Kaleidoskop

Po zhlédnutí tohoto filmu jsem byl doslova v rozpacích. Hned se pokusím vysvětlit proč. Než se ale k tomu dostanu, přejdu k jednoduššímu tématu a to technickému zpracování. Práce kamery s prostorem je naprosto fantastická, stejně jako výběr samotných lokací. Příběh ze striktního školského prostředí by se mohl samozřejmě odehrávat v nějaké staromódní gotické budově, ovšem autoři je zasazují do moderní brutalistní architektury přičemž její barvy jsou v dokonalém kontrastu s kostými většiny postav (že by nějaká inspirace Wesem Andersonem...?). Velmi zajímavá je i hudba, protože když slyšíme cokoliv nediegetického, jedná se o velmi minimalistické zvuky složené jen z několika málo nástrojů, které velmi dobře podtrhují jak napínavost situace, tak strohost většiny interiérů. Navíc velmi dobře korespondují s pomalejším tempem děje. Nejvíce podmětů k zamyšlení ale odstaneme, když se podíváme na příběh. Ten totiž vkusně a velmi decentně otevírá spoustu témat jako např.: kontrast generací, starost generace Z o životní prostředí, snadnost manipulace jedince s okolím... Film jich podle mě využívá zejména k tomu, aby v nás nahlodával mylšenku o tom, co je vlastně správné. Chová se správně učitelka, nebo rodiče? A co žáci, je jejich boj oprávněný? Autoři nás celou dobu nechávají na pochybách, ovšem konečnou odpověď nám nedají. A tak je to dobře. Při čtení anotacce jsem měl trochu strach, aby mi to moc nepřípomínalo starší film Náš vůdce a je pravda, že nějaké podobnosti tam jsou. Ovšem myslím, že autoři tohoto filmu téma manipulace jednotlivce s větší skupinou lidí zpracovávají svým, originálním způsobem a proto je není možné mezi sebou porovnávat. Ve finále mohu říci, že se mi ten film velmi líbil. Nenašel jsem na něm nic, co by kazilo můj divácký dojem a neváhám tak udělit nejvyšší počet hvězd.

Když do kin nedávno vstoupila restaurovaná verze tohoto filmu, vydal jsem se dohnat svou neznalost a zjistit, zda i v dnešní době dokáže pobavit a zaujmout. A byl jsem nadšen! Příběh samozřejmě v některých částech je trochu trapný a řekl bych kostrbatý, nicméně i dnes několikrát rozesmál publikum v sále a myslím, že jsem si nevšiml jediného svítícího telefonu, který by mohl signalizovat divákovu nudu. Herecké výkony asi nemusím zmiňovat, ty jsou samozřejmě perfektní a když se k tomu přidá nádherná swingová hudba, srdíčko musí zaplesat. Martin Frič je prostě génius a tak se nelze divit, že jeho filmy fungují i po takové době. Zavřete oči, odcházím...

Na tento kousek jsem narazil při pročítání nedávno vyšlé encyklopedie hororového filmu a již jeho popis mě utvrdil v tom, že ho musím vidět. Po zhlédnutí musím říci, že režisérovi nelze upřít cit pro filmový jazyk. Většinu příběhu totiž vypráví beze slov, jen s pomocí obrazu a hudby. Na druhou stranu příběh je spíše takovým sledem na sebe navazujících scén, které bez hlubšího propojení a souvislostí skoro až náhodou dávají dohromady nějaké vyprávění. Další co není úplně dobré je technické kvalita. Jasně, je to poloamatérský film, nicméně je to také film, jehož podstatná část se odehrává v noci, nebo za šera, což v kombinaci s absencí přídavných světel a nekvalitního materiálu vede k tomu, že na spoustě záběrů nic nevidíme. Ono kamera je taky případ sám pro sebe, protože občas sice zajímavě využívá svých možností, ovšem vedle toho jsou tu záběry, kdy je úhel zvolen tak nevhodně, že tam není vidět skoro nic. Tomu filmu prostě nelze upřít zajímavý námět, ovšem když autor položil těžiště výsledného díla pouze do explicitních scén (které místy působí pro svou přehnanou extrémnost až komicky), nemůže dosáhnout hvězdných výšin. Nejspíš si budu muset pustit i druhé pokračování, abych zjistil, jestli se z prvního pokusu autor nějak poučil.