Infinity Pool

2/10. Naprostá patlanına a ztráta času. Jestli má horor X podobné hodnocení jako tohle, tak už fakt nevím. Jediné co je na filmu obstojné a není hodné kritice je herecké duo Mia God pardon Mia Goth a Saša Skarsgård. Hraje si to na něco, co to není a pokus o ten "weird horror movie" teda hrubě nevyšel. Obrovské zklamání a při sledování mi bylo chvílemi až trapně, při pomyšlení kam jsme se to v kinematografii dostali, že se najdou lidi, kterým se to ještě líbí a adorují naprosto netalentované režiséry. (07.01.2024)

Účastníci zájezdu v bizarní vizi mladého Cronenberga, který se nejen potatil, ale i dost inspiroval poetikou a vizuálním stylem Nicolase Windinga Refna. V podstatě je to extrémní verze body hororu, ve které není nouze o intenzivní psychedelické scény a surrealistické výlevy. Podivně perverzní a provokativní podívaná, která je nejzajímavější do okamžiku odhalení pointy. Pak už je to jeden velký guláš, ovšem Alexander Skarsgård a Mia Goth jsou parádní. [55%] (26.02.2023)

Film natočil Brandon Cronenberg, který je synem slavného Davida Cronenberga (Moucha, Dějiny násilí, Východní přísliby). Brandon pokračuje ve šlépějích svého otce a servíruje nám zde zajímavý body-horor. Je to divný horor ve správném slova smyslu a divák, pokud se tomuto stylu filmu přizpůsobí, dostane snímek od kterého nebude chtít odtrhnout oči. Roli Jamese zde bravurně ztvárnil Alexander Skarsgård. Celý film si, ale ukradla pro sebe úžasná Mia Goth (Gabi), která po filmech X a Pearl dokazuje, že tuhle herečku je radost sledovat. Vizuálně a zvukově hrozně vtahující snímek, který je sice více psychedelický thriller než ten horor, ale svojí znepokojivostí a tísnivou atmosférou a zvráceností je snadné film plně pokládat za horor. 6/10 (01.01.2024)

CRIMES OF THE FUTURE jsou jeden z nejlepších filmů minulého roku - a INFINITY POOL je jedním z nejlepších letošních. Dohromady by tvořily ideální double-feature v městském grindehouse, případně na festivalu v nějakém arthouseu. V prvním snímku je znovu promýšlen koncept smrti (David Cronenberg), v druhém je smrt věcí inspirace pro vyhořelé autory (Brandon Cronenberg) - a obě díla, přestože pracují s prvky body horroru, jsou žánrově velmi obtížně zařaditelná, např. Brandonovo začne jako drama o krizi manželství/mírná satira zbohatlictví, aby se snímek přehoupl do sci-fi, následně reverzního home invasion a ke konci survivalu. Pokud bych měl nějak škatulkovat, ale hlavní je neurčitost, proměnlivost, nestálost.__________ Srovnání obou Cronenbergů se vyloženě nabízí, protože INFINITY POOL využívá schéma zasvěcování jedince do společenství s vlastními pravidly ala VIDEODROME, CRASH, EXISTENZ či MAPY KE HVĚZDÁM. A jako v jiných narativech, v jejichž centru je umělec, se stírá hranice, až jsou některé věci dost dobře nerozlišitelné, jako je tomu ve VIDEODROME, NAHÉM OBĚDĚ či EXISTENZ (Baudrillardova simulakra na pokec?). Brandon, přestože jsou jeho filmy stejně jako otcovy těžce existencialistické, ovšem nachází vlastní identitu.__________ Vím, poněkud paradoxní tvrzení v souvislosti s filmem, který pojednává o ztrátě/nerozpoznání autentické identity a jasného určení v pozdně moderní, kulturně promíšené společnosti.  Dílo je ale stylisticky zcela suverénní (pouze svou parametričností evokuje např. COSMOPOLIS): převážně absence ustavujících záběrů, které jsou nahrazeny detaily, protože nám stejně jako turistickým cizincům větší celek uniká; bližší rámování a inscenování každé dialogové scény jinak, protože prostředí je navzdory rozlehlosti stísňující a vztahy mezi postavami se proměňují; hrátky se subjektivizací včetně klamavých hlediskových záběrů (komu náleží?) a avantgardních montáží; předkamerový prostor, který je postavený na okázalých kontrastech (luxusní resort, ovšem obehnaný plotem, pláž, na kterou zamíří v drahém autě, jenže poblíž stojí autovrak, či neurčitost národní identity vzhledem k japonské restauraci, bollywoodskému tanečnímu vystoupení, latinskoamerickým tradicím aj. vlivům)...__________ Z dosavadních celovečerních filmů Brandona Cronenberga je INFINITY POOL jeho nejlepší: navzdory nápomocným přirovnáním k stěžejním dílům Davida Cronenberga je tohle svébytný film-bestie. Rozdíl mezi Davidem a Brandonem, dvěma v mnohém docela staromódním existencialistům, je asi jako mezi Camusem a Sartrem (Brandon se sklony k posílení absurdity tíhne víc k prvnímu zmíněnému, byť to tentokrát zakončuje víc na toho druhého uvedeného). P. S. Pokud jsem viděl vystříhanou verzi (R), tak se MPAA stala hodně benevolentní, když pustí detailní záběr ejakulace, rozmlácení obličeje na... a scénu orgií, v níž se vagína morfuje do penisu/z vagíny vychází penis (nikoliv tradičním způsobem). (25.01.2023)

"I went for a colonoscopy last month, and it was like looking at a painting by Jackson Polyp." Tak boží rozjezd… a natolik fádní výsledek. Plíživé vtažení ústřední dvojice do pekla skrze zlověstnou symboliku, dráždivou sexualitu a tragickou nehodu. Lynchovsky snové, cronenbergovsky fyzické, kubrickovsky punkové. Právě záblesky Mechanického pomeranče jsou ale tím posledním, s čím se zde v druhé polovině zajímavě pracuje. Obrovský potenciál prvotních motivů zůstane nerozvinutý: šlo skvěle pracovat s psychologií vztahu ústřední dvojky (ona neví co se změnilo a s hrůzou na to postupně přichází), u toho rozkrývat bizarní svět ostrova s jeho děsivými pravidly a celé to metaforicky proplétat motivem hledání inspirace vyhořelého spisovatele. Místo toho mladý Cronenberg s jeho protagonistou uvízli v neopodstatněně znepřátelené marnivosti bandy odpojenců od empatie a vlastní identity. (04.03.2023)