Réžia:
Tomáš Vorel st.Scenár:
Tomáš Vorel st.Kamera:
Marek JíchaHudba:
Tomáš PolákHrajú:
Eva Holubová, Bolek Polívka, Anna Marhoulová, Tomáš Vorel ml., Marika Procházková, Jiří Macháček, Ivana Chýlková, Tomáš Hanák, Daniela Valešová (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Po jednom z divácky nejúspěšnějších českých filmů posledních let Cesta z města a netradičním dokumentu Z města cesta, přichází Tomáš Vorel s dalším celovečerním snímkem Skřítek. Režisér se tak po letech vrací k žánru grotesky, kterou jsme v jeho pojetí mohli vidět už ve filmu Pražská pětka v příběhu Výlet na Karlštejn z roku 1989. Vesnická rodinka, kterou známe z filmu Cesta z města se přestěhovala za lepším do malého města. Otec (Bolek Polívka) pracuje jako řezník v masokombinátě, matka (Eva Holubová) je zaměstnaná jako pokladní v supermarketu. Jejich dceruška (Anička Marhoulová) chodí na základní školu, ale technické předměty jí nejdou a nebaví, je nejhorší ze třídy a tak má neustálé problémy se svým třídním profesorem (Tomáš Hanák). Synáček (Tomáš Vorel ml.) zase studuje střední potravinářské učiliště, neboť otec z něho chce mít také řezníka. Avšak synáček je fyzicky slabý, navíc vegetarián, anarchista a kuřák marihuany, což je zdrojem věčných konfliktů s přísnou mistrovou (Ivana Chýlková) otcem i policisty (Jan Kraus, Petr Čtvrtníček, Tomáš Vorel). Otec na výchovu nestačí, zejména když je váben mladou sličnou řeznicí (Marika Procházková), ke které vzplane chtíčem nezřízeným. Ať se matka snaží sebevíc - navštěvuje kosmetické salony a psychiatry, manžel o ni zcela ztrácí zájem a nakonec se přestěhuje od rodiny k řeznici na ubytovnu. A tak matka kuje pomstu! A aby toho nebylo málo, motá se tu ještě jakýsi SKŘÍTEK, který vylezl z lesa a veškeré vážné situace obrací v absurditu a humor... Skřítek je groteska, takže dialogy jsou nahrazeny citoslovci, ruchy jsou stylizované a co neřeknou zvuky, sdělí divoká i infantilní, ponurá i mysticky zádumčivá hudba (MIG 21). Celý příběh je pestrou kaskádou gagů, skečů a tragikomických situací. "Troufám si tvrdit, že ve filmu není chvíle, kdy by se divák nesmál, nebo neplakal," říká režisér Tomáš Vorel. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (237)
Tomáš Vorel u mě ještě nikdy jako režisér nepřekonal dvě hvězdy a stejně je tomu u Skřítka. Navnadil mě trailer a obsazení v čele s Bolkem Polívkou a Jiřím Macháčkem, proto jsem tomu dal šanci. Bohužel se mi to nelíbilo a Skřítek u mě rychle upadne do zapomnění. Pochválím snahu o originalitu… ale jen tu snahu. Ten koncept grotesky mě nesedl a jednotlivé gagy moc nebavily. Vlastně si vzpomínám jen na jednu jedinou vtipnou scénu a to je na podobný film sakra málo. Dramatická linka s příběhem na mě nefungovala prakticky vůbec. Zůstávají jen slabé dvě hvězdy a mé soukromé varování sobě samému: filmy od režiséra Tomáše Vorla už opravdu ne. ()
Škoda, že většina dobrých momentů je soustředěna pouze do expozice. Postupně satiru a ironii nahrazují obludarizující záběry z jatek a nezajímavá manželská krize. Při druhém sledování jsem si u závěru filmu uvědomila, že se vlastně koukám na jakýsi sentimentální těžkopádný dojezd, ve kterém se není čemu smát ani nad čím plakat nebo skřípat zuby. Což je velká škoda, protože film obsahuje spoustu dobrých ironizujících nebo mysteriózních náznaků, nic ale není dovedeno do konce. Vorel pořád zraje a už teď můžu říct, že se těším na jeho majstrštyk. ()
