Krt.Ek

Režiséru Bělkovi se scenáristou Daňkem se podařilo prohloubit mé dějepisné znalosti. Celou dobu jsem měl za to, že Břetislav unesl Jitku z kláštera z romantických důvodů, zkrátka kvůli tomu, že její mocní příbuzní bránili jejich sňatku, a ono ne, holomkovi se pouze zachtělo urozené nevěsty! Čemu se však divím, rodová čest je rodová čest, a nikdo nechce, aby jeho milovanému potomkovi nadávali do parchantů. Díky, pánové, u zkoušky to už nespletu. A jelikož film stojí na konverzacích (je ukecaný až běda), je na místě i ta floskule o hereckém koncertu. Vyjma ústřední trojice (Slováček, Balzerová, Řehoř) mě zaujal i Bohuš Záhorský jako mohučský arcibiskup. 75 %

Rekonstrukce případu Breivik. P. Greengrass se (zřejmě po vzoru Å. Seierstad a její knihy Jeden z nás: Příběh o Norsku) nesoustředí toliko na přípravu útoku a útok sám, nýbrž na proces vyrovnávání se s hlubokým, bolestným traumatem, a to jak na rovině kolektivní (soudní procesy u případů jako je Breivik nejsou pouze o potrestání viníků - protože kdo by pochyboval o uložení nejvyššího možného trestu; daleko zásadnější může hrát pro budoucnost široké veřejnosti, "uzavření" takto děsivých případů by mělo být očistné), tak i individuální (pomalé duševní a tělesné uzdravování Viljara Hanssena, jednoho z přeživších vražedného Breivikova útoku). Upřímně, ten případ mě svou bezmeznou brutalitou a násilím na dětech děsí i po takřka 13 letech, což se určitě podepsalo na mém procentuálním hodnocení - myšleno tak, že jsem filmu zřejmě odpustil mnohé (chybí mu něco esenciálního, co by z něho udělalo TEN film o masakru Utøya, to nejlepší, co o dané události můžete vidět, nebo ještě lépe, co nelze obejít - tak jako se říká, že kdo chce poznat hrůzy holocaustu, musí vidět Schindlerův seznam). Co však nemohu přejít mlčením: Anders Danielsen Lie se Breivikovi fyzicky moc nepodobá, nebo aspoň já tam tu podobu nevidím, což odvádělo mou pozornost (rozmělňovalo autentičnost svědectví). Přesto, jak se málokdy pro viděné dojmu (tím, jak vím, že sleduju fikci, si umím udržovat odstup), tak tady jsem měl v mnoha momentech na krajíčku. 80 %

Bizár i na Jakubiska, film má naprosto rozmlženou strukturu (nerozlišitelné přechody z bdělého stavu do snu a naopak), ale i tak se dá - myslím - snadno identifikovat jeho poselství spočívající v chvále bláznovství a kritice mesianismu (jenž vždy ústí do područenství těch, kteří se ho rozhodnou následovat) - téma je mi to sice blízké, ale zpracování mi tolik nesedlo, jako celek mi to přišlo příliš formalistické, resp. uzavřené samo do sebe. Nicméně pánské publikum by mohlo potěšit, že se ve filmu objevuje polonahá Olga Schoberová. 60 %

Jak nejsem obeznámen s Fitzgeraldovou předlohou (povídkou Berenika stříhá vlasy), tak mě to nutí se sám sebe ptát, za kolik Gedeonův debut vděčí Fitzgeraldovi a za kolik československé nové vlně. Když jeden poslouchá ty bezobsažné dialogy (které jsou však geniální, co slovo, to perla), nemůže si nevzpomenout na Formana, na Papouška, na Passera. Navzdory jednoduché fabuli, překvapivě hluboký film o dospívání (zachycující to tápání mladého člověka, což by měla být univerzální lidská zkušenost). Obrovská škoda, že po Indiánském létu natočil Saša Gedeon pouze Návrat idiota a že už zřejmě nikdy nic nenatočí (talent tu byl, ne že ne; dokázat to může zřejmě nejslavnější, dnes už ikonická, scéna z celého filmu, ve které se Klára Issová potápí ve vaně pokryté jablky). 75 % [dafilms]

