Osada

Do kina jsem vstupoval se silným záchvatem objektivity; prostě s pocitem a závazkem, že dnes Shyamalanovi nebudu ani křivdit ani nadržovat. Tento pocit se mně stále drží; jen s týdenním odstupem zjišťuji, že to v případě VESNICE není nijak lehké. Předně nic nenamítám proti obecnému rámci (tématu) filmu - láska, víra, pravda etc. Horší už to je s konkretizací tohoto tématu. Zasazení tématu do komunity, kterou nám Shyamalan představuje, sice rozjíždí další neméně zajímavé myšlenkové linie, ale současně tak samotný příběh v konečném důsledku trpí jakousi naivitou. Co musím pochválit na VESNICI je hudba (John Newton Howard) a kompozice určitých scén (horší už je to s momenty mezi těmito scénami). Co mně nemile překvapilo byly herecké výkony a práce se střihem. Shrnuto a podtrženo: Rozhodně zajímavé zamyšlení, jenž nebylo dotaženo k takové brilantnosti, na kterou Shyamalan určitě má. (13.11.2004)

Spravedlivě ohodnotit Vesnici je těžké - kdyby ji natočil jiný režisér než novodobý mistr napětí Manoj Night Shyamalan, byly by to jasné 4*. Takto jsem dlouho váhala mezi 3 a 4, ale nakonec zvítězily právě kvůli mému oblíbenci Shyamalanovi ty 4*. Přijetí filmu také uškodila distributorská kampaň - trailer byl nejspíš točen ke zcela jinému filmu, protože Vesnice je spíše než thriller psychologické drama. A podotýkám, že docela dobré. Přesto asi nebudu jediná, kdo si přeje, aby se Shyamalan vrátil do svých vod (Šestý smysl, Vyvolený, Znamení). (01.10.2004)

na každý film M.N.Shymalana se moc těším (těšit je něco víc než čekat). po prvním zhlédnutí jsem nevěděl. tak jsem si vzal time out (7měsíců). a teď již vím. FANTASIE ! zničeho (!!!) na vás dýchá napětí, strach. ale pozor!!!! musíte chtít příjmout tuto hru. hru se zvuky, obrazem a popřemýšlet nad hereckými výkony, které možná nedokáže nikdo znás správně ocenit. dle mého názoru skvěle zapadají do atmosféry a odpovídají lidem z vesnice x-tého století, kteří mají strach, že ...... . tajemství, nevinost, láska, tajemství, cesta lesem, zakázané bobule, ti o nichž se nemluví - slyšíte ty zvuky! tu hudbu, která dotváří atmosféru toho kolem nás. a přesto, že jsou nám pomaličku servírovány veškeré indicie, velké finále se odehraje za osobní účasti PANA režiséra. co dodat? někteří lidé vyzařují barevné světlo. podle něj se dají rozpoznat. poznáte M.N.S.? já asi ano. a jsem rád. (14.11.2005)

Šestý smysl byl dechberoucí, Znamení novátorské, ale Vesnice mi přijde hluboce lidská v tom, že středem všeho dění jsou tu lidé. Není tu dobro a zlo nebo strach, láska a jiné pocity vyjmuté, jako kdyby existovaly samy o sobě. Všechny si je neseme s sebou. Nemůžeme se odříznout od své lidské podstaty tím, že se odřízneme od ostatních. A už vůbec nám nepomůže, když si pro to, abychom nenarušili naši "prostotu a čistotu" budeme počínat, jako ti, před kterými se chceme chránit. Jak by se taková společnost dál vyvíjela, lze snadno domyslet. Izolace by se stala zákonem, jehož porušení by se těžce trestalo. To všechno obsahuje tenhle mimořádně zajímavý film. Stačí se jen zamyslet. Kromě filosofování musím také dodat, že Ivy je jedna z vůbec nejsympatičtějších či snad nejsympatičtější filmová hrdinka, na jakou jsem dosud narazil, kombinace křehkosti i neobyčejné odvahy a odhodlání. (13.05.2006)

Hodně lidí si na tenhle film postěžovalo a tak jsem s očekáváním vyčkával všelicos. To co na mě přišlo v podobě atmosféry jedné vesničky zapadlé uprostřed lesa odehrávající se kdysi v 18. století v době, kdy ještě po poušti v Americe běhala kupa Apačů, zděsil jsem se, ale ne nikterak negativně, to určitě ne. Nevěděl jsem co si o tom všem myslet. Tohle takzvané ghetto, se kterým si Shyamalan a jeho příběh pohrává mě dosti překvapilo. Ano, je to něco jiného. Něco neobvyklého. Objeví se v něm kupa známých jmen, ze kterých mě nejvíce těší Joaquin Phoenix a vyzdvihuje tu mladičkou Bryce Dallas Howardovou. Není se čeho bát. Tento film má opět co nabídnou. Nudou jsem neumřel a nakonec se dočkal vytouženého naprosto překvapivého závěru. Tak jak to má být ve filmech, na kterých spolupracuje jméno onoho režiséra. Takže nemůžu pociťovat zklamání ani náhodou, to bych musel být blázen. Proto nechápu zdejší hodnocení... --- Já vím, proč jsi sestru odmítnul. Když jsem byla mladší, držívals mě při chůzi za ruku. A najednou jsi přestal. Jednou jsem v tvé přítomnosti zakopla a skoro upadla. Předstírala jsem to. Ale tys mě už nedržel. To, co chceme, neuděláme jen proto, aby ostatní nevěděli, že to udělat chceme. (30.10.2007)