Lukango

Upgrade je předvídatelná, přesto choreograficky namakaná akčňárna, která jde ve šlépějích Johna Wicka. Během sledování jsem měl pocit, jako bych tento styl a charakter filmu odněkud znal. Přišlo mi, že je Uprgrade svým stylem a atmosférou podobný filmu Neviditelný. A ono to tak je, režisér Leigh Whannell totiž v obou snímcích dokázal vytvořit paranoiu a šimrající pocit nejistoty. Sice ve filmu Neviditelný je ta paranoia na daleko vyšší úrovni, ale stejně tu máme film, který vás nechá v nejistotě a neustále vám říká, že to není všechno a měly byste být pozorní. I když si film hraje na něco převratně chytrého, tak ve skutečnosti není, a i když je daleko chytřejší než většina současných výplachů, tak stejně se tu o něco speciálního nejedená. Upgrade lze po celou dobu předvídat a když jsem si v jeden moment usmyslel, co bude následovat, tak se opravdu tak stalo. Sice jsem to vytušil s nějakým kratším předstihem, ale i tak se to dá celkem rychle a jednoduše vytušit. Upřímně, ten závěrečný zvrat byl celkem povedený a mě překvapil, na druhou stranu nebyl zas až tak propracovaný a samotné vysvětlení bylo lehce mlhavé. Ale jako celek tu zvraty poměrně fungovali, nejlépe pak ten konečný, který z nich byl ten nejdivočejší, ale ne zas moc chytrý. Moc se mi líbilo, že konec dopadl špatně a hlavní protagonista se proměnil v toho špatného. Film si pohrává s často opakovanou myšlenkou a to tou, jaké by bylo kdyby člověku pomáhal nanopočítač v hlavě. Film se sice z většiny dá vytušit, pravděpodobně moc nepřekvapí, ale ono to přesto všechno funguje a je to zábava rovnající se dražším bijákům s vyšší sortou herců. Tady máme Logana Marchall-Greena, který mi neskutečně svým charisma a mimikou evokoval toma Hardyho. Logan tu hraje velmi dobře a stojím si za tím přirovnání, že je to takový Tom Hardy, ale z Wishe. Ostatní herci jsou také v pohodě, ale hlavní roli si utrhl herec s hlavní rolí. Z technické stránky tu máme povedený vizuál, který vypadá dráž než ve skutečnosti je. povedené akční sci-fi za 3 mil. dolarů je velmi nízká cenovka. Zvlášť když za tuto cenovku dokázali vytvořit plnohodnotné akční sfífko z ranku Johna Wicka. Vizuál pak doplňuje i dunivá futuristická hudba, jenž si bere inspiraci z Blade Runnera. To však nemění na to, že tu hudba dodává na ponurejší atmosféře. Z hlediska té akční stránky se tu bavíme o kvalitním akčnáku. Samotná choreografie není špičková, ale není k tomu daleko a i tak nám Whannell přinesl kvalitní akční nářez. Zmíním také kameru, která sice není nic extra, ale také tu najdeme některé záběry, které jsou opravdu krásně zabrané. Filmu také dodává na kráse kvalitní a úplné nasvícení, jenž nenechá i tu nejtemnější skulinku v čiré tmě. Po technické stránce tu nemáme nic dokonalého, ale rozhodně si Upgrade zaslouží označení jako dobře namazaný stroj. Jedná se o povedené akční sci-fi, jenž jde ve šlépějích Johna Wicka. Film jde předvídat, většinou mi připadalo, že přesně vím, na co hlavní protagonista potažmo antagonista zrovna myslí, což je dobře, ale ne vždy. Film to dokonalý není, ale má lehce našlápnuto k tomu, aby se stalo skromnější sci-fi klasikou, i když to by chtělo více nápaditosti. Leigh Whannell ukazuje, že mu natočení lepšího scífka s lehkou dávkou paranoie a neklidu nedělá problém. Film v podstatě na ničem silně nezaklopýtá, což dělá film ve všech směrech poměrně kvalitním. Leigh Whannell mě svým stylem poměrně zaujmul, dokázal vždy vytáhnout ze scény potřebnou nervozitu, aby si divák se vším nebyl zas tak jistý. Jestli však chcete více nervů a paranoi, tak bych radši sáhnul po jeho novějším hororu Neviditelný, který opravdu stojí za zhlédnutí. Tohle však také má svojí cenu a Uprgrade je sice nenápadný film, ale rozhodně má co nabídnout. Známka: 7-7,5/10

