bratr.Milan

Tento abstraktní animovaný film se světlem a hmotou a duchovním přesahem se mi líbil. Úvodní vysvětlující a omlouvající se titulky je lepší nečíst a užít si ten zážitek bez vysvětlování. Pocit z těch titulků mám asi tento: "Moc se vám omlouváme, že tento film je natočený tímto způsobem a asi ho dobře nepochopíte, tak vám ho teď vysvětlíme, a taky jsme si s ním nechtěli vydělávat, víte, je to naše osobní výpověď a umělecké dílo." Jakmile ty titulky skončili, řekl jsem si, že je nebudu považovat za součást tohoto filmu a nebudu se na film dívat jejich optikou. Je to výborné dílo, Hermína Týrlová, která dělala animaci se tu vyřádila.

Animovaná němá groteska u které jsem nechápal co se tam děje za příběh. Když jsem zjistil, že k tomu není žádný zvuk, tak jsem si jako doprovod pustil z youTubu "Silent Film Score compilation - The Old Times" a i když jsem stále nechápal jaký se tam odehrává příběh, skvěle jsem se bavil. Ta hudba k němým filmům tomu dala grády, dokonce často seděla i ke střihu scén. Mám pocit, že asi existoval nějaký mustr na dělání hudby ke groteskám, aby se dala hrát u jakéhokoliv němého filmu. Z hudbou je to úplně něco jiného, i ty otravné opakující se pohyby na ni skvěle sedí a dávají smysl a člověk se baví.

Jedna z prvních našich animovaných reklam je taková klasická reklama na prací prášek, ony se za sto let zas až tolik nezměnily. Až na to, že místo pračky je v prádelně pořádně velký lavor. Je roztomilé sledovat pod lupou bublínky, jak se činí v odstraňování špíny v prádle. Věřím, že tvůrci byli z výsledkem spokojeni. Dobrá práce.

Tomu říkám reklama na tužky! Nejstarší dochovaný český animovaný film není tak úplně český, protože vznikl v Německu pro českobudějovickou firmu. Filmeček stihne být ve třech minutách vtipný, ztřeštěný, napínavý až děsivý, v rámci možností tužkové animace. Je to kreativní reklama, která ale funguje i jako krátká animovaná groteska. Řekl bych, že hlavním hrdinou tu je velmi známý slon z gumy Koh-i-noor Hardtmuth, protože ten pán, kterého zachrání je chvástavý hlupák, co provokuje lva a zaslouží si být na konci začmárán.

Nemůžu si pomoct, ale mě se i ta nepříliš pohyblivá animace k tomu hodí. Jsou to jako lehce rozpohybované ilustrace ke knize. Co ale tento příběh pozvedá z průměru, je slovní humor a výborný přednes Karla Högera. V dětství se mi to líbilo, a líbí se mi to i dnes.

Filmy s Prokoukem, které nerežíroval Zeman stojí za starou bačkoru. Zůstává v nich jen ta agitka a zmatená nelogičnost a chybí tam osobitý humor zemanových loutek. Pan Prokouk je tu dokonce zlý a věci tu nedávají smysl. Celou stopáž jsem čekal až to skončí a zdálo se mi, že to trvá asi půl hodiny..... Zpětně jsem docenil ty první filmy s Prokoukem, jsou mnohem lepší, než jsem si myslel.

Tento film jsem nedokoukal, protože jsem se zvedl a šel se přihlásit o práci ve stavebnictví. Nevím, jestli to v té době brali vážně, nebo to působilo podobně ulítle jako dnes. Panu Prokoukovi už vážně přeskočilo a tak vzal flašinet vrazil do něj vypitou láhev a začal si hrát na to, že natáčí film, obalamutil tím siláky, většinou vrátné, kteří toužili stát se filmovými hvězdami. Kvůli natáčení utekli z práce aby nakonec pracovali v lomu a stavěli asi baťovské domky, či co. No, kdo toto vymyslel!? Je to nějaký dadaistický koncept, asi. Jestli je to všechno záměrně s kriticko-filosofickým přesahem, patří tomu ještě jedna hvězda navíc. Dobrá práce.

