SaraPolanska

Film začíná naprostou klasikou - něco divného se mi děje v domě, tak místo volání policie a počkání venku hned zazní otázka: „Je tam někdo?“. Co čekají, že se ozve? „Jo, čauky, jsem vrah a jsem zrovna v kuchyni, chceš kafe?“ A pak další klasika, že se samozřejmě jdou podívat do nejtmavšího místa v domě. Kromě toho, že mě celou dobu iritovalo duchovo astma (jinak nevím, proč jeho zjevení vždycky provázely zvuky, jak když někdo hodně starýmu strejdovi zrovna vytáhnul hadičku s kyslíkem) to nemělo úplně špatný příběh. Jo, řada věcí se opakuje z ostatních hororů, protože na nějakou šokující novinku si už asi nikdo netroufá, ale pro mě to není vyloženě zklamání, protože jsem měla radost, že zjevné aktérům došlo, a tak udělali, co skutečně měli, ačkoliv jejich kamarádi by asi ocenili, kdyby to udělali o něco dřív - teda až na samotné zničení foťáku – prosím tady si napište poznámku, jak správně něco zničit: nejdřív několikrát cihla, potom voda nebo oheň, pokud teda nemáte v mobilu číslo na Warrenovi. Líbila se mi hudba, která je nevtíravá a zbytečně neřve už před nějakou vraždící scénou, takže sebou i párkrát cuknete. Docela s klidem můžu dát tři hvězdy.

V kině se mi to zdálo jako blbost a odcházela jsem zklamaná, tak jsem využila Netflixu, abych se na to z nějakého mě neznámého důvodu podívala znovu (asi mě taky něco posedlo, když se chci dobrovolně nudit znovu). A ano, ani podruhé jsem se neplácla do čela s nadšením, jak to bylo úžasný. Abych nebyla moc zlá, tak on to není jakože úplně špatný nápad, to ne, jen škoda, že je většina zkopírovaná a ohraná. Ono to asi není ani úplně blbě natočený (ne, fakt jsem viděla horší průjmy, i když scény z opuštěného baráku…), ale co mě celou dobu zvedalo z gauče a kazilo dojem byla naprostá iracionalita hlavní postavy, které tu smrt člověk prostě tak nějak fakt přál a to docela brzy. Ženská očividně neměla být vyloženě hloupá, když si dala dvě a dvě dohromady a přišla na to, že v tom, co se děje, je návaznost, že se jedná o řetězovou reakci (trochu nebo trochu víc jako Kruh, ne?). I kdyby popřela to, že to není skutečný a zhroutila se, tak mi celou dobu nesměřovala svým chováním k závěru, který nastal, což je to, co mi vadilo. A tak tu máme další tuctový konec s příslibem ještě blbější dvojky (ne, že ne?). Film měl netradiční PR, a scéna z ordinace je vcelku působivá stejně jako pár úsměvů ve tmě, které ve filmu najdete, ale jinak to bohužel působí, že někdo dostal nápad a během týdne ho natočil, sestříhal, pak ho natočil znova a sestříhal scény z minulého stříhání, které nalepil na ty, co našel někde ve sklepě ještě z minulého projektu a nakonec k tomu dal i scény z jiných filmů. Všichni se tam chovají blbě (jak jinak) a někteří herci se ani nepokoušejí hrát - toho nesympatického snoubence bych na seznamu dalšího přiblblého úsměvu teda viděla úplně nejraději.

Připadám si, že jsem se asi koukala na jiný film, než zbytek recenzentů, protože tak vysoké hodnocení nechápu. Pokud jste viděli trailer, fotky, jakékoliv ukázky, tak vám bude bohužel skoro od začátku jasné, co se stane a to je dost otrava. Neviditelný přítel byl na chvilku i lehce vtipný, ačkoliv samotné téma vtipné není, nikdy nebylo a nebude tak moc nerozumím, proč zvolili styl, s jakým to točili a točili to asi dost dlouho, protože je z toho slušný guláš, kdy nevíte, zda se koukáte na parodii nebo drama a co chvilku si vlastně říkáte, kam se poděla nějaká důstojnost nebo alespoň špetka soudnosti. Bylo toho tam zkrátka moc od všeho, jakoby se režie nedokázala rozhodnout, co z toho vlastně chce na konci mít (A přitom s Ragnarokem mu to tak pěkně šlo...). Pro mě to zkrátka nefungovalo. Hvězdu za herecké výkony a hvězdu za píseň od Bowieho, víc určitě ne.