Obsahy(1)
Půvabná Kristina (H. Maciuchová), jejíž rodiče žijí dlouhodobě pracovně v cizině, zůstane doma sama se svou mladší sestřičkou. Nešťastnou náhodou při automobilové nehodě zraní mladého studenta Milana Presla (J. Drbohlav). Od té doby trpí výčitkami svědomí, protože si myslí, že mladíkovi, který po zranění kulhá, způsobila životní trauma. Půjčuje mu peníze, nechává ho dokonce přespat ve vile. Nepozná, že ji mladík využívá, protože se do ní zamiloval. Jenže Kristina zrovna potkala někoho, s nímž si dovede představit společný život… Komorní příběh Rudolfa Ráže v roce 1975 natočila režisérka Eva Sadková s Hanou Maciuchovou v hlavní roli. (Česká televize)
(viac)Recenzie (31)
"...nikdy nemůžeš s kabátem svléci i svědomí..." Má Vás v hrsti, ten lotr po pravici, po levici, co má pod čepicí. Jaroslav Drbohlav jako přitažlivý pronásledovatel, pohledný, seriózní muž, jenž ze svého nitra skrytě tasí nůž. Vy tyranem (z) duše jste, Milane. Nic s Vámi nepohne? Už nemohu déle Vašemu dechu naslouchat. Už chci Vás mít z dohledu. Už mlčte, zmizte. Všechno, všechno Vám dám, jen to, po čem prahnete, si pro jiného nechám. ()
Jaroslav Drbohlav se do role Milana hodil naprosto přesně. Takhle nějak si přesdstavuju slizkého šmejda, ze kterého se stala pěkná pijavice. Hezky to vygradovala. Čekala jsem trošku jiný konec. Ale to, co se stalo k tomu to příběhu sedne mnohem lépe. Souhlasím, že hercké výkony byly výborné a že tenhle příběh je celý postavený jen na nich. ()
Místy neskutečně naivní, ale v rámci TV mini dané doby je to hodně zajímavá záležitost. V polovině 70. let Hana Maciuchová točila sice ještě ty nejarchaičtější čb pohádky, ale tohle její sólo (je báječná, velmi půvabná a unese na sobě prakticky celou stopáž a stále jí není dost) ve stylu západního thrilleru vedle toho působí jak z moderní doby. Dramaturgem byla Marie Poledňáková, režii měla Eva Sadková, takže je jasné, kde se vzalo tak silné ženské téma (a proč je tu Brzobohatý tak k sežrání). A samozřejmě, že na každý pád je to především rozkoš z vědomí, jak pestrá je ta nabídka původní tvorby ČST. V tom se fakt dá hrabat věčně. ()
Předvídatelně rozpletené psychologické drama, na němž mi vedle úskočných retrospektivních ohlédnutí (nahrazujících vnímavé chronologické vyprávění, které jediné by mohlo výstižněji zachytit hrdinčino propadání) vadilo, že schematicky založené postavy mezi sebou spojují jen formální vztahy (přestože se právě jim přisuzuje ničivá i spásonosná moc). Každá z nich je uzavřena do vlastního mikrosvěta, který si (snad sebezáchovně) formuluje stereotypně se opakujícími floskulemi, ale sdílet jej s nikým druhým nedokáže. Každá příležitost k rozřešení osudového problému je tak promarněna a nedošlo-li by konečně k nevěrohodnému, ale lecčíms anticipovanému vyvrcholení, všichni by zůstali nadobro vězni svých osvojených slov. ()
Tedy ta třicetiletá Hanička Maciuchová byla v tom roce 1975 (a nejen tehdy) fakt kočka ! Mně se vždycky líbila. Ona a její manžel Jiří Adamíra byli pro mne vždycky takovým noblesním až téměř aristokratickým typem páru ! Film jsem bral jako takovou normální sedmdesátkovou TV záležitost, ale to co rozehrála paní Maciuchová, Brzobohatý a Drbohlav v jednom bytečku to bylo něco ! Tohle opravdu snese srovnání se západními thrillery a psychologickými dramaty. A napomohlo k tomu i to nesocialistické prostředí luxusního bytu. Dokonce si dovoluji tvrdit, že se ve filmu objeví i lehounké erotické dusno. Jak říkám, Maciuchová byla kus a když se pak po bytě vlnila jen v župánku či v těch brutálně krátkých šatečkách jejichž lem dle tehdejší módy končil někde těsně nad stehny a těsně pod zadečkem ..... Uááááá..... Skočil bych jí pod kola taky ! Pro Milana to muselo být něco šíleného. Mít na bezprostředně na dosah takovou kočku, toužit po ní, milovat ji a přitom tušit, že ona ho tam má jen ze soucitu a že nikdy nic nebude... O to hůř pro něj, že právě díky tomu soucitu nereagovala tak jak by žena měla když chce jasně odmítnout neodbytného muže takže se zdálo, že šance ale maličká tu je.... Film celkem slušně graduje a je škoda, že se v závěru víc nepřitlačilo na pilu jako v západních filmech. Tam většinou agresor od zdánlivě bezbranné a mnohem slabší oběti dostane nakládačku aby nakonec už značně poraněn zaútočil naposledy... No, ale ruku na srdce. Být Milanem, nezkusili by jste to také ? Odpoví si po pravdě každý sám. Dávám za 4 lístky do divadla ! Velká spokojenost!!! * * * * ()
Reklama