Vzpomínám si, když vcházel do kin druhý Doctor Strange se slovy, že se bude jednat o naprosto šílené putování mnohovesmírem a že nápady se tu nešetřilo. Což, jak se ukázalo, bylo trošku přestřelené prohlášení. O pár měsíců později přišel nenápadný snímek Všechno, všude, najednou, který všechny odrovnal a studio A24 vystřelil do nebe a nacpal mu do kapes mnoho peněz, tedy na poměry tohoto studia. Byl to poměrně velký hit, který nikdo nečekal a studio díky němu dnes může točit úplně cokoliv. Poprvé když jsem film viděl, tak jsem ho moc nepochopil a nazval jsem ho ,,nejšílenějším filmem", ale nijak zvlášť se mi moc nelíbil. Teď, když jej vidím po třetí, tak si za tímto označením ,,nejšílenější film" stále stojím, ale líbí se mi daleko víc. Každým zhlédnutím se mi film víc a víc líbí. Teď už ale k filmu. Žijeme tu ve světě, ve kterém každé naše rozhodnutí vytvoří další paralelní svět. Sledujeme tu Evelyn, která je neustále zaneprázdněná prací a starání se o čistírnu. Evelyn má také špatný vztah se svojí dcerou a svým otcem, manžel se s ní rozvádí a má problémy s finančním úřadem. Žije své nejhorší já, tak jak to řekl Waymond, její manžel, jen z jiného vesmíru. Waymond 2 ji požádá o pomoc, o záchranu všech vesmírů. A tak začíná zběsilá jízda plná akce a šílenosti. Všechno, všude, najednou dokáže perfektně najít balanc mezi emocemi, humorem, akcí a epikou. Jednou tu máme nabitou akční sekvenci a v další moment tu film v rychlosti vystydne a vypráví nám emotivní příběh matky s dcerou, který zahřeje a film tak přináší obrovskou lidskost a osobní linka tu je velmi propracovaná. I když film vypráví epický příběh plný důležitosti, tak neskrývá to, že je to i osobnější rodinné drama plné emocí a srdíčka, tedy, když říkám osobnější rodinné drama, tak to myslím s lehkou nadsázkou. Film dokáže najít lítost v bizarnosti, dokáže najít humor v bizarnosti, dokáže najít i emoce v bizarnosti. Právě bizarnost je jeden z hlavních prvků filmu. Film je šílený, ale zároveň geniální a všechno dává smysl, což je v takovém měřítku u podobně epických filmů nevídané. Celkově je scénář suprově napsaný, má hloubku , je naprosto sílený, přesto geniální. Je to taková variace na Matrix a vylepšením Marvelovského multiversa. Možná někdo filmu bude kritizovat, že je to jen asijskej marvelovskej multiverse. Já si myslím, že možná myšlenka s cestování mulitversem není nová, ale film si ji přivlastňuje a přetváří ji v něco nového, něco svého, což z něho dělá originál. To, že původní myšlenka o cestování vesmíry byla vymyšlená někde jinde, neznamená, že by to nemohla být dobrá inspirace. Jak jsem říkal, scénář tu je skvělý, ať už se tu bavíme o dialozích, které jsou nabušené, nebo vykreslení, nebo celkový příběh, který také překypuje nápady. Z hereckých výkonů tu máme samozřejmě Michelle Yeon, která tu naprosto dominuje a hraje perfektně. Přesto si myslím, že měla Oscara dostat Blanchett. Dalším je úžasný Ke Huy Quan, který to z Indiho dotáhl až na Oscara a nic mu z té energie a ztřeštěnosti neubylo. Poslední, kdo dostal Oscara, tak byla Jamie Lee Curtis, která v roli daňové úřednice bavila na 100 %. Ještě zmíním Staphanie Hsu, které role také padla. Z technické stránky se tu bavíme o krásné souhře. Kamera je energická, má rychlost a společně s kvalitním a nápaditým střihem tu máme kvalitní filmařinu. Jednotlivé akční scény vzdávají hold kaskadérům a perfektní choreografii. Je tu znát, že si tu tvůrci dali opravdu záležet a jednotlivé akční sekvence vymazlili k dokonalosti. Dále také chválím naprosto dokonalou a rozmanitou výpravu s kostýmy a maskami. Všechno, všude, najednou není nějakou předstírající se marvelovkou, která si hraje na něco epického. Tohle je film, který je epický, ale zároveň neskrývá to, že je v podstatě skromným filmem sledující rodinné problémy. Abych hodnocení filmu trochu vyrovnal a jen nechválil, tak zmíním posledních dvacet minut filmu, kde už film tak jakoby doždímával prádlo a těchto dvacet minut nebylo tak poutavých jako zbytek filmu, ani jsem z těch posledních dvaceti minut necítil nijak silnější vyvrcholení emocí, což mi přišla škoda, když to porovnám s emotivním zbytkem. Film si jako celek vás získá díky nápaditosti, originalitou, genialitou, bizarností a hlavně šíleností. Scény jako Rakakuni, kameny či párky jsou sice šílené, ale pobaví víc než dost. Celkově se jedná, podle mě, o nejšílenější film kinematografie, který ale dává smysl, je plný rodinných problémů a emocí, ale zároveň dokáže vyprávět příběh s váhou multiverza - to vše v necelých dvou a půl hodinách. Známka: 8/10

