Sila

Síla není úplně nezajímavá, ale ve finále vůbec nevím co si o ní myslet. Kamila Filu znám čistě přes jeho články (přičemž některé mi přišly dobré, některé naopak jako pseudointelektuální bláboly) a kdybych si na něj měl udělat obrázek podle téhle hodiny a půl, pak bych nejspíš dospěl k závěru, že je tak trochu kokot. Na jednu stranu všechna čest tomu se takto pokusit otevřít, ovšem je otázka do jaké míry je to jak tady působí cíleně provokativní a nebo je Kamil do sebe zahleděný ignorant a nedochází mu jak je to divné. Kamila Fila sám sebe označuje za feministu a jeho smýšlení není nijak mimo, ovšem sám není schopen se podle toho chovat a místo toho stalkuje svojí bývalou přítelkyni a celkově působí naprosto bez emočně a mimo a ve výsledku s tím není schopen (nebo sám nechce/neví) nic udělat. Pro mě osobně je tohle jeden z nejrozporuplnějších dokumentů co jsem v poslední době viděl a netuším jestli sem rád, že sem se do něj pustil...60% (24.03.2022)

Tak přesně takhle, milí diváci, vám začne jebat, když na filosofické fuckultě vystudujete zbytečný tlučhubovský obor, etablujete se jako rádoby názorová autorita v ryze subjektivní kategorii a až do zchytření furt čumíte na artové sračky jiných psychotiků! Já, Mirka i Kokeš si tedy myslíme, že by si měl anabolický kůň Kamil místo toho maskulinního sebepoškozování nechat raději okamžitě přišít kundu, protože je to zcela zjevně labilní pypka, uvězněná v nesouměrném těle ovarového otyloně s povislýma kozama. Bylo by rozhodně přínosné, minimálně pro porovnání, kdyby v tom pan Mareček pokračoval a uplácal ještě portrétek tadyhle narcistního neomarxistického psychobukanýra, šikanovaného uhrovitého chcípáckého panice, pouťového müslitele a egopozéra Bludmana, který se zjevně cítí jako nadFila a z jehož zvratku, plného cizích termitů, jejichž význam cukrouš zase místy evidentně špatně vygůglil nebo pobral maximálně chápavými končetinami, čiší až hystericky žluklá závist i nenávist, že kolega pacient už má dokumentek, a on, takový piedestální psychokokokot nikoliv. Myslím, že z takového audiovizuálního souboje by Kamil jednoznačně vyšel jako zcela běžný, v rámci kategorie ufonských artových hnědopichů a feministů duševně jakž takž stabilní absolvent FF a reflektory doktorandů, shánějících nějaký fuckt výživný materiál na dizertačku z patopsychologie, by ihned ozářily mastnou, olupenou kštici Marka Slováka. Každopádně teď na chvíli žerty dovnitř a místo sázky nadsázku. Kamil působí jako vcelku skromná holka, za šulínka se v tom moc netahal, čili mám za to, že takto exponovat svou temnou půlku prdele pro něj pravděpodobně byla jakási perverzní forma terapie, která zjevně donutila dokumentaristu zneužívat diazepam, a tak sem tam zapomněl, kde skončil. Výsledkem ovšem je, byť trochu chaotická, z psychologického hlediska vcelku zajímavá, bezútěšná koncentrovaná depka s občasným zjevným zoufalým voláním o pomoc. Já vím, že časy jsou zlé, Kamile, ale až ti z těch bobulí uhnijou koule a dojebeš si klouby tak, že neuzvedneš ani igelitku z Kauflandu, přijdeš o jediné dva koníčky, z čehož tě furtdokolové čumění na Býčí šíji nevytrhne, a bude to jen horší. Tak příště místo dokumentaristy raději vyhledej psychiatristu. (16.02.2022)

