13 minut

Ta bezohlednost a arogance, s níž se setkáváme dnes a denně na našich silnicích, jen odráží sobecké chování, se kterým se čím dál víc potýkáme v mezilidských vztazích. Dělá se mi zle při pomyšlení, že někteří (či spíše mnozí) řidiči jsou naprosto nepoučitelní, což tak trochu dokazuje i tento alarmující dokument. Vít Klusák si prostě umí najít téma, to mu rozhodně nemůže nikdo upřít. Závěrečná titulková píseň Jediná vteřina v podání Báry Polákové a rapera Kata z Prago Union má v kontextu právě viděného neskutečnou sílu. (85%) (11.06.2021)

Ať už jde o sexuální predátory, nacíčky, Andreje Babiše, nebo právě viníky dopravních nehod, Vít Klusák se vždy rád v celé věci moralistně ponimrá. Nicméně i tady upozorňuje na důležité téma, které uchopuje ze správné strany a šikovně skládá portréty několika mužů, kteří udělali nezvratitelnou chybu, mnohdy s fatálním následkem. A otázka viny a pravdy se přesýpá jak v přesýpacích hodinách, sem a tam, nikdy nezůstane na jednom místě... některé věci jsou jen tušené a nevyřčené, přesto to vypadá, že si někteří protagonisté během natáčení prošli jakousi terapií i vývojem. Je to mrazivý emoční cloumák, který by se měl povinně pouštět ve všech autoškolách, ale asi raději i během servisních prohlídek apod. (10.07.2022)

Pokaždé je to velmi podobné. Řidič nepřežil náraz do stromu, o který zdemoloval své auto. Při riskantním předjíždění v rychlosti nezvládl svůj vůz a vyjel s ním mimo silnici. Záchranáři už šoférovi nedokázali pomoci. Vysoká hodnota na tachometru je přece cool. A nejlépe v pořádně výkonné káře. Jeden spěchá, druhý machruje. Ten hovoří o pouze jednom svítícím světle protijedoucího auta, jiný prý jel trochu rychleji. Sto šedesát. Režisér Vít Klusák, který po boku Báry Chalupové trhal návštěvnostní rekordy kin s dokumentem V síti, vyzpovídal pětici viníků dopravních nehod. Osudové momenty nejprve slyšíme jejich slovy. Dojde na popis událostí, na emoce, ale i na výmluvy. Sebereflexe místy chybí. V ateliéru se pak hříšníci setkají s herci, kteří ztvární je i další účastníky jejich nehod. Chtějí být autentičtí, takže nechybí nepříjemné dotazy. Na výmluvy přestává být prostor. A to se místy zapojí i rodiny obětí. Samozřejmě i pomalá jízda může znamenat riziko, na pranýři jsou ale logicky mnohem častěji přehnaně rychlí šoféři. A pak jde o vteřiny. Agresivita není daná rychlostí, ale chováním. Výsledkem je poměrně citlivá sonda do duše tuzemského řidiče, kdy ono vědomí nevratnosti osudového okamžiku musí být „šílené“. Je to upřímné, chybí tradiční fráze. Jednou hovoří zoufalí zdravotníci natvrdo o „smrťáku“, jindy se viník ocitne v nemocnici hned vedle jedné z obětí svého střetu. Jen plenta je odděluje, ovšem každé slovo jeho telefonátů si vyslechne. Na konci bych ovšem rád slyšel i nějaká soudní fakta zúčastněných. (06.03.2022)

Dokument, který by měl být promítaný povinně v každé autoškole, aby dementi za volantem nebyli takoví dementi. Bohužel si myslím, že žádný film nepomůže zamezit těmto situacím, ač bych si přála opak a samotné se mi tyhle skutečné příběhy těžko poslouchají. V Síti pro mě byl určitě zajímavější zážitek, protože tohle na mě bylo už moc deep, jakmile se to týká smrti. Nicméně, možná by to chtělo ještě trochu atraktivnější formu zpracování, na V Síti už jen tak asi něco nedosáhne. (14.08.2021)

Škoda, že nebyl dostatečně osvětlen název dokumentu a jeho podstata, ve výsledku se mi spíše zdálo, že mělo jít o opatrný lynč viníků nehod, kteří se dobrovolně rozhodli, vystoupit před kamerou. Nápad na téma nebyl špatný, i co se týče "úvodní upoutávky", kde mladí lidé srazí kočárek, se kterým muž spěchá na autobus. Je ale pravda, že jako řidič, si z dokumentu určitě něco odnesu. Poselství předáno, ale na kampaň Kazmi to asi nemá :) (10.06.2021)