Zásah šťastím

Obsahuje drobné spoilery. Neříkám, že to nebylo místy zábavné a nemělo žádný nápad. V komplexu mě to ale moc nenadchlo. Je z toho cítit takové to typicky allenovské absurdní ukecané ladění, které mi někdy sedí velmi (viz např. Tajemná vražda na Manhattanu), zde mi to ale připadalo takové nějaké moc banální, přežité. Rovněž typicky allenovský hudební podkres mě docela rušil. Postavy mi byly vesměs dost nesympatické nebo mi bylo vcelku jedno, co se s nimi bude dít a tím pádem mě celkem rychle začínaly nudit i jejich konverzace. Ty mi přišly místy až neuvěřitelně o ničem nebo takové přestřelené (když ztracený spolužák podvacáté zopakoval, že hlavní hrdinku miluje od střední, už se mi začínala otevírat kudla v kapse). Ale chápu, že v tomhle asi trochu hraje roli odlišná francouzská mentalita, že ti Francouzi spolu asi někdy prostě komunikují trochu jinak. Hlavní manželský pár mi k sobě vůbec neseděl, zejména jsem moc nechápala, proč hlavní hrdinka s tím chlapem vlastně stále je, když skoro každou svou promluvou poukazuje na to, v jak moc věcech si s manželem nerozumí. Takže na mě z toho tedy žádné velké dlouhodobé zamilování, do kterého jako blesk zasáhne minulost a naruší ho, moc nedýchalo. Přitom se nám tu hlavní hrdinka stále (tedy minimálně do osudového setkání) tvářila jak měsíček na hnoji, výrazem si úplně protiřečila a můžu říct, že mě tím místy až iritovala. Prožitky jsem jí ostatně moc nevěřila (minimálně zpočátku) ani co se týče vtahu s jejím milencem. Takže mi tu víceméně zůstávalo to, že byla elegantní a krásná (v tomhle měl její manžel pravdu), což mi přijde trochu málo. Co se zhruba bude odehrávat v druhé půlce filmu, bylo poměrně rychle předvídatelné, což ale nebylo vlastně v tomto případě až tak na škodu, protože jsme se stále mohli nechat překvapovat konkrétním provedením či být v napětí, jak se celé to zahlazování a detektivní činnost budou dařit. V ne úplně pozitivním smyslu absurdní mi přišlo, že se musela po cestě k ségře zastavit milá maminka a sehrát roli hlavní detektivky (i když jí prozření taky chvíli trvalo), do té doby všichni od manželky po známé a přátele byli buď jak v nějakém neprostupném oparu nevědění nebo si z potenciální skutečné profesní dráhy pana manžela dělali hroznou srandu na snobských dýcháncích. Já jako chápu, že tohle stejně jako další mnou "vytýkané" záležitosti, tomu asi mají dodávat na té celkové absurditě, komičnosti, já si ale nemůžu pomoct, prostě to na mě nějak nefungovalo. Ale co už, pokud jde o maminku, tak ta mi vlastně byla asi ze všech nejsympatičtější a jsem ráda, jak to s ní nakonec dopadlo. I když ač chválím to chytré a tentokrát nenuceně působící propojení "náhodné a ironické" linky závěrečné scény s myšlenkami v milencově románu, té náhody a ironie v tom závěru na mě bylo tedy taky asi už trochu příliš. Ne zrovna silné tři hvězdy a 55 %. Ale nejsem žádný režisérův skalní fanoušek, takže možná se to jeho nejvěrnějším bude líbit více, těžko říct. (08.05.2024)

Je to jednoduchý. Ze života - myslím ten "zásah lásky" - ne to, jak si žije manželský pár v blahobytu. Nevidím na filmu nic extra, jen chápu, že je to spojené s Woodym, který už tedy asi odchází do "důchodu"...Narovinu ten film za mě skončil vlastně dobře - zajímalo mě, jak si pak žila ta manželka...Asi dobře :D (27.05.2024)

Je to skvělé, když dva veteráni (Allen a Storaro) natočí film, který sice motivicky vychází ze starších mistrových děl (Zločiny a poklesky, Tajemná vražda na Manhattanu, Match Point- Hra osudu), ale zase v něm zkoušejí formálně experimentovat (pohyblivá kamera, dlouhé záběry). Užil jsem si to báječně a znovu musím zopakovat: na co budu chodit do kina, až to tihle moji oblíbení tvůrci 80+ zabalí? Na Nolana? Ale, prosím vás... (08.01.2024)

Každý film Woodyho Allena môže byť posledným... Teraz síce opustil tému, ktorou sa preslávil, ale ani tento zromantizovaný thriller nie je na zahodenie. Stavba príbehu je nenásilne plazivá, z každej scény sa dá očakávať niečo navyše, je taká malá hra mačky s myšou a všetko speje do záverečnej pointy. Tentokrát nenáročné fajn. (24.05.2024)

Pokud se Woody Allen už opravdu loučí, a já myslím, že ano, loučí se hezky. Protože Zásah štěstím je zkrátka hezký film. Francouzské prostředí a francouzština vůbec dodává povědomému milostnému trojúhelníku příjemný šmrnc, a kinosál jen čeká, k čemu to povede tentokrát. Nečekejte drasťák typu Match Point nebo Kasandřin sen, spíše potměšilost Iracionálního muže. Jestli máte Woodyho Allena už dávno rádi, budete spokojeni. Jestli se ho teprve chystáte objevit... No, nezbývá  mi než vám upřímně závidět. (12.02.2024)