Poor Things je intelektuální ošklivé káčátko, které dokáže zaujmout na všech frontách. Yorgos Lanhimos pro mě není zrovna známý režisér. O jeho tvorbě vím, že existuje, ale to je celé a zbytek jeho tvorby mi je nezmámí. Teď si však Lanthimos připravil něco, co už nějaký ten rozruch vyvolalo. Přece jen 4 Oscary a 11 nominací není zrovna zanedbatelné číslo a jedná se jednoznačně o největší dosavadní Lanhimosův úspěch, který mu vystřelil kariéru a plně otevřel dveře do Hollywoodu. Poor Things je zvrácený film, který přichází se zajímavým konceptem. Jaké by to bylo, kdyby byl dětský mozek uvnitř dospělé ženy. I když to je jedna z mnoha variací na různé filmy s experimenty na lidech, tak tento je jeden z mála, který tuto myšlenku chce opravdu prozkoumat a nemávnout jen tak nad tím rukou. Sledujeme tu Belly Baxter, kterou díky transplantaci mozku jejího nenarozeného dítěte vrátí k životu Godwin Baxter, pak už jen sledujeme příběh tohoto dítěte uvnitř své matky. Na počátku vidíme naprosté nemehlo, které neumí ani chodit, následně jsme však svědky poměrně rychlé proměny do vysoce inteligentního jedince, s trochou nadsázky tedy, který se na svět dívá jinak a je velmi zajímavé sledovat jak. Celkový koncept je velmi zajímavý a celá tato pouť poznáním a vývojem Belly, je zábavná, přesto velmi zajímavá. Když už jsem u té zábavy, tak podotknu humor. Humor tu je brán velice zvráceně, černě a většina zábavných scén se skládá z wtf momentů. Přesunu se k nějakým negativům filmu. Asi ten největší problém jsem měl s tím, co dělá film tak jedinečným. film je totiž až příliš teatrální a někdy jsem si říkal, že by to už mohlo skončit. Dále na mě ne vždy humor fungoval, ale to opět brousíme od té teatrálnosti, která je filmem propletená. Celkově je však scénář velmi povedený, dokáže se snížit na úroveň dítěte, ale také naopak dokáže šťouchat intelektuálností a hloubkou. Z hereckých výkonů se tu jedná o elitu a každý z účastníků odvádí výjimečný výkon. Začněme s Emmou Stone, která tu vyjádřila snad veškeré emoce, které její postava mohla ukázat. Baví tu na 100 %, a i když mě mrzí, že Oscara nezískala špičková Gladstone, tak to na druhou stranu chápu. Další z herců tu je např. William Dafoe v roli Goldwina Baxtera aka Frankensteina. Roli toho znetvořeného experimentálně vychovaného doktora zvládl Dafoe na jedničku, a i když to byl film Stone, tak Dafoe bavil nejvíce. Dalšího tu máme Ruffala, jenž v roli mazaného a vychytralého právníka lehce zazářil a odvedl slušný výkon, i když si myslím, že ta nominace byla možná až příliš. Nemění to však nic na tom, že hrál dobře. A posledním dílkem tu je Rami Yoissef v roli skromňoučkého, neškodného a křehkého intelektuála Maxe. Ani tady nic tady nebudu k jeho výkonu namítat. Přesunu se k technické stránce. Co jednoznačně zaujme, tak je vizuál. Futuristický svět z 18. století tu je úžasný, plus si ještě tvůrci vyhráli s barvami, takže tu máme praštěný, ale nápaditý svět. Přidáme k tomu i experimentální kameru, která je dalším bodem, který zaujme. Upřímně, nechápal jsem, proč použili ty bublinové objektivy, ale byly cool. Dále třeba jednotlivé značení kapitol vypadalo jako z nějakého obrazu Salvadora Dalího, což opět, nechápu, ale je to cool. Dalším jsou také výstřední kostýmy, masky, výprava a jako celek vytvářejí uhozený, přesto uspořádaný a poutavý svět. Dále také zmíním hudbu, která svojí úmyslně nepříjemnou skřípavou a pištivou tóninou dokáže vyvodit z míry. Celkově se jedná o opravdu vydařený kousek, který dominuje na poli výstřednosti. Film však bohužel nedokážu napoprvé plně ocenit, takže mu dám nižší známku, než která mu náleží. Lantimos vytvořil frankensteinovu variaci a povedlo se mu to na jedničku. Filmu nechybí propracovaná technická stránky, ani ta příběhová. Známka: 7-7,5/10