Kalamita

Hned první scéna řekne o filmu všechno - Polívka nastoupil do vlaku života, dere se do první třídy, míjí kupé a sleduje, jak v nich lidé jí, válí se a spí. Jenže když si chce dát to vytoužené pivo, musí spoléhat na milodar. Metafora žrádla se ve filmu objevuje často - nákup u řezníka či oběd v jídelně (při pohledu na UHO se mi i po letech zvedl žaludek). Pomalu se propracovává k řízení, sleduje z okna vlaku mrouskání lidí a hledá ten skutečný život, i když vůbec neví, jak má vlastně ta velká budoucnost vypadat. Kalamita bohužel odhaluje všechny nedostatky Věry Chytilové, i když zatím v snesitelné míře - velkou toleranci ke "komickým" výstupům herců (Kurva hoši či Kopytem sem) či obětování životnosti příběhu "velkým" myšlenkám (metaforičnost situace musí být jasně a jednoduše vyjádřena, ať to stojí, co to stojí). Vykonstruovanost závěrečné čtvrthodiny filmu je IMHO za hranicí snesitelnosti. (22.05.2010)

Na filme je vidieť rukopis Chytilovej a jednotlivé scénky vás budú nútiť porovnávať humor s Dedičstvím (dokonca sa zdá, ako by niektoré scénky a dialógy boli do Dedičství prenesené). Avšak tu ho bolo toho vtipu o dosť pomenej. Polívka tradične vtipný, ale scenár nedáva divákovi veľa priestoru na zasmiatie. (03.04.2018)

Vrátil jsem se domů. Venku pršelo, blesky lítaly a já si chtěl nějak zkrátit chvíli. Nakonec jsem se rozhodl, že si pustím nějaký film. Objevil jsem titul "Kalamita" a mnoho nečekaje si jej pustil. A bylo to to pravé, co jsem potřeboval, odpočinková záležitost. Nesmělé trampoty nesmělého začínajícího mašinfíry na malém nádražíčku mě naprosto okouzlily svojí upřímností a opravdovostí. Věra Chytilová dala na nějakou dobu vale feminismu a napříč osmdesátými léty natočila pár skvělých filmů. "Kalamita" mi připomněla Novou vlnu 60. let. Režisérka tak nejspíš vzdává hold tomuto období, ve kterém i ona začínala. Ovšem co mne zasáhlo úplně nejvíc byly naprosto civilní herecké výkony. Všichni herci jakoby byli sami sebou. Rozevlátý mladík Bolek Polívka, energická Dáša Bláhová, praštěná Jaroslava Kretchmerová, uťápnutý učitel Zdeněk Svěrák, bodrý řezník Bronislav Poloczek či nepříjemný pingl Boris Rösner (při jeho scéně jsem si vzpomněl na scénu host vyhazuje vrchního z "Dědictví..."). Do všeho hraje skvělý hudební doprovod Laca Decziho. "Kalamita" je na jednu stranu reálný obraz železnice 80. let, na druhou stranu neuvěřitelně lidský a příjemný film, při kterém se spolehlivě nechají dobít baterky. 95%. (06.05.2008)

Honza Dostál: „Já jsem myslel, že jste chtěla“. Primárka: „Co jsem chtěla?“ Honza: „No, abych se natáhl.“ Musím sa priznať, že nie som fanúšikom Bolkovského humoru. Vo viacerých filmoch mi uniká pointa zábavy. Ale páčila sa mi jeho "Manéž". Takže, aj po rokoch znova pozretý film, vo mne zanechal mdlý pocit na jazyku. Bola to skôr sonda do myslenia jednotlivých postáv ako humor. „Všude dobře, v hospodě nejlíp.“ (18.08.2022)

Upraveno v lednu 2024. Kalamita je nepokojnou groteskou se satirickými sklony a s dvojsmysly k rozjitření mysli. Pocity nenaplněnosti a osamělosti jsou důsledkem destruktivního procesu odcizení a neschopnosti nalézt uspokojivý intimní vztah. Konfrontace mladého a dosud nepřizpůsobeného prvku s aktuálně funkční strukturou vztahů a společnosti nutně odhalují dvojitou tvář reality i jednotlivců. Improvizační prostory se však uzpůsobením improvizátora zaplnily karikaturou výrazu. Mládí má sice vlastní přirozené tendence ke vzpouře, avšak tok osamělostí strhne niterný neklid jednotlivců do symbolického vyznění i do hmotného vyjevení naděje. Hrdinou grotesky je Honza Dostál (Bolek Polívka), nezkušený klaun na začátku své kariéry u železnice a při hledání vlastního místa v životě. Zbytky romantických ideálů dostávají podpásové rány.  K výraznějším postavám patří k vítězství ty cesty hledající sáňkařská reprezentantka Majka Kopecká (Dagmar Bláhová), lačně svádějící primářka chirurgie (Jana Synková) a bezstarostně koketní vlaková průvodčí Květa (Jaroslava Kretschmerová). Z dalších rolí: manželkou - doktorkou opuštěný učitel (Zdeněk Svěrák), zkušený hostinský a starostlivý Honzův otec (Antonín Kubálek), nestydatěji prodávající řezník (Bronislav Poloczek), poněkud neurvalý strojvůdce Lojza (Václav Helšus), nebo Honzův spolunocležník a strojmistr Douda (Laco Deczi, autor hudby k filmu). Kalamita je zneklidněním z pohledu na stav lidské duše uprostřed bílé vánice dvojznačných schémat uspořádání a vztahů. Groteska tančí verbuňk. (09.11.2009)