Relativně nenápadný film, dnes možná dokonce trochu pozapomenutý (kdy ho vůbec naposledy reprízovali?), ale za mě - a teď mě berte s rezervou, nesestavoval jsem si žebříček - zřejmě nejsilnější porevoluční film o zločinech komunistického režimu. Podpořeno je to najmě tím, že scénář filmu vychází z autentických prožitků Jiřího Stránského, který v padesátých letech zakusil realitu pracovního tábora a uranových dolů na vlastní kůži. Film má taktéž výborné obsazení (J. Schmitzer, V. Dlouhý, K. Heřmánek, v menších rolích kupř. S. Zindulka nebo L. Suchařípa), exceluje především Jiří Schmitzer v roli férového vězně Svobody (sic!). Nenechte se však mýlit, že snímek funguje pouze jako "zúčtování" s jednou z temných kapitolách našich novodobých dějinách, jeho "tázání se" po smyslu odpuštění odkazuje k něčemu daleko obecnějšímu. 75 %

Alexe Garlanda si minimálně pro sci-fi Ex Machina vážím coby výrazného současného auteura, a tak mě mrzí, že musím napsat, co se chystám napsat, ale přeci sám k sobě nebudu neupřímný, no ne. Tedy zdá se mi, že tenhle film zoufale neví, čím chce být (nebo to ví, ale neumí to naplnit), a tak si v posledku leda protiřečí. Tak se chvílí tváří jako relativně realistický folk horor o tupých vesničanech, kteří na samotě (u lesa) tyranizují krásku procházející procházející po smrti partnera těžkou psychickou krizi (spoiler a to jakožto metafora, že žena je s muži vždy v nebezpečí, v každém se skrývá - zde dokonce doslova, vzpomeňme nejsugestivnější (leč bohužel samoúčelnou, protože nekorespondující s "realistickou" interpretací) pasáž z celého finále, ve které se v posledních minutách muži, jež Harper potkala na vesnici, po způsobu matrjošky rodí navzájem, až porodí Harpeřina mrtvého manžela - misogynní násilník (a)nebo emocionální tyran (a)nebo sexuální loudil spoiler), aby se překlápěl v pseudo-avantgardní, těžko čitelný psycho horor (spoiler který má reprezentovat co? Harpřino vnitřní pnutí? výčitky svědomí? ale jak se to má k událostem v reálném fikčním světem, třeba k tomu nabouranému auto, k podivuhodnému chování vikáře a chlapce v masce, nebo k tomu, že na pozemku toho podivného policie skutečně někoho "odchytila"? spoiler), a zase nazpátek. Podobné zklamání jsem zažil už u francouzského artového hororu Titan Julie Ducournau, tam jsem se sám sebe taky ptal, proč film kombinuje tak nesourodé prvky a přístupy, byl to pro mě však o něco zajímavější film, tedy jsem pro něj tu třetí hvězdičku našel, tady musím být holt přísnější. Chtělo by to méně jinotajů, větší ukotvení v konkrétnu, pak by to mohl být díky formální nápaditosti (excelentní práce se zvukem!) moc dobrý film. 40 %

Dle mých informací zlomový film v kariéře Louis de Funès(e?). Jak můžete vidět, tak film, který byl na počátku Funèsova hvězdného statusu, zde není tak dobře přijat, ale já se vcelku nasmál; kdo má podobný vkus na humor jako já, by tak nemusel být zklamán. Vodítkem k mému komediálnímu vkusu budiž informace, že vidím jisté podobnosti mezi tímhle snímkem a mou nejoblíbenější "funèsovkou" - Oskar(em). Kterak se skrze několik drobných lží zbavit neodbytného nápadníka a nerentabilního pozemku? 70 %

