zimmer, kterej ve mně vyvolává kopřivku jak ty jeho recykláty slyším, přišel v jedničce i dvojce s povedeným materiálem. No a pak je tady příběh, nějakej děj, postavy, psychologie, vývoj, chování. ... Nebudu tvůrcům vyčítat redukci, i když si myslím, že při celkové stopáži přes pět hodin měli dost prostoru na vykreslení světa knih a spektra témat, kolem kterých se příběh točí. Místo toho zvolili love story říznutou fundamentalismem. Co na tom, že není moc jasný důvod "vztahu" Paula a Chani, co na tom, že mytologie spojená s fundamentalismem má charakter reklamy, co na tom, že Paul zapadá mezi fremeny jak dederón do italské pláže, co na tom, že divák neznalý knihy nemá šajna pochopit význam koření pro vesmír... a takhle bych mohl pokračovat do aleluja. Duna má skvělý vizuál a dobře zvládnuté akční scény. Zbytkem je doslovným plochým produktem, bídou a egomaniactvím režisérské invence.
Bratia (2023)
Objektivně to ty dvě hvězdy jsou. Jakž takž to má dobrou výpravu i filtr na kameře a typově mi sedí i xichty k postavám. Zbytek je rutinní česká bída opíchaná morálním pozérstvím o kořeněná divným sestřiháním v poslední třetině (jak kdyby někdo blbě slepil vystřihovánky). Prakticky nulová psychologie postav a s ní spojená nevěrohodnost ve vyprávění, segmentovitost, kdy jsou spíš jednotlivé úseky jen propojeny kontinuálním vyprávěním než posunem v rovině charakteru, myšlení atp. Samostatnou kapitolu představuje stokrát ohraná podoba "komunisty", prostě po 101 tu máme ukázkového totalitního dalmatina. Pomyslnou "třešničkou" na dortu je Český lev za nejlepší film a žvanění trotla Mašína o nestrannosti filmu. Hej, to tomu vocasovi někdo nemůže vysvětlit princip nástrojů, kterými se ve sdělení konstruuje sympatie/antipatie diváků? Je tak blbej nebo má za blbce diváka?