Hovoří ženy

Prvých desať minút pôsobí zaujímavo a vyspelo. Či už formálne alebo príbehovo. Prostredie aj základná myšlienka je zaujímavá o to viac, že či už sa jedná o komunitu alebo normálnu spoločnosť v meste alebo na vidieku, veci spomenuté v tých desiatich minútach sa dejú a sú stále aktuálne. Potom ale nastáva konverzačná fraška, ktorá smeruje k peknému a citlivému vyústeniu. Ale čo z toho, keď tá konverzácia medzi postavami je smiešna. A to je jadro problému celého filmu. A aby som to vysvetlil. Na dedine sa rozpráva inak, v meste sa rozpráva inak. Inak medzi sebou komunikujú tí čo čítajú a inak tí čo nečítajú. Celý čas som mal v hlave úvodnú scénu z Werckmeisterových harmónií, kde prostoduchý mladík vysvetľuje ožranom v krčme slnečnú sústavu. Tá scéna odpovedá mentalite osadenstva krčmy a tým pádom má možnosť zarezonovať. Ale skúste mi vysvetliť ako ženy, ktoré sú negramotné, nevedia čo je to čiarka, nevedia v ktorom štáte sa nachádzajú a ktoré aj napriek tomu poznajú slová ako pacifizmus a antibiotikum môžu viesť také filozofické debaty? Skúste zastaviť akúkoľvek ženu na ulici, ani spolovice sa nebude vyjadrovať tak, ako negramotné ženy v tomto filme. A to isté platí aj u mužoch. Pôsobí to smiešne. Nepoznajú písmená, hlasujú tak, že sa podpisujú x - kami pod obrázky reprezentujúce názor, ale zároveň sa oháňajú postavením, uvedomelosťou a vyspelosťou. Rovnaká blbosť, ako keby parta mužov v krčme prišla na to, ako zbaviť svet vojny. Ak to malo fungovať, mal sa zjednodušiť jazyk - pacifizmus malo nahradiť spojenie - nebojovať ( bolo by to v mnohom údernejšie), alebo nemali byť dievčatá negramotné. Slovná zásoba ako u vysokoškoláčok ale zároveň si jedna z postáv myslí, že zomiera, lebo sa jej zarosili okuliare. Prapodivná vec, ktorá ma slúžiť ako pripomienka útlaku. Má byť vážna a inteligentná, ale stáva sa prehnane politickou a neuveriteľnou. A pritom sú tam špičkový herci a natočené je to citlivo a dobre. Som zvedavý, či to bude v niekom rezonovať aj o mesiac. (27.02.2023)

„Pro lásku našeho Pána Ježíše Krista a drahého Spasitele, zavřete prosím své duté otvory!“ Nejednou jsem měl chuť vykřiknout to samé. A rozhodně chápu diváckou skupinu, která si hlídala, aby neusnula. Aktérky dění na plátně vyrostly v přísné náboženské komunitě, nemají povoleno číst ani psát, trpí období sexuálního násilí… Schází se proto ve stodole, aby prodiskutovaly, co bude dál. Zda půjdou za lepším příštím, zda zůstanou a odpustí svým útočníkům, zda se pokusí mít v komunitě „rovnější“ slovo… Jsou přeci víc než jen majetkem, od kterého se očekává, že bude poddajný a zticha. Každá z hereček dostane prostor, aby zazářila. Vesměs se to daří. Celé se to nicméně odehrává v dlouhých, komorních, melancholických tónech. A u diváků to bude mít obtížné. (28.03.2023)

Napadá mě v tuto chvíli hned několik divadelně laděných dramat o hledání viny, rozřešení a potažmo trestu, založených na dialozích a odehrávajících se převážně v jedné místnosti, které bych klidně přiřadil k jedněm z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl. Snímek Women Talking však na tuto ligu nemá. Ani v nejmenším. Jeho tíživé téma je jedna věc, ale veškerá diskuze na něm založená je podaná zcela nahodile, doslovně, nedůsledně a když to řeknu lidově, tak taky úmorně a nikterak zajímavě. Přemrštěnou hereckou exhibici v jedné stodole můžete provést ve chvíli, kdy máte v rukou opravdu plodný scénář, což se navzdory ocenění Oscarem pro nejlepší adaptaci zde nestalo. A nyní mě nechte, abych dlouze a opakovaně pohovořil o svých dvou koních... Ne, toho vás na rozdíl od tohoto filmu já ušetřím. (17.03.2023)

Těžko hodnotitelný film. Téma je samozřejmě na hození si mašlí, ale film samotný působí neobratně až amatérsky. Ani jednou jsem nevěřila herečkám jejich postavy, jejich dilemata, jejich neuvěřitelnou těžkost bytí. Zbytečně afektovaná hudba a rádoby nevinný voiceover to v mých očích velmi shazují. Jediný moment, který se mě dotkl, když dcera Frances McDormand uslyšela zpěv žen ze stodoly a chtěla se k nim vrhnout, jenom aby jí v tom její vlastní matka zabránila. (05.03.2023)

Bez skvěle napsaného scénáře by to byla naprostá katastrofa. Naštěstí scénář docela ujde a k tomu skvělé herecké výkony a film je pro diváka koukatelný. Docela mě zaujalo i téma, bylo to přímočaré, drsné a až neuvěřitelné. Místy jsem se neubránila slzám. Taky mi hlava nebere, proč Claire Foy nedostala nominaci na Oscara, její výkon mi přišel nejsilnější a nejlepší, alespoň ta nominace by byla zasloužená. Rooney, byť byla brána jako hlavní, tak byla spíš upozadněná, nevýrazná, což je docela škoda, měla takovou neutralní polohu. Ale byl to zajímavý snímek, který mě upoutal, bavil a rozplakal. (08.03.2023)