Mám neodbytný pocit, že některým z vás dlužím vysvětlení, proč se oproti většině hodnotitelů (70 % není vůbec špatné hodnocení, kór na televizní produkci) s tímto filmem míjím. Nejprve však krátce o tom, co se mi líbilo, tak tedy byl to vpravdě ďábelský výkon Vladimíra Dlouhého (kvůli kterému jsem si tenhle film taky sehnal) - šlo poznat, že si toho gaunera užil, "bavil" mě každou minutou. Zajímavý je na filmu i ten motiv komplicity se zlem (nebo minimálně zavírání oči před zlem) - výborné téma, bohužel v horším filmu. Teď však už k mým výtkám, v podstatě jsou trojího řádů, tou nejzásadnější (ideologického rázu) je, že mě děsí filmy, které porevoluční Česko "ekvivalují" s divokým západem, resp. které ukazují, že jeho (totiž porevolučního Česka) problémy mohou být (vy)řešeny pouze prostředky divokému západu vlastními (hrubou silou, romantickým sebeobětováním spravedlivého protagonisty atd.) - vím, jak toto dokáže být divácky vděčné, ale za mě je to tak trochu pohrávaní si s ohněm, Češi se potřebují naučit věřit institucím, vnímat sílu právního státu, resp. vnímat potřebu důležitosti spolupodílet se na jeho budování, za mě už bylo dost frází o tom, že nejvíc se vyplatí překračovat zákony a že všichni ti, kdo drží reálnou moc, jsou zkorumpováni (neumím zodpovědět, jak bych to vnímal v roce 2005, kdy film vyšel, kde k těm devadesátkám bylo přeci jen o něco blíže). Zbylé dvě výtky míří za scénářem, za a) těžko uvěřit, že osamocený lokální mafián by mohl mít až takovou moc, že se ho bojí na ředitelství policie, ba i na ministerstvu, tahle situace se mi jevila krajně nepravděpodobnou; za b) některé postavy zavání karikaturou, tím nejidiočtějším schematismem, mám na mysli Berkova (Kňažko) syna (Braňo Holiček) a milenku (Alice Bendová) - v těchto postavách není nic životného, nic plastického, jsou to pouhé modely toho, kterak si maloměšťáci představují "mladého levičáka" a "zlatokopku". 40 %

Luisa a Lotka v kulisách nacisty okupovaného Nizozemí. ;-)) ___ Ne vždy to musí být v příbězích o dvojnících tak, že se dvojník hlavního hrdiny rozhodne vloupat se mu do soukromí a ukrást identitu (jako cizinec-vetřelec); někdy - to když hlavní hrdina zatouží žít podobný život jako jeho "dvojče", když si ho vezme za svůj vzor - divák sleduje, kterak hlavní hrdina ztrácí sám sebe (tj. vše, na čem mu záleží, v krajním případě i holý život) čistě svým zapříčiněním, stává se původcem (v souběhu s řetězem nešťastných náhod) vlastního pádu, aniž by zpětně dokázal identifikovat rozhodující okamžik, v němž vše prohrál. Je to právě toto schéma, jež mi přijde aplikovatelné na tento film. Co se týče mých diváckých dojmů, rozhodoval jsem se mezi 3 a 4*, těžko jsem se totiž do filmu dostával, tu čtvrtou hvězdičku jsem "vytáhl" až díky poválečnému dění (spoiler zadržení Duckera a jeho až takřka kafkovské snaze přesvědčit věznitele, že tajuplný Dorbeck skutečně existuje spoiler), zhruba poslední půlhodina je za mě skutečně výborná. Navzdory ní však nejlepším filmem o (po)válečném Nizozemsku (o podobách odboje, kolaboraci a poválečném účtování) v mých očích stále zůstává Černá kniha. Díky za tip Willymu Kufaltovi! 70 %

Po většinu stopáže jsem měl dojem, že sleduju derivát Fanfána Tulipána (skrze motiv banditismu má film též blízko k Robinu Hoodovi), ze zvláštní otupělosti mající svůj původ v pocitu déjà vu mě dokázal probudit až překvapivě nesmlouvavý závěr - u něhož si stále nejsem jistý, nakolik koresponduje s "lehkostí" (pohodovostí) předešlých dvou hodin, tedy nakolik se k tomuto filmu hodil. Přesto však minimálně pro obsazení takových hereckých es jako Jean-Paul Belmondo a Claudia Cardinale nelituju, že jsem tenhle film viděl. 60 %