Réžia:
Alejandro Loayza GrisiScenár:
Alejandro Loayza GrisiKamera:
Bárbara ÁlvarezObsahy(1)
Starnúci indiánsky pár z kmeňa Quechua žije na bolívijských pláňach roky rovnakú rutinu, obklopený stádom lám a majestátnymi horami. Nezvyčajne dlhé sucho ale postaví Virginia a Sisu pred ťažko riešiteľnú dilemu. Čo ak sa celý ich spôsob života chýli k neodvratnému koncu? Čo ak pre nich vo vyschnutej krajine neexistuje žiadna budúcnosť? Do malej usadlosti na planine prichádza ich vnuk Clever a ponúka im útočisko v meste. Nedokáže svojich prarodičov ponechať napospas osudu, a tak sa trojica indiánov po svojom vyrovnáva s umieraním krajiny, nevyhnutnosťou zmeny a hľadaním zmyslu bytia tvári v tvár koncu jednej etapy. Utama je pokorným žalospevom za miznúcou kultúrou bolívijských indiánov a tichou, ale naliehavou pripomienkou dopadov klimatických zmien na miesta, ktorým hovoríme domov. (Filmtopia)
(viac)Videá (2)
Recenzie (20)
Až dokumentárně laděné nahlédnutí do míst, které - zvláště po roce sucha - toho k životu příliš nenabízejí. Z vyprahlé krajiny se postupně stává poušť, zvířata hynou, lidé odcházejí. Přesto je pro stárnoucího a nemocného muže snažší zemřít, než změnit způsob života. Láska a pouto, které váže indiánský pár je až dojemné. Škoda topornosti herců (neherců). A hudba nehudba v podkresu mne na sebe až příliš upoutávala. Píseň pod titulky pak byla z mého pohledu náladou zcela mimo mísu. Ale i přesto lepší tři… ()
Průměrná exotická festivalovka zobrazující život indiánů na bolívijských pláních. Respektive jejich tradiční způsob života, kterého se již drží již jen poslední staří vytrvalci. Většina jich už dávno odešla, nebo se odejít chystá. Má to v sobě takové to romantického kouzlo něčeho, co sice ještě trochu existuje, ale co nevidět zbyde už jen vzpomínka. Hezké, ale zároveň neobjevné a trochu očividné. (56th KVIFF) ()
Ubývá míst, kam chodívala pro vodu. ___ Český, potažmo evropský divák (zmiňuji to v kontextu toho, že film byl distribuován na evropských festivalech, mimo jiné i loni ve Varech, není tedy určen pouze pro jihoamerické publikum), si zhlédnutím filmu může - pakliže nic jiného - utvořit obrázek o životních podmínkách bolivijských indiánů. A to vskutku není zrovna málo, shodneme-li se, že o těchto oblastech a lidech v nich žijících zde většinově nevíme takřka nic. A tak máme před očima existenční závislost dvou staříků na pravidelnosti přírodních cyklů, jinými slovy jejich životně pociťovanou potřebu, aby tehdy a tehdy napršelo tolik a tolik (kvůli globální změna klimatu však už zřejmě nikdy nezaprší), střídmost v životních návycích (stravování, odívání, volný čas) a dennodenní lopotu, aktuálně propuknuvší generační konflikt (vnuk chce, aby si jeho prarodiče pomohli odstěhováním se do města, děd to však s hrdostí "gaučů", nositelů prastarých tradic, srostlých s půdou, zřejmě i s vědomím toho, že se blíží jeho smrt, zarputile odmítá; tady právě hovoříme o hlavní zápletce filmu, jež se může někomu zdát prostou, to však nevadí, film tento "nedostatek" kompenzuje kvazi-dokumentaristickými kvalitami, tj. neherci a autentickým prostředím) a projevy lokální pověrčivosti (scéna s obětováním lamy je pro mě jedním z vrcholů filmu, zkrátka proto, že jsem nikdy nic takového neviděl, měl jsem za to, že tohle už se prostě v 21. století neděje). Sociální antropologie/etnografie zkrátka vládne festivalovému filmu! "Jestlipak víš, jak umírá kondor?" 75 % ()
Malý festivalový film a rodinné drama v pouštní oblasti. Náhorní plošina Altiplan v Jižní Americe působící až biblicky a malé životy manželského páru, který zde na samotě zřejmě žije celý život, ale zřejmě je vyžene sucho. Já za to nemůžu, změny klimatu jsem nepopíral, ale samé lamy podobné velbloudům časem lezou na nervy. Stařík je pase a žena se stará, aby byl na večeří plný talíř. Hudba a zvuky jsou přiléhavé, filmařina a vizuál překrásné a herecké výkony naturalistické. Film prostě sděluje lásku a tradici v době klimatické změny a rezignuje na příběh a akci. ()
Příběh o bolívijských stepních indiánech. Člověk by čekal, že jak žijí v souladu s přírodou, budou k sobě přímí a otevření, ale je to přesně naopak. Děda je sebestředný hňup a bába potřebuje, aby jí děda řekl, že s ním něco je, protože sama od sebe nevidí a neslyší, že chrchle jak tuberák. Kopnout do zadku oba. Tři tomu dávám jenom proto, že je to zajímavá sonda do monotónního stepního života. ()
Galéria (19)
Fotka © Condor
Zaujímavosti (4)
- S výnimkou Santosa Choquea (Clever) je každý člen obsadenia neprofesionálny herec. (Arsenal83)
- Film bol vybraný ako bolívijská nominácia na 95. udeľovanie cien Akadémie za najlepší medzinárodný hraný film. (Arsenal83)
- Na národnej premiére v La Paz v Bolívii zožal film 10-minútové standing ovation. (Arsenal83)
Reklama