Pan Prokouk se nám pěkně vybarvuje, milé děti, má totiž docela vážný problém. Je těžký alkoholik! Na začátku filmu se z toho snaží dostat prací na stavbě, ale samozřejmě se musí dostavit  delirium tremens, ve kterém má halucinace díky náhlému přerušení užívání alkoholu a to samozřejmě nemůže sám vydržet, aby se nenapil. Když se totálně zliská, má zase halucinace v opilosti a divoké sny. Film končí nerealisticky, protože z tak těžké závislosti by se sám bez lékařské pomoci a medikamentů, nedostal. Pokud nevěříte stačí si vyhledat na wikipedii heslo "delirium tremens". Na druhém filmu o panu Prokoukovi je vidět vývoj Karla Zemana, je tam víc nápadů a lépe technicky zvládnutá animace. Výborná práce!

Poučení z tohoto díla, pověrčivost je hloupost a raději buďte občansky angažovaní, třiďte odpad, pomůžete, společnosti, přírodě a dostanete za vrácené železo nějaké menší železo, ve formě mincí. Je to taková době poplatná agitka, ale vlastně i současná = železo do zběru... Je zajímavé, jak na vás z toho dýchne atmosféra té poválečné doby. Zemanovi je umožněno si hrát s animací a on se učí, postupně to využije v mnohem lepších dílech. Pan Prokouk se stává hvězdou a Zeman se k němu vícekrát vrací.

Není to drama, není to komedie, v této databázi není kategorie do které by se vešel. A tato podvratnost mě na něm baví. Uživatel Honzeek95 by pro takový film zavedl žánr „filmová poezie“ a má asi pravdu. Protože mám rád poezii, je to film pro mě. Není to ani sonda do obyčejného života řidiče autobusu a ani básníci, kteří píšou tento druh poezie, takto nežijí. Paterson je báseň vyprávěná filmovým médiem. Nebo spíš pocta americkým básníkům počínaje William Carlos Williamsem. Jarmusch točí pořád ten samý film – jeho filosoficko-duchovní pohled na svět a člověka, který se nejvíc blíží asi zenovému budhismu. Tady je to nejčistší esence. V tomto filmu není žádný zvrat, žádná katastrofa, nic co by rozproudilo příběh, způsobem jak jsme zvyklí už od pravěkých mýtů, pohádek, přes řecká dramata až k dnešním filmům. Je to opravdu spíš Lyrika. Přesto je film plný nepříjemného tlaku a katastrof, které tlačí na hlavního protagonistu. Zkuste se představit na jeho místě. Každodenní rutiní opakující se práce, bez nějakého postupu. S partnerkou nemají úplně zdravý vztah, ona ho upřímně miluje a on ji, ale neustále ho tlačí do věcí které se mu nelíbí a manipuluje s ním a on je dost inteligentní aby si to uvědomoval a ustupuje jí protože ji miluje a věří v ní, že když jí dá svobodu jednou to musí vyjít a ona najde své místo, podporuje její sny, že jednou bude péct ty nejlepší mufiny pro místní, že se stane slavnou country zpěvačkou, a proto si musí koupit drahou kytaru a kurs hry na ni. On se utíká do psaní básní a stoickému přístupu k životu, ale uvnitř něj to vře. I ten pes mu dává na jevo, že je Paterson v té jejich trojčlenné smečce až pod ním a vyvrcholí to tím, že mu zničí nejdůležitější dílo jeho života, a to scela záměrně, protože ví, že mu na tom sešitku záleží. Toto je největší katastrofa ve filmu. (Adam Driver je dobrý herec, ale ten buldoček ho svým hereckým výstupem zastiňuje. Kvůli tomu pejskovi je film asi v kategorii komedie, protože tam má dobré komické výstupy). Ve skutečném životě by si Paterson postupně tím vším zadělával na psychické problémy, ale Jarmusch nedělá sondu do skutečného života. Je to prostě o jeho přístupu k životu a pocta jeho oblíbenému typu poezie. Díky tomuto filmu jsem objevil básníka William Carlos Williamse a pár jiných amerických básníků a jejich básně mě opravdu zasáhly. Podobný film, i když jiný, je Perfect Days Wima Wenderse a Takuma Takasakiho, který si přidávám do oblíbených na stejnou pozici jako Patersona.