Na stope

Snímok svojou pointou a vo veľmi hrubých rysoch trochu pripomína snímok And Then There Were None (2015) podľa predlohy Agathy Christie, aj keď tu samozrejme atmosféra a mystérium okolo tajomného vraha nedosiahla ani zďaleka takú úroveň ako v zmienenom filme. No bolo to zábavné, komické a detektívne tak správne zamotané. To, že ide o prepis divadelnej hry človek ani nevníma, každá jedna postavička má čo divákovi ponúknuť a každá je niečím zaujímavá. A tie dialógy medzi nimi nemali chybu. Oceňujem i tie tri varianty konca, pri ktorých naozaj človek nevie, k čomu sa prikloniť. Tu je krásne ukázané, aká tenká hranica je medzi brilantným detektívnym úsudkom a len nepravdivou hypotézou. 75/100 (09.02.2017)

Těžce pohodový film, který si tvůrci očividně natočili ve volných chvílích s cílem se pořádně pobavit. I přes strhující tempo a šílené situace jsem se ale čas od času nudil, což bylo velké překvapení. Samozřejmě to vychází z Deseti malých černoušků, ale je to hozené do parodie, takže z toho vychází dost zvláštní, ale veselý paskvil. 70% (30.04.2017)

Není to tak třeskutě vtipné, jak by to mohlo být, ale filmu se daří docela zajímavě a sexy parodovat detektivní žánr s tím, že dodržuje jeho pravidla, ale přitom diváka zavádí přímo do vytváření zápletky, a to i tím, že jsou zde tři různé konce. Na divadle, v původní podobě, bych to asi viděl raději, ale i takhle dobré. (09.12.2016)

Mysteriózní komedie vystihuje Clue nejlépe. Některé vtipy jsou slušné, některé přehnané a zbytečné. Stolní hru, podle které byl film natočen, jsem hrála jen jednou, avšak přišla mi zábavnější než tento film. Není to špatný film, ale také není výborný. Pobavíte se nejspíš pouze jednou. Timu Currymu role majordoma sedla dokonale. (17.02.2007)

Více méně zdařilá komediální taškařice, jež paroduje detektivky Agathy Christie či příběhy Sherlocka Holmese, protknutá suchým humorem a nemístnými dvojsmysly proti bontonu. Jako situační komedie ještě celkem obstojí. Překvapuje mne, že autorem scénáře je John Landis, jehož osmdesátkové pecky přímo zbožňuji, jelikož Stopa má zásadní trhliny již v expozici filmu. Scénu otevírá graciézní Tim Curry na panském sídle (jenž zvenčí nápadně připomíná sídlo Dr. Frankenfurtera z Rocky Horror Picture Show, ve kterém Curry rovněž zářil) a postupně jsou představovány další hlavní postavy. Ty byly na panství pozvány pod blíže neurčenou záminkou, všem je ale jasné, že osudy postav protíná společný jmenovatel - jejich hostitel. Zápletka tak velmi nápadně připomíná o devět let starší britský snímek Vražda na večeři. S ním má Stopa společného více než Eileen Brennan v hereckém obsazení - jsou to kostýmy, výprava, hudba, částečně i zápletka, způsob vyprávění i alternativní konce. Zatímco ve Vraždě na večeři se představí ikoničtí Peter Falk, Peter Sellers či David Niven, ve Stopě se v milé roličce objeví Christopher Lloyd. Narozdíl od Stopy ale Vražda na večeři má přinejmenším přehlednější expozici, motivace postav jsou čitelnější, stejně jako jejich charaktery. Ve srovnání s Vraždou na večeři není Stopa ani tak zdařilou parodií na detektivní žánr, jako spíš nepřehlednou taškařicí, která postrádá narativní vývoj a působí poměrně zamotaně. Jaký byl konec pana Broddyho a kdo koho vlastně zabil už je v konci celkem jedno - tři různé konce jsou více než dost. (24.12.2016)