Iveta

Tak toto je dosť veľký prúser. Veľké PR a reklama okolo tejto minisérie právom vzbudzovali veľké očakávania, výsledok je však dosť tragický. Je to hrozne zdĺhavé, nepresvedčivé, povrchné a lacné. Anna Fialová je úplne iný typ ženy ako Iveta Bartošová, takže skôr sa mi podobala na Lady Dianu ako Ivetu. Vojtěch Vodochodský bol vyslovene nesympatický a odporný, Alena Mihulová mi na moje prekvapenie tiež vadila v úlohe matky, z hercov potešil akurát Miroslav Hanuš v úlohe otca a Gregor Brzobohatý ako Ladislav Štaidl. Do akej miery je všetko založené na skutočnosti sa môžeme len dohadovať, no Sepéši tu bol vykreslený ako čurák, Iveta ako totálna naivka. Je tam aj viacero faktových a časových nezrovnalostí (SPOILER: v závere, keď jej do telefónu Štaidl púšťa úryvok pesničky „Málo mě znáš“, bol v seriáli rok 1988 a táto skladba vznikla v roku 1987). Tá dejová linka s vojakom a jeho milou mala byť akože metafora na vykreslenie doby pre mladých? Že sa chodilo na 2 roky na vojnu a všetci vojaci boli zaľúbení do Bartošovej? Ak áno, tak stále je to totálne nelogické a zbytočné. Vlastne zbytočné ako celá táto miniséria, ktorej chýba šmrnc, noblesa a spád. Pre mňa to bola už druhá séria od Voyo (po Prípad Roubal) – a ďakujem, viac si neprosím od nich už nič. (13.07.2022)

Minisérie, která dala nový význam sousloví divácky nesnesitelná natahovanost. Přesto má svoje highlighty, u nichž jsem se smál nahlas: ve druhém dílu, kdy se Sepeši s Krejzou (I. Chmela) marně pokoušejí najít "sdělení" v nablblých Knoflících lásky, zpěvák zuří nad výrazem "jelimánci" a při natáčení v televizním studiu málem povalí lucernu, za což si posléze strašlivě vynadá, ve třetím dílu pijácké sólo pana Bartoše (M. Hanuš, kvůli kterému jsem se na to celé vlastně díval) a z Amadea obšlehnutá scéna, v níž při pauze během nahrávací frekvence světák Štaidl vyškolí nedospělého jelimánka Sepešiho. Co jsem ovšem nepobral, tak ty vsuvky s mladým vojákem. (26.05.2022)

[hodnocení po celé minisérii] Melancholické, zasněné, trpělivé, neskákající v ději, s dlouhými expozicemi a především: nebulvarizující a Ivetu Bartošovou polidšťující minisérie. Zkrátka něco, co by člověk nečekal od komerční televize. Iveta je tu sice vykreslena velice naivně, ale zároveň lidsky, což je žádoucí vzhledem k faktu, že v posledních letech života byla vnímána především jako sousto a oběť senzacechtivých novinářů. Bravo! (06.05.2022)

Trochu jiskreni ve vztahu, nebo dramaticky konflikt. Ale je to preci jen retropohadka. Pry ma jit o ukazani snu Bartosove. Obrazova koncepce je proto dobre promyslena s rozptylenym svetlem a surrealnymi obrazy. Kameraman Martin Douba se az dotyka obliceju rucni kamerou ci z uhlu v zakourenych mistnostech a vytvari podobu tehdejsi omezene filmove techniky. (20.08.2022)

Ten Samir by asi potřeboval léčebnu. A smutné je, že mu to takto schválili. Michal Samir se narodil v roce 1985, takže nemá o té době ani o Ivetě žádné ponětí. Jednou z podmínek natočení bylo, že verzi bude schvalovat, a případně může i zasahovat, Ivetin (a Štaidlův) syn. Takže je velmi smutné, že zpětně takto vidí svou mámu. Že má Iveta nějaký psychický problém ohledně své umělecké vize už v dětství, je možné. Mohlo to být hlavně despotickým otcem. Ale že by celou dobu raketového růstu kariéry byla jen uplakanou hromádkou neštěstí a nikdo neukázal naopak její radost, štěstí a jak si to užívá, to je asi blbost (pozn.: nejsem její ctitel). Co se týče Sepéšiho, je mi úplně jedno, jestli byl takový nebo menší debil. Prostě byl. Série (S01) je natočena rozvlekle, nudně, ponuře a depresivně. To mě k tomu vzestupu taky nesedí. U toho ponurého retra je nejhorší, že blboň Samir se do natáčení tak ponořil, že se mu podařilo udělat film přesně takovým stylem, jak se točily (ty horší) televizní inscenace v těch letech. Prostě Machr! (14.02.2023)