Jej telo

Kdyby to tak mělo režiséra, scénáristu a dramaturga aneb Dokundmentaristky by se měly držet svého kopyta. Vždyť jaký může být lepší námět na audiovizuální ukojení zdejších nejširších lopatích bulvárních mas, než životem psaný skutečný příběh z našich lůzrů a hnojů, obsahující sport, porno a smrt! A co z toho vzniklo? Inu, takový poměrně suchý až nezáživný časosběrný dokument o mrdavé skokance s glioblastomem, specialistce na anál, která se bezradně, sterilně až nudně promenáduje etapami svého života, přičemž konstantně jen tak tupě čumí jako retardovaná sova na prcající netopýry. I když zrovna tohle může být vcelku autentické, protože jak známo, pornoherečky vesměs nebývají nejostřejší tužky v penále a po nocích rozhodně nerozbíjejí atom. Každopádně je to film bez filmu, porno pro narkoleptiky a „dramaturg“ patrně trpí bradypsychismem. Nicméně na debut to zase až tak úplný průser není, na tu kundí sqadru v pozadí to kupodivu nijak výrazně nepičismí ani nefeminizuje a má to stokrát vyšší kulturní hodnotu než libovolná pásová Prachařolangmajerovina pro lobotomy, tudíž dvě suché rudé bradavky a kiš kiš tomu prozíravci, co na to dal prachy. (12.03.2024)

Převést na plátno biografie osobností s nešťastným osudem je věc věru velmi citlivá, neboť se z pocty může velmi snadno stát ostuda a fiasko. Jakoliv je N. Germani atraktivní, jen vzhled a intimní scény nestačí. Její postava je z mého pohledu velmi mdlá, studená a bezcharakterní, kvůli čemuž je těžké  vybudovat si nějaké empatie a ani z hlediska dalších základních aspektů toho film moc nenabízí. Takže ten již zminovaný účel věnovaný talentované sportovkyni/pornoherečce jsem tu jaksi nezaznamenal. (20.04.2024)

Další podivuhodný životní příběh převedený na plátno, který bych čekal, že bude o dost odvážnější. Andrea Absolonová je velmi úspěšnou skokankou do vody. Nicméně po vážném zranění přesedlá a začíná točit filmy pro dospělé. Její tělo asi mohlo být udernější nebo více šokující, ale místo jednoduchécho životopisného výčtu se debutující Natália Císařovská soustředí na osobní a psychickou stránku věci. Není to na škodu ovšem to by se muselo jít naplno tímto směrem a nezůstat někde na pomezí. Nejde se tolik do hloubky a přesto to bude pro většinové publikum asi už příliš. Takhle kompletně neuspokují ani jednu ze stran. Film díky tomu nejde až tolik na ruku a tím pádem se nejedná o žádný závažnější úspěch. (15.04.2024)

Sin in the pyramid, if you want, yeah. Pokud někdo pátrá po filmu, který mu objasní důvody dívek, které do téhle branže přicházejí, měl by se snad podívat na nějaký dokument. Její tělo pracuje s jemností, náznaky, téměř neznatelnými souvislostmi a metaforami (akvárium). Motiv vody a jiných tekutin je prostě všude. Snímek zkrátka spoléhá na lidskou vnímavost. Není to film pro každého, ale zároveň žádná artovka. Užijete si dril ze sportu, i animální nadšení z tělesnosti a nezávislosti, za kterou se ale těžce platí. Chválím tvůrkyně, že to takového těžkého úkolu šli, i když na mě měl také menší dopad. Nebudu je ovšem peskovat za to, že vše, co chtěli říct, nestrkají divákům až pod nos. 70%. (18.01.2024)

Nulová psychologie postav i režijní invence. Pouze autorsky neangažované sledování kuriózního životního příběhu. Jako kdybych si četl povrchní bulvární článek nebo koukal na průměrný televizní produkt. Ale vidět detail vaginální penetrace na velkém kino plátně, i když jenom na dvě vteřiny, zážitkově potěšilo a překvapilo odvahou tvůrců. (17.03.2024)