Je skvěle vidět, co to vlastně je zač, tihle moderní filozofové. V tomhle případě je to slaboch, který touží byt chlapem a neví jak na to a stále se mu to nedaří. Ma byt velký? Nejde to. Ma byt vzdělaný? K ničemu. Tak nakonec se stát feministou a kritizovat muže? Vyjde to? Konečně se jim stane? Spis ne. Dokument to zmapoval spis mimoděk, ale je to super. Moje žena poznamenala, ze on je vlastně velké dítě, kterému asi chyběl mužský vzor a který za svůj neúspěch obviňuje něco venku (systém, toxickou maskulinitu… proste ublizene dítě. Ne dospěly muž). (12.04.2024)

Přijde mi podstatné zdůraznit, že to není portrét Kamila Fily (podobně jako Super Size Me není dokument o Morganu Spurlockovi, přestože je jeho hlavním protagonistou). Je to observační dokument zachycující něčí životní krizi, vyvolanou rozchodem s přítelkyní, neschopností se s tím vyrovnat a následnými depresemi, souběžně s krizí středního věku, maskulinity a nevyzrálých emocí, a ten někdo je shodou okolností Fila. Je to umělecký dokument pojednávající o životních rozporech muže, jehož jednání je v přímém konfliktu s hodnotami, které zastává, jehož veřejná sebeprezentace se liší od toho, jaký je ve skutečnosti a v soukromí, a jehož touha po sebezdokonalování vede naopak k sebedestrukci. Je to film o životě v protikladech, v němž je Fila de facto jen figurantem, na němž jsou ty protiklady demonstrovány, a hodnocení snímku by tudíž nemělo vycházet z hodnocení jeho charakterových vlastností a morálních poklesků, protože ty tématem filmu nejsou. Ona observační umělecká forma (v kombinaci s návodnými doprovodnými komentáři a doslovnými záběry na účelově vybranou literaturu) snímku ale nesluší a z výsledku je patrné, že v počátku vznikal s jiným cílem - natočit něčí experiment spočívající ve fyzické transformaci pomocí steroidů, z čehož ovšem zbylo jen torzo, protože Filovy priority se následně stočily někam jinam. A že se pak za pochodu vymyslelo, že se z toho udělá film nabízející divákům možnost sebereflexe, v čem jsou sami sobečtí nebo pokrytečtí a jestli také žijí v nějakých rozporech nebo protimluvech, ale ani to vlastně není dostatečně nosným tématem. Je to takový podivný hybrid, kombinující dokument, hraný film, autoterapii, umělecký portrét něčí krize a kontrastního jednání a snahu vybruslit z nezdařilého pokusu o naplnění původního záměru. 50 %. (07.11.2021)

Sympaticky nebulvární, tragikomický portrét člověka, který se nedokázal smířit s obyčejností, a zároveň nedosáhl výjimečnost, a tak si vytvořil kult sebe sama a přestal vnímat rozpory mezi vlastními slovy a činy (na nichž stojí dramaturgie skvěle sestříhaného filmu). Mareček své Epizody ze života zvedače železa nechává bez odpovědí, nesnaží se je doříct, uzavřít (happy end má Síla snad jen v očích protagonisty), což může být pro někoho nedostatek, ale sám to vnímám jako otevření prostoru ke konfrontaci s naší vlastní arogancí, směšností, pokrytectvím, s momenty, kdy jsme se ve vztazích taky chovali jako telata. Nevím, jestli je skutečný Kamil Fila stejně toxický jako ten filmový, vzniklý zvýrazněním vybraných znaků něčí osobnosti během (náročného) životního období a sloužící režisérovi k pojmenování obecnějších témat. Rád bych věřil, že to, co vidíme, jsou převážně masky, stejně jako při Gendermanově prezentaci online. Filova potřeba chopit se narativu alespoň ex post, arogantně, bez náznaku pokory školit své kolegy a uvádět na pravou míru různé interpretace Síly, a při tom argumentovat skutečnostmi, které z filmu samotného, autonomního uměleckého díla, nevyplývají, ovšem působí patologicky a budí lítost. 75% (08.12.2021)