Klíč k vraždě

Soundtrack Mark Isham: 1. The City [3:46] ,2. The Box [1:39] ,3. I'm My Own Best Suspect [1:07] ,4. Blackout [2:02] ,5. An Old Flame [2:00] ,6. Nightmares [1:57] ,7. Get Away From Me [2:38] ,8. An Old Flame Dies [2:25] ,9. The Biggest Test of Your Life [2:27] ,10. A Toast to Your Partner [4:21] ,11. The Docks [1:52] ,12. Cigarette Burn [2:57] ,13. You Are the One [5:05], (20.05.2011)

Už sú asi preč časy, keď producenti Arnold a Anne Kopelsonovci nechali vznikať takým peckám, ako FUGITIVE. V réžii Philipa Kaufmana vznikol nudný a predvídateľný kriminálny triler s podareným kukučom Ashley Juddovej (má to jeden háčik - jedná sa o chladnokrvnú detektívku z oddelenia vrážd). Nedajte sa však oklamať - Jackson a Garcia sú ako vždy v pohode, ale ich roličky malé. Naopak, príjemne prekvapil hoffmanovský Strathairn ako policajný psychiater. Zhruba podobne (pod)priemerný bol už Juddovej predchádzajúci a žánrovo a scenáristicky trošku podobný ŤAŽKÝ ZLOČIN s Morganom Freemanom. (28.05.2005)

Jessica je policejní Einstein, kterého netrkne, že pokaždé, když se napijje - což dělá každý den po práci - padne náhle jak podťatá, přičemž si nepamatuje předešlou noc, že by teda v pití mohlo něco být. Probírá se až ráno zprávou o mrtvole, z které se vždy vyklube její "známý". A přestože ona je navenek chladná a drsná, uvnitř ranec nervů a materiál pro psychiatra, film tyto vlastnosti nemá, naopak je velmi fádní a na detektivku velmi nevzrušující. (30.07.2005)

Kleopatřin komentář je trefný. Chci jen dodat, že jedinou hlubší otázkou, kterou v tomhle snímku najdete, je otázka na kolik sami sebe známe, abychom mohli říct: "Tohle bych nikdy neudělal(a)." Ovšem tenhle snímek na téhle otázce spíš parazituje, než jí rozvíjí. A ikdyž mám S. L. Jacksona velice rád, tak jednoznačně tento snímek nedoporučuju. Leda jako kulisu... (26.09.2007)

Obvykle si půjčím detektivku, když vím, že intelektuálně víc nezvládnu ( třeba po denní fajrotě), nebo když mě ji někdo vážně doporučí, nebo když si přečtu kontroverní názory na ni. Teda pardon, thriller si půjčím. Klíč k vraždě je totiž asi thriller, či co. A musím podotknout, že tentokrát jsem zůstala rozladěna (ale jaksi bivalentně). Děj se totiž snaží hrát si na sondu do hlubin rozladěné duše policajtky (velmi povrchně podotýkám), čímž se stává velmi fádním, klišovitým a naprosto předvídatelným, prostě je scénáristicky nezvládnutý. Ale i přesto mě tenhle film dokázal trochu namlsat, načež mě vzápětí přesvědčil, že jsem opět američany příliš přecenila. A proč ... vizuálno, hudebno, herečno. Ona totiž hned první scéna je velmi -jak to říci pregnantně- etérická, režijně velmi povedená, hudebně výtečně zvládnutá... A najde se jich víc (návštěva baru, sem tam nějaká ta chlast párty). Takže jsem si nakonec kladla otázku, proč vlastně vznikají taková dílka??? Vždyť nedokážou nadchnou nikoho. Částečně jsou povedená (po stránce formální), dějově jsou příšerná, ale ve skutečnosti nejsou tou klasickou podprůměrnou masovou zábavou. Vidím v tom trochu tendenci přežívajícího systému Hollywoodu (asi, aby práce nestála). Na nudný a nepovedený scénář jsou nasazeni známější obličeje herců a výteční řemeslníci (v minulosti s tendencemi uměleckými), jako třeba pan režisér (Quils a Nesnesitelná lehkost bytí přeci nejsou jen ledajaká díla), nebo jazzman Mark Isham, který dělat soundtrack. Suma sumárum u mě tohle všechno evokuje jiný "skoro nepovedený" počin z poslední doby - Zloděje životů (ta hudba od Glasse především). Dokonce nelze říci, že by film zásadním způsobem ničily herecké výkony, ba naopak já jim to docela zbaštila i se stupidními dialogy a psychedelicky se opakujícím dějem (viz ztřískat se až do němoty s pomocí rohypnolu, sam tam někoho vojet a pak eventuelně kuchnout). (05.08.2005)