Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Film Hra o jablko režisérky Věry Chytilové se pokouší komediální formou zachytit podstatu neustálého sporu mezi mužem a ženou a zároveň najít odpovědi na otázku, do jaké míry je možná hra s lidskými city a kdy a jak přestává být hrou. Hrdiny příběhu jsou porodník dr. John, svobodný muž po třicítce, v soukromém životě značně sobecký, a mladá zdravotní sestra Anna Šímová, která vzdor svému na pohled ztřeštěnému chování má k životu mnohem odpovědnější přístup. John k dívce naváže, jako před tím k tolika jiným, povrchní vztah. Jeho hra na lásku se však tentokrát obrátí proti němu. Když se pokusí napravit svou chybu, je už pozdě. Lze si totiž hrát v životě, ale nelze si hrát na život. Proto na Johnovo: "Ale já už si nechci hrát" Anna odpoví: "To je škoda, my právě hledáme někoho, kdo to umí". Motiv jablka, provázející příběh, je symbolem poznání charakteru lidí, symbolem ovoce lidského konání i symbolem plodu lidské lásky - dítěte... (oficiálny text distribútora)

(viac)

Videá (1)

TV spot

Recenzie (124)

Morien 

všetky recenzie používateľa

"Chytilovou mám rád a feminismus mi nevadí" nebo je snad libo názor typu "Toto je film, na kterém je Chytilové feminismus nejméně znát."? Panebože, a říká se snad o chlapských filmech, že jsou šovénský nebo co? No asi řiká. A jestli ne, tak teď okamžitě začínám tu tradici. Jak je hlavní hrdinkou žena (což je ještě u tohohle filmu dost diskutabilní), tak je téma feministické a muži se tudíž musí strašně přemáhat, aby u něj vůbec vydrželi? A kdyby měla velký prsa a střílela kolem sebe, tak už by to nebylo tak namáhavý? --- Uf, jak mě strašně baví psát takovýhle komentáře. S filmem to nemá nic společnýho, s objektivním názorem už tuplem ne. Miluju svobodu projevu. Paní Chytilová ji má určitě taky ráda. ()

Mr.Ripley 

všetky recenzie používateľa

Paní režisérku Věru Chytilovou chovám ve velké úctě i přesto, že v pozdním věku točila filmy téměř nehodnotitelné (Zvláštní, jak tento syndrom postihne většinu geniálních tvůrců - Menzel, Coppola aj.). Hra o jablko je inteligentní feministickou sondou do společnosti a zároveň neskutečně nařachanou komedií. Dagmar Bláhová je komický úkaz! Škoda, že se v pozdějších letech vytratila ze světel filmu. ()

Reklama

Vodnářka 

všetky recenzie používateľa

Vztahy mezi lidmi, muži a ženami, kamarády, rodiči, dětmi, emoce, životní příběhy, psychologie různých typů postav..., to všechno se dá nejlépe zobrazit právě v nemocničním prostředí. Vzniká ovšem tolik filmů a seriálů právě z nemocnice, ale v žádném nejsou tyhle věci ukázány tak dokonale, jako právě ve Hře o jablko. Tolik režisérů se pokouší ozvláštnit své filmy i po střihové stránce, přitáhnout divákovu pozornost co nejzajímavější obrazovou i zvukovou střihovou skladbou, tak dobře jako Chytilové (zejména úvodní scéna na porodním scéně je vážně dokonalá) už v sedmdesátých letech se to podaří málokomu. Každý režisér se snaží o zajímavé nápady, chytlavé vyprávění, přirozené vedení herců - prostě o co nejlepší film, tahle režisérka má tohle všechno v sobě jaksi přirozeně. Takový cit pro režii, jako má ona, se jen tak nevidí. ()

