Na dotyk

Podle "nepříjemných" témat posledních tří počinů Mikea Nicholse (mého oblíbence) to vypadá, že neprochází zrovna nejlehčím obdobím :) ... Všechny se ale vyznačují charakteristickým režijním přístupem a pečlivým výběrem scénáře. Když přičtu skvělé výkony hlavních představitelů, pak musel vzniknout film, který možná není pro každého, ale na mě zapůsobil v maximální možné míře. A já byl při závěrečné skladbě v rozpoložení, které by chtěl u diváka vyvolat asi každý tvůrce.... Jen tak dál pane Nichols a máte mě na svědomí :) (11.02.2005)

Jak zvláštní je tahle pravda. Je to dar nebo bič, který lze předložit na požádání? A je pravda to, co se opravdu stalo nebo to, co se CHCE slyšet? A jak s ní nakládat? Zraňovat? Udělat z ní zbraň proti sobě? Nebo kvůli klidu a míru taktizovat, manévrovat, lhát? Mike Nichols na nás naložil otázky a teď si přiznejme: jsme ti upřímní a pravdomluvní nebo ti, kteří se ptají a pak to neunesou? (13.04.2005)

TV/// Obsazení 9/10 Děj 7/10 Hudba 7/10 Efekty 7/10/// +bravurní, drsné a mnohdy chladné dialogy, prvotřídní obsazení, skvělé herecké výkony -není pro každého, odehrává se převážně v interiérech (přesto to ale nemá rušivý efekt)/// Rozhodně ne film pro každého a mnohdy se u podobných kousků nudím. Tento je však výjimka. Zaujalo mě výborné obsazení. Na Natálku jsem se těšil (vypadá moc dobře) a i ostatní herce mám celkem rád. Nejvíc mě však odrovnali, potažmo zaujaly dialogy. Absolutně všechny věty a slova co pronesli herci mě zaujali nebo se mi zdáli být zajímavé. Vetšina z nich je hodně sprostých, drsných, upřímných, asi takových jak já bych se nikdy s nikým nebavil. A to, že to někdo propašuje do filmu je trošku věc nevýdaná. I když tam si to může tvůrce dovolit. A něco na tom určitě bude, jestli-že se mi zdá zajímavým i to, že si dva herci (Law a Owen) píšou přes chat... Opravdu, neměl jsem šanci to ani pauznout. Takže překvapivě áno. Tenhel film mě ohromil./// Celkem 74%/// (15.09.2008)

Analytická geometrie v londýnských interiérech, kde každý tupý úhel ostře zraňuje. Divadelní hra zůstála konverzačním psychologickým dramatem. Herci odříkávají své afektované dialogy a ze všech pórů dýchá chlad......... A přesto málokterý film dokázal říct o napětí mezi břehy pravda a láska víc. Je to krutá amorální pohádka s poučením, že lež má sice krátké nohy, ale může zajít daleko.............. A čtyřčlenné angloamerické souhvězdí funguje jako team i jednotlivě. Okouzlující slaboch Juda Lawa zápasí o nečitelnou fotografku a zdánlivě nekomplikovanou striptérku s pragmatickým, ale vášnivým chirurgem Larrym v silném podání Clivea Owena. Tyhle figurky hrají krutou hru samy se sebou i s divákem, pád do temnot otevírá staré jizvy i Pandořiny skřínky, aby zanechal nejdříve vztek a bolest, poté hořkost, lítost a nakonec prázdnotu a tmu, kterou ani rozsvícená lampička nezažene. P.S. Ten první záběr za doprovodu songu Damiena Rice Blower´s daughter, kdy se k sobě v oceánů lidských duší houpavě přibližují Law a Natalie Portman, je jeden z těch, který mám v mysli vypálen jako cejch. Kdo nezažil zázračnou osudovost letmého setkání, nepochopí... (24.04.2007)

Pro mě bohužel obrovské zklamání..celé to bylo chaotické a hlavně šíleně slizké. Jediný, kdo si v mých očích zachoval postoj byla Julia Roberts. Příliš přehrané a zbytečně vydepkované. Clive Owen by zde byl naprosto nesympatický a Natalie Portman působila tak lacině. Jude Law zase tak trochu vyzmatkovaný..Ikdyž ve filmu hráli 4 hvězdy, já dávám jen 3 a pokusím se na tu věc zapomenout.. (11.02.2011)