Predávkovanie

Bohužel, zase jenom tři. Už je to taková obehraná písnička. Drsný krimi, ve kterým chybí to něco navíc, co vás chytne , a nepustí. To, že někdo někoho střelí do hlavy, nebo ho mučí a uřízne mu ucho ještě dobrej film neudělá. Prostě já chci s hrdinama příběh prožívat, bejt napnutej, a držet jim palce. Klidně to nemusí bejt áčkový, hlavně když tam ten hlavní sympa´ták je. Takhle je to jen lepší průměr. 60%. (19.11.2022)

po Rogue City/Bronxu přichází Marchal s další drsnou gangsterkou. Tentokrát se sice nedočkáme zkorumpovaných policajtů a války gangů na francouzském pobřeží a prim hrají drogy, ovšem na zábavnosti to nijak neubírá a to i přesto, že je Overdose roztříštěnější a méně drží pohromadě. Akce opět není mnoho, ale je jí o trošku víc než v předchozím Marchalově kousku a když už na ní dojde, je velmi solidní a ty dvě hodinky utečou jako voda...70% (16.11.2022)

Průměrná akční Francie sledující tým pašeráků snažící se předat zboží a skupinu detektivů, která je vzdáleně stopuje a snaží se je dostat. Postavy jsou nečekaně sympatické a dá se k nim celkem rychle najít emoční cesta, vizuál je svěží, ostrý, dravý a místy až perfektní a stejně tak akce má koule, hudební pozadí dodává grády a realistické střelby i krve je zde dostatek. Co vidím jako největší problém je dvouhodinová stopáž, která je na film, jež se příběhově moc neposouvá, znatelně dlouhá a chvílema jsem koukal na hodinky a přál si, aby výsledek tvůrci o půlhodinu zkrátili. Jak jsem již zmiňoval, tak akce je solidní, jen kéžby jí zde nebylo tak málo, protože všehovšudy dva větší zátahy a jedna minutová přestřelka mi bohužel nestačí. Suma sumárum koukatelný průměr, který v určitých pasážích dokáže diváka přikovat do sedačky a zaujme šikovně napsanými postavami, ale v jiných momentech kontrastně odradí 120minutovou stopáží a scénami, které nedočkavější diváci odzívají.  Francouzi umí i líp. (13.11.2022)

Zatímco je velkobritský Maršál totálně v prdeli, jeho žabožroutský příjmenovec Oliváč po předchozím drobném zaváhání opět jede bomby a přibastilil si to s další, sice řádně zhnědlou, avšak veskrze kouloidní, drsnou a svižnou až strhující taškařicí o úskalích celních procedur při exportu některých komodit ze Španělska do Galského chalifátu, na něž neprogresivní, zkostnatělá a byrokratická Evropská komise uvalila v sazebníku TARIC řadu ryze diskriminačních opatření, zřetelně odporujících článkům 34 a 35 Smlouvy o fungování Evropských emirátů. Tuto neutěšené poměry zahraničního obchodu pranýřující a až satiricky kritickou, ovšem parádně odsejpající logistickou noční můru navíc pro potěchu oka okořenili opravdu těžce jedlou berberskou štěrbinou, byť kapku iracionálně jednající. Ta si totiž mezi všemi těmi mužnými, elegantními, ledabyle holenými, sluncem ošlehanými a nonšalantně zvrásněnými okvádrovanými elegány zvolila k povinné milostné avantýře totálně ňoumovitého a kapku zbuznělého jelimana, na němž je už na první pohled patrné, že nevlastní ani pořádné stádo velbloudů, ani neumí qalitně zabubnovat na darbuku. Ale co, lásce ani zelené kartě holt neporučíš. Až na tu drobnou behaviorální nelogičnost je tento alžírsko - marocko - syrský film čirým vinným potěšením. A nasraně druhé také děsivě nádherným důkazem té velkorysé žabožroutské diverzity a srdečné multikulturality. Stačí se jen letmo podívat na první výrazný Oliváčův počin z roku 2004, kde se v ansámblu vyskytují výhradně jména jako Gérard, André, Jean – Louis, Philippe, Daniel, Myléne či Catherine, no a o 18 let později se to tu ze sedmdesáti procent hemží jen Amiry, Assaady, Nassimy, Moussy, Samiry a Naïmami. Berme to však sluníčkově a pozitivně, alespoň mají kluci spoustu nových „zajímavých“ pachatelů a o čem točit! Doufám, že se záhy i my necháme inspirovat tím překrásným asimilačním dobrodiním, otevřeme svá srdce i podpory hřejivé náručí islámu a například trojku Anděla Alláhova bude v roce 2030 konečně kulturně pravověrně točit Jussuf Syed a hrát v něm Jasir Dvořák, Isam ibn Trojan, Fatima Čtvrtníčková, Muhammad Liška či Hassan Majer, nebo zase nehrát Abdulláh Dick. (13.11.2022)

Od filmů a seriálů podepsaných scenáristicky a režijně O. Marchalem očekávám drsné policejní thrillery/gangsterky, ze kterých čiší autorovy osobní zkušenosti, perfektně zvládnuté řemeslo a překvapivé (nekompromisní) pointy. Dostalo se mi toho všeho v Overdose? Samozřejmě. Je mi dost líto, že se z Marchalovy tvorby v našich kinech hrála pouze Válka policajtů. (07.11.2022)