Hodnotit nemůžu neb se na to nevydržel koukat moc dlouho, když to šlo v tv. To pitvoření bylo pro mě naprosto neúnosné. Jak mám Vorla hodně rád, tak mám čím dál víc pocit, že jeho nechuť k celé dnešní společnosti je tak velká, že mu brání to nějak umělečtěji ventilovat, a tak až moc sklouzává k moralitám. A že je to chvályhodný a ojedinělý počin natočit němou grotesku, jak jsem se někde dočetl? No kdo viděl Tuvalu, může se jen smát. ()
Podle mě, naprosto jedinečný nápad, výborně zpracovaný, skvěle zahraný herci, kteří ze sebe nevydali jedinou srozumitelnou hlásku :) Zde se kreativnosti teda meze nekladou. Jediné co mě na tomto snímku mrzí je, že má pro mě charakter jako ,,jednorázová žiletka" použijete ji, perfektně splní svůj účel, pro který byla stvořena, ale podruhé už použijete jinou. Stejné je to i se Skřítkem, koukat na to podruhé, tak už ztratí moment překvapení a originality, pač už víte co přijde a tudíž už to pro vás není takový požitek. ()
Važení přátelé...tak nevím, seděl jsem při tom u komplu, stíhal vyřizovat "důležité esemesky" a mám pocit, že tento film jsem si vychutnal i přesto až až. Zkrátka jako podkres dobrý, jinak slabota. S původním starým Skřítkem z Pražské pětky se to nedá srovnat...V kině bych se asi unudil. Ale škoda, vymyšlený to bylo docela dobře, obsazení taky slušný, no nevím, proč se to teda kurva nepovedlo...Ví snad jen pan Vorel. A paradoxem největším je, že dokument o natáčení a o Vorlovi samotném,který následoval v TV hned po filmu se mi docela líbil...což zamrzí,ne ? ()
Galéria (27)
Zaujímavosti (6)
- Částečnou předlohou nebo předchůdcem Vorlova Skřítka je krátká, rovněž Vorlem režírovaná groteska skupiny Mimóza, „Směr Karlštejn“, která je jednou z částí filmu Pražská 5 (1988). Začátek Skřítka na svého předchůdce jednoznačně odkazuje a především je oběma filmům společná celková forma napodobující klasické grotesky. Hlavní postavy tvoří podobnou, maléry stíhanou rodinu (s tím rozdílem, že ve Skřítkovi je jediný starší syn místo dvou malých), klíčovou postavou je v obou filmech záhadný poťouchlý skřítek, o němž ví pouze malá dcerka. V ostatním se tyto filmy liší, děj je pokaždé jiný. V obou filmech ztvárnila postavu matky Eva Holubová. (Adam Bernau)
- Na firemní stránce autora Skřítka Vorelfilm se píše, že rodina ve Skřítkovi je venkovskou rodinou z předchozího Vorlova filmu Cesta z města (2000), která se přestěhovala do města. Oba filmy jsou zcela odlišné, nijak na sebe nenavazují a totožnost obou rodin nelze přímo z těchto filmů ani vykázat, ani vyvrátit. Žádné stěhování není nikde zmíněno, ale ve Skřítkovi je naznačeno rodinnými fotografiemi, pro něž jsou použity venkovské záběry a sekvence právě z Cesty z města. Skladba obou rodin je stejná, rodiče dokonce hrají tíž herci (Holubová, Polívka). Toto ztotožnění je však popřeno pozdějším Vorlovým filmem Cesta do lesa (2012), který je volným pokračováním Cesty z města a v němž se ona rodina vyskytuje stále ve svém původním venkovském bydlišti. Každopádně autor rodinu ve Skřítkovi vtipně motivicky napojuje: V Cestě z města je otec soukromým zemědělcem a v jedné scéně provádí zabíjačku, ve Skřítkovi je zaměstnán v masokombinátě. Matka má ve vsi obchůdek s potravinami, ve Skřítkovi pracuje jako pokladní v hypermarketu. (Adam Bernau)
- Otec (Bolek Polívka), který právě jede tramvají se svou milenkou (Marika Procházková), si po kontrole revizorem prohlíží v peněžence starou fotografii své manželky (Eva Holubová) s miminkem. Ti se na fotografii hýbají jakoby ve filmu. Je to skutečná sekvence s touž herečkou z jednoho ze začátečnických Vorlových krátkých filmů To můj Láďa (1981). Snad kouzlem nechtěného jde o sekvenci, v níž hrdinka právě řekla o svém manželovi: „Určitě si našel jinou. Hezčí. Mladší“, což je přesně její aktuální situace ve Skřítkovi. (Adam Bernau)
Reklama