All We Imagine as Light

Mimořádně jemný, tichý, pomalý film s čistou, melancholickou duší. Začíná jako profil přelidněné, zadeštěné Mumbaie s náhledem do života dvou kamarádek v ní, a později se přesune na klidnější místo. Hraný debut zkušené dokumentaristky připomíná, s jakým zájmem a pozorností umí o pocitech postav vyprávět kvalitní autorské indické dramata. Na prohloubení působivosti jim přidává sociálně nevlídné prostředí a nelehký život v něm. Být zde šťastný znamená žít v iluzi. [Cannes FF] (26.05.2024)

V All We Imagine as Light sledujeme dvě hlavní hrdinky, kolegyně a spolubydlící, které od sebe nemohou být odlišnější. Prabha oddaně čeká na svého manžela, o kterém rok neslyšela a který je v zahraničí. Je velmi vážná, spořádaná, odmítá romantické námluvy svého kolegy, i když je vidět, že k němu také chová určitou náklonost. Anu je zas veselá svobodná duše, která odmítá domluvené manželství, a snaží se ukrást každou volnou chvíli, aby mohla trávit čas se svým milým, což pro ně není úplně jednoduché, protože nemají moc kam jít a jak být o samotě. Myslím, že Prabha Aně tuto volnost a volnomyšlenkářskou povahu závidí, což trochu narušuje jejich vztah. A to je tak všechno, co se ve filmu děje… Je pravda, že se tvůrci snažili vykreslit ty niterné pocity a vnitřní dilemata, ale já jsem nebyla schopná se na to napojit. Na festivale jsem ze všech stran slyšela rozporuplné názory. Někteří označovali film za nejlepší letos, a jiní zas nechápali, kvůli čemu je takový povyk, a já patřím přesně do té druhé skupiny. Nechci říct, že je film špatný, protože tomu tak není, ale je strašně utahaný, měla jsem pocit, že se táhne nejmíň tři hodiny. Ani hrdinky mi nebyly vyloženě zas tak sympatické, nevtáhly mě tolik do děje, takže jsem neměla pocit, že bych jim fandila, že by mi na nich nějak záleželo. Upřímně se mi třeba víc líbil indický film Santosh, který byl letos také uveden v Cannes, ale v kategorii Un Certain Regard. [Festival de Cannes 2024] (25.05.2024)