Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí

Mám rád filmy s pomalým spádem a mám rád poetiku staré železnice, ale na tomhle filmu mi od začátku bylo něco prapodivného. Jestli příliš prostí lidé, kteří krom svého piva a práce nemají žádné jiné záliby až na akvárko pana přednosty a ubíjejí své životy v často neplodných diskusích či občas plodném množení každého s každým? Nebo jediná, alespoň zpočátku naznačená kladná a cílevědomá postava, která se stejně nakonec v marnosti ožere? Nebo výkony herců v dimenzích prken ochotnických spolků? Po shlédnutí filmu mě zachvátila nostalgie po precizním fungování c. k. státní dráhy. A ostatně i společnosti. (30.11.2013)

Ano, ten film má jistě slabiny, ale líbil se mi a rád jsem se na něj koukal. Odehrává se z velké části v exteriérech nádraží Žatec-západ, ale i jinak ukazuje realitu české maloměstské (post)průmyslové krajiny. Typickým motivem je, že po skončení akce se kamera vzdálí a ukáže z výšky kus nádraží, kde se scéna odehrává, nebo jiný kus krajiny (lom s rypadlem, kde se protagonisté koupají, komíny na pozadí hor apod.); to je dělané moc hezky, včetně romantické hudby. Postavy filmu byly myslím psány s velkou snahou, aby to nebyli hloupí lidé. Tento prvek je posilován na příkladu dvou postav, které si libují v poměrně intelektuálním vyjadřování, jež bychom u nich nečekali. Zaujalo mě, že jeden z nich modeluje svůj život dle teosofa p. Steinera. Možná by se v návaznosti na to dalo říct, že jako jsou waldorfské školy, zde je něco jako waldorfské nádraží. (11.01.2018)

Po opakovaném shlédnutí musím opravit hodnocení. Film má opravdu zvláštní poetiku a pro fanoušky železnice je to nutnost. Sice jsem se napoprvé vůbec neorientovala v ději, pletly se mi herečky a posunovači se mi míhali před očima jako hejno rozdivočených včel, do toho zápletka s dvojčaty, takže jediným světlým bodem se mi zdál Jarda Dušek a Igor Chmela, ale po opakovaném shlédnutí dávám filmu 3 hvězdičky. (16.11.2012)

Postav jak nas…, kdo se v tom maglajzu má vyznat. A když už jsem poznal kdo je kdo, málem jsem usnul. Spací tempo vyprávění mne prostě ukolébalo. Prostředí mi sedlo, také to, že nešlo o souvislý příběh, ale celkově to prostě bylo nudné. Pořád jsem měl pocit, že mi autor příběhů něco dluží. Je třeba pochválit kameru, která kouzlila záběry tak, aby část filmu nešlo vidět obličej Evžena. No, ale celkově mne to nějak nechytilo. (15.03.2020)

Duvod vzniku myslenky, ze ve filmu budou hrat ochotnici z mistni sokolovny byl zrejmy. Autenticnost. Ta se do jiste miry povedla, ale nepomohly k tomu rozhodne vykonu dobrovolnych ochotniku. To melo presne opacny ucinek. Mel jsem pocit ze sedim na zidlich dovlecenych z mistniho hostince do venkovske sokolovny a divam se na toporne a neprirozene vykony nadsenych nehercu. Bylo to dokonce tak ubijejici, ze jsem se rozhodl skocit si dolu k vietnamcum koupit musli tycinku, aby mi chroupani teto zdrave a nechutne odpornosti ochranilo muj sluchovy aparat. Z filmu primo salala poklidna a mirumilovna atmosfera venkovskeho zivota, ovsem snaha o lidove hlasky vyznely naprazdno a daly tak mym 90 minutam ztraveneho casu koukanim na tento lidovy opus, punc ZTRATY CASU. (29.12.2009)