Päť diablov

Pět ďáblů jsou chytlavou žánrovou podívanou a v námětu rozhodně bylo našlápnuto i na solidní a osudový thriller, ale skončilo to bohužel někde na půl cesty, jak kdyby tvůrci zahodili vyšší ambice a spokojili se s bezpečnými mantinely rodinného melodramatu. Jinými slovy, místo toho aby to ve finále pořádně udeřilo na všechny struny, spíše to potichoučku vyšumí do prázdna. A je to dost škoda. [KVIFF 2022] (12.07.2022)

Adèle Exarchopoulos mám rád a o tomhle filmu jsem věděl z jejího Instagramu ještě dřív, než jsem zjistil, že poběží ve Varech, v jehož letošní bídné nabídce to byl jeden z mála filmů, jenž jsem měl skutečně chuť vidět - abych nakonec stejně otráveně zjistil, že zas takový zázrak to není, a spíš to šlo mimo mě. Necelých 100 minut délky mi přišlo ještě únosných a na Adèle Exarchopoulos se kouká jako vždy více než dobře, ale to, se dělo kolem její dcery, mi bylo spíše protivné, a v některých momentech jsem to asi nepochopil. Režisérčin celovečerní debut mě před 4 lety oslovil víc. (12.08.2022)

Zvláštní film se zvláštními postavami. Čekala bych více thrillerových a hororových prvků, místo toho jsem dostala rodinné drama o šikanované dceři a matce s kostlivcem ve skříni, které mě bohužel kvůli zmiňované nesympatičnosti postav vůbec neuchvátilo. Konec vyzněl do prázdna a taky nemám ráda, když se během celého filmu nedozvím odůvodnění názvu filmu, chm. (31.07.2022)

Tohle mě bavilo. Opět ženská režie, která se snaží do příběhu přinést originalitu. On je to příběh sice nadmíru prapodivný, člověk moc neví, co se na něj chystá, ale právě ta atmosféra, nejistota a občas poměrně nepříjemné scény, navíc s prvky mysteriózna si mě prostě získalo. Už jen úvodní, titulkový soundtrack od Soap&Skin, který už poslouchám ve svých sluchátkách několik let, bylo znamením, že tenhle kousek mi sedne. Umím si ale představit, že dost lidem to nesedne. Je to taková docela specifická, hůře uchopitelná látka, ale koneckonců se tu řeší hlavně vztahy a krize identity, takže nic, co by lidi nemohli strávit. KVIFF 2022  (05.12.2022)

Pět ďáblů lze číst jako metaforu o šestém smyslu dětí, které jsou schopné vycítit věci, jež dospělým zůstávají skryté, i jako zamyšlení nad zacyklenými lidskými vztahy, jež nelze racionálně zkrotit. Můžeme si s partnerem pořídit dítě, které nadevše milujeme, ale to ještě neznamená, že jsme si vzájemně souzeni a musíme spolu zůstat až do smrti. Film sice stylisticky nevybočuje k experimentům, které představa časových návratů vyvolaných čichovými reakcemi přivolává, ale podává vtahující příběh jedné zdánlivě obyčejné rodiny, jejíž členové dostávají díky lehce fantaskním událostem druhou šanci. Závěr je interpretačně bohatý a Léa Mysius pracuje s nadpřirozenými motivy i humornými vložkami zcela přirozeně a účelně… Byl jsem po celou dobu příjemně vtažen a zdaleka ne jen zásluhou Adèle Exarchopoulos, do níž jsem se zase jednou po Životu Adele stačil pětkrát zamilovat a třikrát jí propadnout. Zraje jako víno. (03.07.2022)