Zvonár od Matky Božej

Klasický příběh z historické Paříže s naprosto úchvatným výkonem skvělého Anthonyho Hopkinse, a líbil se mi i David Suchet. Dost smutný příběh, který dojímá skoro od začátku do konce. A ten konec to jenom podtrhuje. A taky myslím, že bych Hopkinse nepoznal, kdybych nevěděl, kdo ve filmu hraje. Opravdu překrásný příběh s pěknými exteriéry. (03.01.2012)

Když jsme měli Hugův Chrám matky boží na škole jako povinnou četbu, přišel mi tenhle film převelice vhod. Přes třetí sloup v chrámové lodi (rozuměj - strana 13, Mistr začal knihu bavritým popisem interiéru chrámu) jsem se při četbě knihy prostě nedostala. Nemám proto dodnes tušení, jak končí literární verze, a ano, neštítím se to říct, je mi to totálně buřt. Z těch tří verzí filmových a jedné divadelní, které jsem shlédla, mi tato utkvěla v paměti jako jediná. Nemá smysl si namlouvat, že to bylo kvůli uchvacující práci s kamerou nebo jemnokresbě emocionálních pochodů šesté postavy zleva v davu vysmívajícího se Quasimodovi. Všichni dobře víme, že je to kvůli svaté trojici, jež se mi ve filmu sešla - Anthonymu Hopkinsovi, Dereku Jacobimu a Davidu Suchetovi. Britové, když chtějí, umějí svá díla obsadit dle mého gusta. A za to jim dík! :-) (10.05.2011)

Želbohu dosti instantní zpracování klasiky jak literární tak filmařské, navíc se zpackaným (byť pro televizní divácké stádo všehomíra zřejmě přijatelnějším) plytkým závěrem a ve zkrácené verzi - a nebýt skvělého A.H., asi bych osobně hodnotil ještě níž... (O tradičně zvukově jalovém a blbém českém dabingu asi nemá cenu se víc už zmiňovat...) - - - - - Poprvé viděno kdysi v dobách bezbožně zvonivých, hodnocení po repete 4.2.2012 na >quazimódní jebničce< 584., komentář zde lehce nahrbený jako třiadvacátý - 5.2.2012) (05.02.2012)

Zatím třetí zpracování románu Victora Huga, které jsem viděla. Tolik výborných herců a tak chladné zpracování až zaráží. Mile mě překvapili pouze David Suchet jako král zlodějů a Anthony Hopkins v titulní roli zvoníka z Notre Dame. Básník Pierre a cikánka Esmeralda se spolu potkali i později, v roce 1984 v Posledních dnech Pompejí , kde jejich účinkování bylo mnohem zdařilejší a jejich role jim mnohem více sedly než ty zdejší. Nenadchl mě ani můj oblíbený Derek Jacobi v roli Frolla, neboť jak Harris (ve zpracování z roku 1997) tak zejména Alain Cuny (v tom z roku 1956) byli v roli "očarovaného" kněze mnohem lepší a podobné to bylo i s Esmeraldou, do níž se krásná Lesley-Anne s chladně modrýma očima podle mého názoru vůbec nehodila. Oproti knize i zpracování z roku 1956 byly některé pasáže, nevím proč, vynechány a chyběla tomu i dramatičnost a spád proti předloze poněkud velmi překopaného zpracování z roku 1997. Předělaný konec tohoto filmu potom přičítám na vrub americkému podílu, nevěřím tomu, že by se ve staré dobré Anglii chtěli mstít Francouzům za Johanku z Arcu právě tímto způsobem. Čisté tři hvězdičky - takové to moc toho sice nepokazili ale ani nic moc světového teda neučinili... (14.06.2012)

Tato filmová adaptace Hugoova slavného románu je již pátou, kterou jsem viděl a je pro mě rozhodně tou nejslabší, nejméně výraznou. Když ji porovnám s ostatními filmy z roku 1939, 1956, 1996 a 1997, tak zde je po celou dobu vidět, že tohle je pouze televizní film. Ačkoliv adaptace z roku 1997 se Salmou Hayek, je také televizní film. Tato Tuchnerova adaptace s porovnáním s ostatními nepůsobí zajímavě, táhne se, atmosféra téměř žádná a herci tu hrají oproti ostatním nejhůř. A to i přesto, že Quasimoda hraje Anthony Hopkins, který především v první půli mě také moc nepřesvědčil. Je sice nechutně škaredý, má originální vyrážku u oka, ale hlavně v první polovině kulhá tak silně, že sotva jde. V závěru při záchraně Esmeraldy naopak už utíká. Celá jeho vizáž působí podle mě až moc přehnaně. Tohle není Hugův hrbáč, ale nějaké monstrum. Lesley-Anne Down je podle mě nejhezčí herečka, která Esmeraldu hrála. Ale copak takhle vypadá cigánka? Rozhodně ně! Vždyť je úplně bílá. A nejhůře podle mě obstál herec, který hrál Frola. Ten byl absolutně nevýrazný, jen hrál zápornou postavu, ale nebyla tam žádná energie, žádné emoce. Jakoby jen přišel na plac, odvykládal text a to bylo vše. Jediné, co se mi na tomto filmu líbilo, tak scéna, kdy Quasimodo zachraňuje Esmeraldu ze šibenice. V některých adaptacích mu to až moc dlouho trvalo. Především ve filmu z roku 1956, kdy Anthony Queen zachraňuje Ginu Lollobrigidu podle mě velice dlouze a ještě se u kata porozhlédne po okolí, tak zde Anthony Hopkins vletí na šibenici a jako jediný zvoník ze všech dokonce zápasí se stráží a poté Esmeraldu zachrání. [899. hodnocení, 31. komentář, 62%] (30.04.2019)