Podoby láskavosti

Lanthimosův rázný odklon od jeho posledních mainstreamovek. Ví, že už mu v jeho rukou sežereme cokoliv. Dekadentní hádanka připomínající dusné konverzačky P. T. Andersona či jeho ranní řeckou tvorbu, ovšem s hollywoodskými hvězdami a zasazená do amerického prostředí. Námětem a postavami nejvybroušenější první povídka nás mistrně dostane od prvních vteřin. Druhá znejistí a třetí, v souvislosti s předešlými dvěmi už je na diskuze u kulatého stolu. Tajemná, nevysvětlená vedlejší postava R.M.F., kolem které se příběhy točí, je nejspíš alter egem samotného režiséra (hraje jí jeho řecký kamarád Yorgos Stefanakos) a představuje metaforu na jeho proplouvání velkým show businessem. O vtipné, bizarní, znepokojivé i odvážné momenty v ní není nouze, Lanthimos opět neotřele zkoumá sexualitu, živočišnost, krutost, dominanci a všechno, proč ho máme rádi. Jen s menším rozpočtem a v reálných současných kulisách. [Cannes FF] (19.05.2024)

Lanthimos patří mezi nejvýraznější režiséry současnosti a jeho nekonvenční tvorba baví, šokuje a rozděluje na dva tábory. Jsem obrovským fanouškem jeho posledních Chudáčků a o to asi menším fanouškem Milých laskavostí. Moc se mi líbí koncept tří různých příběhů se stejnými a výbornými herci v odlišných rolích, ale chybí mi mezi nimi větší provázanost. Takhle jsou to jen tři více či méně bizarní příběhy vedle sebe. Neříkám, že jsou špatné, myslím, že i v té absurditě je mnoho pravdy, a některé scény jsou mrazivé svou reálností, jiné zase šokují svou syrovostí a krutostí, zároveň je tam hodně humoru, ale jako celek je to takové trochu neuchopitelné. Film je doprovázený nyní již velmi typickým a poznatelným hudebním doprovodem (zdali se to tak dá nazvat) od Fendrixe, což příběhům dodává o to víc tu bizarní a mysteriózní atmosféru. I přes to, že mě tento Lanthimosův snímek neoslovil tolik jako některé jeho předchozí, na jeho další tvorbu se budu vždy velmi těšit. [Festival de Cannes 2024] (21.05.2024)

Kinds of Kindness je filmom, aké Lanthimos točil už v rodnom Grécku, keby na ne vtedy mal hollywoodske prachy a ksichty. Tri rôzne príbehy, každý z nich hrajúci podľa úplne iných pravidiel fikčného sveta, kde Emma Stone a Jesse Plemons vždy stvárňujú partnerov, Willem Dafoe otcovskú figúru a Margaret Qualley rušivý element, ktorý nastavené pravidlá obráti naruby. Všetky tri filmy umelo prepája postava tajomného R.M.F., ktorá vlastne slúži ako živý MacGuffin a nemá s dejom filmu prakticky nič spoločné. Rieši sa tu kanibalizmus, kult, oživovanie mŕtvych, dvojníci, prakticky všetko, čo skalní fanúšikovia chceli vidieť od Zabitia posvätného jeleňa (2017) alebo Špičáku (2009). Kto čaká prístupný bizár typu Poor Things alebo Favoritka, nech ide o dom ďalej. 8,5/10. Videné na 77. MFF v Cannes. (04.06.2024)