weselow

Nějak nedokážu osvobodit sympatické sportovní prostředí a inteligentní podtext od nepřekvapivé šablonovitosti, okázalého sentimentu a soutěžení o nejrovnější kšilt. Ovšem pro cílovku to musí být "zásah do černého" :)

A Oscara za nejlepší vztekání získává... Kevin Spacey.

"Does he do the whistle?" :)

La merde sentimentale... Na scény ze zápasů byla radost se dívat, bohužel příběh se veze na klišé všech sportovních filmů a když v závěru začne do děje vstupovat trochu kontroverze, je to ukončené.

Hlavní pozornost se sice logicky upíná na Noela Gallaghera, kdo ovšem pozvedává úroveň koncertu na víc než přehrávání táborákových odrhovaček je Gem Archer, pro mě hlavní hvězda večera...

Are you having a laugh? ... Is he having a laugh? :D

Robbin Williams je určitě ve své životní roli, bohužel jeho humor dneska už zrovna neoslní. Romantická linie příběhu mi příjde vyložené trapná, naštěstí se docela povedla ta hlavní.

Smala Sussie nepůsobí zpočátku jako výrazný film, první část zaujme pouze humorem takže když po půl hodině hlavní postava prohlásí, že "všechno co vám vyprávím, je nezbytně důležité, abyste to celé pochopili", máte pocit, že se jedná spíš o klišé. Postupně se jednotlivé informace dostávají do zvláštních souvislostí, až se z toho vyvine zajímavý příběh s ještě zajímavějším rozuzlením.

Toho feťáka nemůžu ani vidět, jinak to byla průměrná supernaivně sentimentální pohádka.

Film obsahuje zaručeně skvělý humor Ricky Gervaise (típnuté cigáro do skleněné mísy, dialog "a bit rude..."), několik scén, které mi naprosto vyrazily dech (rozhovor Rapha Fiennese s mladými zaměstnanci na tom večírku; nic podobného jsem ve filmu zatím neviděl... nejenom síla rozhovoru, ale i hra kamery s pohledy účastníků). Jenom je škoda, že celkově film vyzní jako primitivní romantický příběh.