K.I.N.G.

Nyní podruhé jsem viděl životopisný snímek o "nejgeniálnějším Čechovi všech dob". Poprvé to bylo někdy v období, kdy jsem byl na ČSFD nováček a snažil jsem se zhlédnout co možná nejvíc "nejlepších" filmů, abych si doplnil základní znalosti a něco si užil, haha. Tento snímek mi tehdy přišel fantastický. Teď moje starší, kritické oči shledávají, že se jedná spíše o sled zábavných scének, nalepených na poněkud umělé kostře. Kombinace historických faktů a fikce mi už dech nebere, ale musím uznat, že podívaná je to stále příjemná a některé scény a hlášky dávno zlidověly. Nesmím opomenout ani tradičně vynikající výkon jednoho z našich nejlepších herců vůbec, Petra Čepka. Zároveň je to také jeden z mála populárních českých snímků 80. let, ve kterém se neobjevil Rudolf Hrušínský. Jára Cimrman, ležící, spící mě ani po letech opětovného kompletního zhlédnutí jistojistě nezklamal, ale zase jsem se u něj nepobavil tak exkluzivně, abych ho dál držel na čtyřech hvězdách. Odpočinul jsem si u něj a nenudil se, což určitě není málo, ale zkrátka to není dílo, ke kterému bych se v myšlenkách vracel několik dní poté, a hlavně to asi není tak úplně můj druh humoru. Poctivých 60%

„Já vás, pánové, všecky nafilmuju, abyste měli památku, až tady nebudete." Komedie Slavnosti sněženek se vyznačuje jen mírnou dějovostí, mnohem větší důraz klade na lyrický šarm života v Kersku. Nemohu ale říct, že by mně ani po několikátém zhlédnutí filmu tato chatová oblast ve středních Čechách nějak zvlášť přirostla k srdci. Je ale zajímavé sledovat různé osudy těchto komických postaviček a taky za zmínku nepochybně stojí mimořádné herecké výkony, za všechny např. velikánů Rudolfa Hrušínského st. a Petra Čepka. Krejčík s Vláčilem byli ve svých drobných rolích dokonalí. Hanzlíkovi postava Leliho sedí naprosto archetypicky. Celkově se jedná o opravdu moc pěkný atmosferický snímek, ale že by to byla komedie, u které se v jednom kuse směju nebo taková, kterou zaručeně při brouzdání televizními kanály nepřepnu, tak to asi ne. Zkrátka Menzel jen velmi obtížně vyrovnává kvality dvou výše zmíněných režisérských géniů. A taky občas trochu míň tlačit na pilu na účet uvěřitelnosti by nebylo na škodu. 70%

Aneb jak se čeští apoštolové ateismu vydali do čtyřikrát větší země hlásat svou pravdu a snažili se tamější obyvatele nenásilně a podprahově přesvědčit, že by měli přijat jejich bezvěreckou prázdnotu a frustraci a vzdát se svých po generace předávaných a pevně zakořeněných hodnot, za což sklidili patřičný posměch a opovržení. Ano, Polsko má svých problémů dost, ostatně jako kterákoliv jiná země, ale tady je mnohem zarážející ten problém, že dokument, který se to původně snažil zdokumentovat a uchopit, se postupně úplně ztrácel v tom, co chce vlastně zachytit, takže se nakonec musel uchýlit k lovu senzací. Vlastně bylo docela zábavné sledovat, jak se v tom ta banda tragédů plácá, proto asi za dva.