vypravěč 

všetky recenzie používateľa

Ve Hře o jablko Chytilová – podobně jako v některých svých jiných filmech – syntetizuje celou soudobou společnost. Soustřeďuje se především na problém toho, jak se jednotlivec vztahuje ke svému bližnímu, a ke svému prostředí a na protikladu ústředních hrdinů – lékaře Josefa a zdravotní sestry Anny – tuto situaci nahlíží jako genderově podmíněnou. Nepřítomnost pozitivních mužských příkladů a relativizace ženských prohřešků a zločinů (důsledně nahlížených poměrně k jejich závislosti na mužích – partnerech) tento soud sice odhaluje jako ideologizovaný, ale v maskulinně založené společnosti do značné míry oprávněný. K dokonalosti snímku by přispěla právě další dějová rovina, která by režisérčino rozhodné svědectví problematizovala. Přesto – v daný čas na daném místě – musel film zákonitě otřást základy socialistické společnosti, která se dnes zvláště v levicově založených platformách pokládá za přinejmenším latentně feministickou, nebo alespoň „pro-žensky“ založenou. Tento úsudek, který mě pokaždé spolehlivě otráví, ovšem prozrazuje právě onu trvalou hlubinnou maskulinitu české společnosti, která již od dob RKZ volí před skutečností a pravdou instrumentalizovaný obraz: takovou přetvářku, která úspěšněji a rychleji dosahuje ušlechtilých (nebo zdánlivě ušlechtilých) cílů, než vzájemně porozumivý dialog. Toto téma ve filmu zpřítomňuje úžasně citlivě rozprostřená divadelnost. Divadlo zde prorůstá – implicitně a (návodně) i výslovně – dialogy i stylizací dějišť, a režisérka je ještě zdůraznila obsazením některých herců z tehdy nekonvenční Ypsilonky. Klíčovým pojmem filmu je zodpovědnost – a nepřekvapivě o ní má povědomost právě jen ta jediná – žena. Zodpovědnost totiž spočívá v porozumění i sobě samému, ve vědomí vlastní síly a váhy, té tíhy, s níž se klademe na bližní tělo – blízkého člověka i mateřské planety. Doktor Josef je nezodpovědný a žvaní – a svou žvanivostí a svou nemateřskostí dokonale paroduje evangelijního svatého Josefa. Svým podivným přístupem k vlastní profesi také paroduje světcovo řemeslnictví – a tato analogie ozařuje další z deficitů filmu: je extrémně alegorický – a tedy (a paradoxně) silně maskulinní. Chytilová své vyprávění obdivuhodně konstruuje – tedy: spíše soustruží, než vypráví – a prokládá ho jinotajnými obrazy, zvláště s vizuální hrou s odkazy biblickými, čímž svůj soud nad mužstvím posvěcuje jako odvěký a bytostně vstřebaný kulturou. Tím se zároveň poněkud znevažují naturalistické záznamy porodů apod. – nevyznívají jako zázrak života ani svým chladným podáním (a kontextem) jako ponížení porodu v socialistickém (ale jistě i kapitalistickém) státním porodním průmyslu na pouhou produkci občánků (občanů), ale jako vyprázdněný a teprve dodatečně zvýznamněný zjev – právě ponížené ženy. Maskulinní jazyk se tak ve filmu s ženským poselstvím střetá, nespojuje se, a tedy ani nic neplodí. Androgyn se z něho nerodí, nic se nemění. Chytilová, vnímající svět v mylných binárních opozicích, si neuvědomuje, že budoucnost nespočívá v genderové výměně, ale v prolnutí rodů, ve vůli jednotlivce posílit rovinu, jen zdánlivě protikladnou jejich tělesnému pohlaví, a přijmout takto proměněného i svého partnera. – Přesto i ten dávno sňatý klobouk opět snímám… () (menej) (viac)

tomtomtoma 

všetky recenzie používateľa

Hra o jablko je satirou o vztazích, laškovnou, rozverně stylizující, nezbedně karikující. Silná slova o moralitě a zodpovědnosti jsou zde zbytečná, jsou výmluvou a dodatečně přidaným ospravedlněním ideového poslání. Jistě, žena se nechce smířit s tradičně jí přiřknutou rolí hospodyně, kuchařky, ale chce svůj vlastní prostor k duchovnímu naplnění, avšak k tomu nijak nesměřuje, ani to nikterak nevypovídá o míře její zodpovědnosti. Zodpovědnost se u všech dostavuje, nehledě na pohlaví, až v situacích kritických, až ve stavech nouze. Tím ústředním motivem je tady hra, hrátky mezi pohlavím. Hra určitým způsobem ozvláštňuje rutinu a fádnost života, přináší též pocity nadhledu a převahy. Muž se nakonec ve výsledku jeví jako slabší hráč, jenž je přes zdánlivě trvalou, pevnou převahu zcela závislý na proměnlivých pravidlech ženských her. Smutným hrdinou vztahových hrátek je Josef John (Jiří Menzel), lékař - porodník, který z jisté pohodlnosti uchvacuje ženskou krásu ve svém pracovně-soukromém prostoru, přesněji řečeno, podléhá ji v laškovných hrách. Významnými postavami jsou mladá, toužící, v lecčems nemotorná a v hrátkách nerozlišující ani čistě profesní prostředí zdravotní sestra Anna Šímová (Dagmar Bláhová), a z určitého popudu pomstychtivosti a z nutkavé touhy po dobrodružství vdaná Johnova milenka Marta (Evelyna Steimarová). Z dalších rolí: Johnův kolega, lékař - porodník a Martin manžel s vlastní poskvrnou Arnošt Rýdl (Jiří Kodet), po ženitbě již dostatečně dospělého syna toužící Johnova mamá (Nina Popelíková), profesor a Johnův nadřízený, nervní z jeho nedostatečného výzkumu (Bohuš Záhorský), Annin bratr Pavel Šíma (Jiří Lábus), ze špatného pochopení chybující laborantka (Jana Synková), nebo zpěvačka osobitějších pohybů (Jitka Nováková). Hra o jablko: heslo život hrou cele dopadá na kvalitu žití. Stereotypy ve vztazích, odmítnutí tradiční role ženou, hrátky o převahu ve vztazích, avšak vítěze v nich není. Svoboda a vztah, aneb protimluv lidského chtění v satirické nezbednosti. ()

Galéria (10)

Zaujímavosti (21)

  • Ateliéry Bonton Zlín odkúpili v roku 2000 od Krátkeho filmu Praha 100% práv výrobcu filmu. (Raccoon.city)
  • V Praze byl film do 18 let nepřístupný, v jižních Čechách se nepromítal vůbec. (ČSFD)
  • Po svojom dokončení musela Hra o jablko prejsť kontrolou šéfa kultúrneho odboru na ÚV KSČ Miroslava Müllera. Ten film síce schválil, ale v čase, keď išlo o distribúciu, bol práve v kúpeľoch. Namiesto neho mal o osude filmu rozhodnúť ústredný riaditeľ Československého štátneho filmu Jiří Purš, ktorý vydal zamietavé stanovisko. Chytilová sa preto vydala do kúpeľov za Müllerom. Často citovanú príhodu vo svojej biografii popísala takto: „Vyčítala som mu, že najskôr Hru o jablko schválil a potom zase zakázal, a pýtala sa, ako je to možné. On na mňa pozeral, vyzeral ako figúrka z bábkového filmu Jiřího Trnku a potom mi povedal, že on je krvavý kat a ja že som tá disidentka, ale že nemôže nič robiť, pretože nie je Boh.“ Müller však Chytilovej poradil, aby napísala list na ústredný výbor strany, čo tiež urobila, a vpustenie Hry o jablko do distribúcie si vymohla. (Raccoon.city)

Súvisiace novinky

Zemřela herečka Nina Divíšková

Zemřela herečka Nina Divíšková

21.06.2021

Ve věku 84 let dnes odešla česká filmová, televizní a divadelní herečka Nina Divíšková, již si velké množství diváků vybaví například jako babičku Bětu z populárního rodinného seriálu České televize… (viac)

Zemřel Jiří Menzel

Zemřel Jiří Menzel

07.09.2020

Ve věku 82 let zemřel v sobotu večer český oscarový režisér Jiří Menzel, informaci v neděli prostřednictvím sociální sítě zveřejnila jeho manželka Olga. Světoznámý tvůrce, jenž se v posledních letech… (viac)

Věra Chytilová 1929 - 2014

Věra Chytilová 1929 - 2014

12.03.2014

Ve věku 85 let dnes zemřela Věra Chytilová, svérázná režisérka a scénáristka. Studovala architekturu, později FAMU. Pracovala jako manekýnka, kreslička, poté na Barrandově jako klapka a pomocná… (viac)

Reklama

Reklama